Was Darwin noch nicht wissen konnte | Weitere Sprachen
Arabisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! جهالات داروين بمناسبة حلول عام داروين 2009 فقد نشرت الجريدة الأسبوعية الألمانية المرموقة «دي تسايت» مقالاً على امتداد صفحتين بعنوان «شكراً يادروين!». وإلى جانب ذلك فقد تناولت الجريدة على مدى 4 صفحات كاملة موضوع نظرية النشوء والارتقاء (Evolution). الجريدة توجهت بشكرها لهذا الرجل الذي كان قد ولد قبل 200 عام والذي أحدث كتابه « نشوء الأجناس» الصادر قبل 150 عاماً ثورة آنذاك. الفيلسوف الألماني ايمانويل كانط (1724-1804) كان أيضا قد ادعى بفخر واعتزاز « أعطوني مادة، وسأبني منها عالماً.» وأما عالم الرياضيات والفلك الفرنسي لابلاس (1749-1827) فقد تباهى أمام نابليون بعد 50 عاماً من ذلك «نظرياتي لا تحتاج إلى فرضية (الله).» هذان وغيرهما من آباء الإلحاد العلمي لطالما بحثوا عن تفسير لمنشأ الحياة ليس لله يد فيه فجاء داروين ووجد الجواب المنقذ الذي سمح بإيجاد تفسير لنشوء الحياة «بطريقة طبيعية» وفي الوقت الذي كان فيه داروين يفكر في تبعات هذه النظرية بتريث وحذر فإن عالمنا الذي استشرى الإلحاد في عروقه بصورة مطردة يحتفي ببطله من خلال مقالات افتتاحية تكاد لا تنقطع. ولغاية رحلة داروين إلى جزر الجالاباجوس (1835) فقد كان معتقد الفيلسوف الإغريقي ارسطو بأن الأجناس لا تتغير حاظياً بثقة الجميع. من خلال الأشكال المختلفة لمناقير طيور البِرقِش التي تقطن تلك المنطقة فقد استنتج داروين بصورة صحيحة أن الأجناس بوسعها أن تتأقلم وتتغير مع البيئة التي تعيش فيها، غير أن استنتاجاته الأخرى بأن الحياة برمتها تعود إلى شجرة نشوء واحدة لاتقوم على أساس علمي، فداروين نفسه أقر بأن نقطة الضعف الكبير لنظريته تكمن في عدم وجود الوصلات البينية الحجرية. ومع ذلك فإن نظرية داروين أدت إلى تجريد الإنسان من مكانته الخاصة التي حددها الله له، وجعله كائناً من عالم الحيوان ترقى إلى أن أصبح إنساناً. مقومات نظرية النشوء والارتقاء مقومات نظرية النشوء والارتقاء هي في المفهوم العصري التحول والانتقاء والعزلة والزمن الطويل والصدفة والضرورة والموت. كافة هذه العوامل موجودة، غير أنه ليس هناك أي عامل من بينها يعتبر مصدراً مانحاً لمعلومات خلاقة. التحول: التحول أو الطفرة لا تستطيع إلا أن تحول معلومات موجودة، وبدون معلومات د.ن.س. متوفرة فليس من الممكن أن تبدأ عملية النشوء والارتقاء. والتحول أو الطفرة من حيث المفهوم هي آلية صدفة دون أية بيانات محددة لهدف، ومن ثم فإنها من حيث المبدأ عاجزة عن خلق أية منظومات جديدة (اختراع أعضاء على سبيل المثال). الانتقاء: الانتقاء يحبذ الكائنات الحية الأفضل قدرة على البقاء والتي تعمل على تعقيب مورثاتها الجينية باحتمالية أكبر. غير أنه من خلال الانتقاء لا يتم سوى فرز أو إفناء ما هو موجود، ولا تمكن ترقية أي شيء أو خلق أي شيء جديد. وحتى أن عوامل نظرية النشوء والارتقاء الأخرى المذكورة أعلاه لا يمكن اعتبارها عوامل خلاقة. لنتمعن ببعض الأمثلة القليلة من عالم الكائنات الحية للتحقق مما إذا كانت عوامل النشوء والارتقاء الفاعلة بمحض الصدفة قد أحدثت العمليات التشكيلية التالية: التكاثر الجنسي حسب مفهوم نظرية النشوء والارتقاء فإن «اختراع» التكاثر الجنسي يعتبر شرطاً حاسماً للنمو الارتقائي للكائنات الحية. ومن خلال الدمج المتجدد باستمرار للجينات تنشأ العديد من الأشكال المتغايرة التي تبقى تلك منها على قيد الحياة خلال عملية الانتقاء التي تتكيف على أفضل وجه مع بيئتها، غير أن هذه العملية غير واردة لإحداث التوجه النشوئي الارتقائي في تطور الأصول لسببين: التكاثر الجنسي لا يمكن أن يبدأ إطلاقاً من خلال عملية النشوء والارتقاء، فهو غير ممكن إلا إذا كان الجنسان (الذكر والأنثى) في حيازة أعضاء جاهزة وفاعلة، ولكن كما يتبين من مفهوم نظرية النشوء والارتقاء فإنها لاتعرف أية استراتيجيات موجهة هادفة ومخططة. وبناء عليه فكيف يمكن أن يتم تطور هذه الأعضاء الضرورية للتكاثر عبر الآلاف من الأجيال إن كانت الكائنات غير قادرة على التكاثر دون هذه الأعضاء؟ ولكن إذ يتعين استبعاد هذا التطور البطيء فكيف يمكن أن تكون هذه الأعضاء المختلفة والمعقدة فوق ذلك والتي هي من حيث دقائقها متوالفة مع بعضها البعض إلى أبعد الحدود قد ظهرت فجأة؟ إلى جانب ذلك لابد من أن تتوفر في نفس المكان. وحتى في حالة أننا انطلقنا من أن إمكانية التكاثر الجنسي قد انوجدت فجأة فإن مزج الصبغيات الوراثية لن يؤدي إلى نشوء معلومات جديدة وهذا بصورة أساسية. لقد أظهر مزارعو النباتات ومربو الحيوانات من خلال تجاربهم التي لا تعد ولا تحصى بأن الأبقار التي تمت ترقيتها قد بقيت أبقارا دوماً وأن القمح لم يتحول قط إلى عباد الشمس. إن ما يعرف بنظرية النشوء والارتقاء الدقيق (تغيرات تطرأ على الجنس الواحد) يمكن إثباتها، غير أن البراهين على حصول عملية النشوء والارتقاء الكبير عبر أجناس الكائنات الحية المختلفة غير متوفرة إطلاقاً. التقنية العبقرية في كريات الدم الحمراء في كل قطرة من الدم توجد 250000 مليون كرية حمراء تقريباً. وكريات الدم الحمراء هي غواصات فائقة التخصص لا تحمل على متنها أية طوربيدات قاتلة للحياة وإنما تؤدي ما هو في غاية الأهمية الحيوية للجسم. خلال عمرها الذي يدوم 120 يوماً تتم تغذيتها 175000 مرة بالأكسجين، كما أنها تقوم في الوقت ذاته بتفريغ العوادم الناتجة عن عملية الأكسدة وهو غاز ثاني أكسيد الكربون. هذه الناقلات الصغيرة دقيقة إلى درجة تسمح لها بالنفاذ حتى عبر أضيق الأوعية الشعرية وذلك للوصول إلى كافة أجزاء الجسم. تتولد في كل ثانية مليونا كرية حمراء جديدة تحتوي على لون الدم الأحمر المعروف بالهيموغلوبين والذي يعتبر تركيبة كيماوية معقدة جداً وملفتةً للنظر. الهيموغلوبين: يحتاج الجسم إلى الهيموغلوبين لغرض نقل الأكسجين بدءا من مرحلة تطور الجنين. ولغاية الشهر الثالث من الحمل فإن حاجة الجسم للأكسجين تختلف بوضوح عن مرحلة الجنين (التي تبدأ بالشهر الثالث) ولذلك فإن الجسم يحتاج لنوع هيموغلوبين مختلف وبتركيبة كيماوية مختلفة في كل مرحلة. وقبيل الولادة فإن كافة مصانع الجسم تعمل بأقصى طاقاتها لإتمام عملية الانتقال إلى هيموغلوبين الكبار. أنواع الهيموغلوبين الثلاثة لا يمكن الوصول إليها في إطار النشوء والارتقاء ومن خلال التجربة لما أن غالبية المثيلات الأخرى لا تنقل الكمية الكافية من الأكسجين وعليه فإن ذلك سيكون مميتاً للإنسان. وحتى لو كان إنتاج الجزيء صحيحاً في مرحلتين فإن الموت سيكون المصير لامحال إن كان الجزيء الثالث غير صحيح. الجسم يحتاج لإنتاج ثلاثة أنواع من آليات الإنتاج العضوي المختلفة جذرياً عن بعضها البعض والضرورية لإنتاج الهيموغلوبين والتي يتعين عليها فوق ذلك كله إحداث التحول إلى مرحلة الإنتاج الأخرى في الوقت الصحيح. ما هو منشأ هذه الآلية المعقدة يا ترى؟ كل فكر من أفكار النشوء والارتقاء يبوء بالفشل الذريع عند محاولة التفسير إذ أن الأحياء في مراحلها البينية نصف الجاهزة والتي قد أدت إلى هذه الآلية المعقدة حسب تصور نظرية النشوء والارتقاء لما أمكنها من البقاء على قيد الحياة إطلاقاً. إن هذه الفكرة ذات التعقيد الذي لا يقبل تبسيطه يسري على جهاز المناعة لجسم الإنسان أيضا أو السوطيات التي تتحرك بواسطتها البكتريا. وحتى هنا فإن الأحياء لما كانت قد استطاعت البقاء على قيد الحياة خلال «مسيرة تطورها» إلى المرحلة التي هي عليها الآن. الأمر الأكثر بداهة ومنطقاً هو الانطلاق من أن الكل كان جاهزاً منذ البدء وهذا ماهو ممكن فقط في حالة وجود خالق حكيم قام بتخطيط كل شيء وخلقه بصورة تتسم بالكمال والفعالية التامة. رحيل طائر الزقزاق الذهبي يتسم طائر الزقزاق الذهبي بجماله الباهر. وكل مخلوق من هذه الطيور يفقس من البيضة في آلاسكا. وفي فصل الشتاء حيث يسود البرد القارس فإن الطيور ترحل إلى جزيرة هاواي الواقعة على بعد 4500 كيلومتر وبذلك إلى هدف بعيد جداً، ولقطع هذه المسافة الشاسعة فلا خيار للطيور سوى الطيران دون توقف لسبب أنه لا توجد أية جزر في طريقها إليها، ولكون هذه الطيور لا تجيد السباحة. يحتاج طائر الزقزاق الذهبي لخزان وقود كامل على شكل 70 غراماً من الشحم ومنها 6,8 غم من الاحتياطي الذي تم تخصيصه لحالة وجود رياح معاكسة. ولما أن هذه الطيور مجبرة على الطيران 3 أيام ونصف دون انقطاع والالتزام الصارم بمسار دقيق، فإنها بحاجة إلى جهاز ملاحة ذاتي يعمل بدقة فائقة. وإن أخفقت الطيور في وصول الجزيرة فهذا يعني موتها المحتم إزاء انعدام أية إمكانية لها للهبوط. وإن لم تكن لهذه الطيور كمية الشحم هذه التي تم حسابها بهذه الدقة المتناهية فإنها لن تبقى على قيد الحياة. التحول والانتقاء التي هي من العناصر المكونة لنظرية النشوء والانتقاء بعيدة كل البعد عن أن تكون عوامل تصميم ناجحة. والأكثر بداهة ومنطقاً هنا هو الافتراض أن طائر الزقزاق الذهبي قد خلق منذ البدء بهذه الصورة وزود بكل ما يحتاجه. هل يمكن الأخذ بنظرية النشوء والارتقاء كنموذج فكري؟ كما تبين لنا بصورة نموذجية من خلال اللمحة الخاطفة التي ألقيناها على بعض الأحياء فإننا نجد تصاميم أحياء رفيعة جداً ومتميزة في كونها قد صممت بصورة هادفة: حوت العنبر الذي هو من فصيلة الثدييات قادر على الصعود من عمق 3000 متر دون أن يتعرض لخطر الموت من جراء مرض الغوص الرهيب. عدد هائل من البكتريا المجهرية في أمعائنا لها محركات كهربائية تمكنها من التحرك صوب الأمام والخلف. في غالبية الأحيان فإن بقاء الإنسان على قيد الأحياء مرهون بكون وظائف الأعضاء (مثل القلب والكبد والكلى) فاعلة تماماً. إن أعضاء الجسم غير الجاهزة والتي ما تزال قيد النمو ليست لها أية قيمة للأحياء. وكل من يتبنى الفكر الدارويني في هذا السياق فلابد له من أن يدرك بأن نظرية النشوء ليست لها أية أهداف رامية إلى الوصول لأعضاء يؤمل منها في يوم ما بأن تكون مؤدية لوظيفة حيوية. وإن عالم الأحياء الألماني المختص بنظرية النشوء والارتقاء ج. أوشه قد أصاب بقوله « الكائنات الحية لا يمكن لها خلال مراحل معينة من النشوء والارتقاء بأن تغلق مصنعها بصورة عابرة لغرض إجراء تعديلات عليه.» في المخلوقات المتأتية من عملية الخلق يتجسد الذكاء والحكمة بصورة آخذة للألباب، وإن صنائع الخلق تكاد تفرض علينا الاستنتاج بأن خالقا مبدعاً لابد من أن يقف وراء عملية الخلق. وبناء عليه فإن ما يعبر عنه الكتاب المقدس في أول عدد له «في البدء خلق الله» يتطابق مع مانلاحظ وجوده في الطبيعة. لاهوت النقد للكتاب المقدس الذي جاء متأثراً بالفكر الدارويني يرفض ما جاء من معلومات عن عملية الخلق بكونها رسالة سماوية ملهمة من الله. ونحن نفعل حسناً «أن نؤمن بكل ما هو مكتوب» (أعمال الرسل 14,24)، لأن «الله ليس إنساناً فيكذب.» (عدد 23، 19). ما هو مصدر المعلومة؟ الحجج الدامغة في العلوم هي دوماً تلك التي تسمح بتطبيق قوانين الطبيعة على نحو يستبعد فيه حدوث مسار أو عملية. قوانين الطبيعة لاتعرف أية حالات استثنائية. ولهذا السبب فإن آلة الحركة الدائمة آلة تعمل على مدار الساعة وبدون الحاجة إلى تزويدها بالطاقة هي آلة خيالية غير ممكنة. اليوم نعلم مالم يكن ممكناً لداروين معرفته، ألا وهو أن كافة خلايا الكائنات الحية تحتوي على كميات من المعلومات تكاد تفوق كل تصوراتنا، وفوق ذلك بأعلى كثافة معروفة لنا. يتم تكوين كافة الأعضاء بصورة تتحكم بها المعلومات وكافة العمليات الجارية في الكائنات الحية تديرها المعلومات وإنتاج كافة المواد الخاصة بالجسم (مثل 50000 بروتين في الجسم البشري) يتم محكوماً ومداراً بالمعلومات. منظومة فكر نظرية النشوء والارتقاء لا يمكن أن تعمل إلا إذا كانت هناك إمكانية في المادة تسمح بنشوء المعلومات بمحض الصدفة. المعلومات لابد منها إذ أن كافة خطط تكوين الكائنات الحية وكافة العمليات المعقدة في الخلايا تقوم على المعلومات. المعلومة ليست بوحدة مادية، وهي بذلك ليست صفة تتسم المادة بها. قوانين الطبيعة بخصوص الوحدات غير المادية وخاصة تلك منها المتعلقة بالمعلومات تقول بأن المادة لا يمكن لها أن تصنع وحدة غير مادية. وثمة حقيقة أخرى مسلم بها وهي أن المعلومة يستحيل أن تنشأ إلا من صانع يتوفر فيه الذكاء والإرادة. وبذلك يتجلى لنا بأن من يأخذ بنظرية النشوء والارتقاء فإنه يؤمن «بآلة الحركة الدائمة المولدة للمعلومات» التي تعمل على مدار الساعة بدون طاقة، أي أنه يؤمن بما تحظره قوانين الطبيعة المسلم بها بصورة عامة حظراً باتاً. وهنا أصيب كعب آخيل نظرية النشوء والارتقاء لتلقى حتفها العلمي. في كتابي الصادر بعنوان «في البدء كانت المعلومة» الصادر عن دار النشر هينسلر (النسخة الثالثة المعدلة والمتممة 2002) فقد تطرقت إلى هذا الطريق بالتفصيل. ما هو مصدر الحياة؟ إزاء الصخب الذي نشهده حالياً من جراء نظرية النشوء والارتقاء فإن السؤال الذي يطرح نفسه هو «ما هو مصدر الحياة فعلاً؟». نظرية النشوء والارتقاء عاجزة كلياً عن توفير أي إيضاح لكيفية نشوء الحياة من الميت. ستانلي ميللر (1930-2007) الذي ورد ذكر «تجربته حول محاكاة تكون الحياة على الأرض» عام 1953 في كل كتاب بيولوجيا اعترف بعد أربعين عاماً بأن كافة الفرضيات الحالية حول مصدر الحياة بعيدة كل البعد عن أن تكون مقنعة، ووصفها جميعها «بالهراء» أو بالأحرى « بعمليات ولادة كيماوية في الرأس». وأما عالم الميكروبيولوجيا لويس باستور (1822-1895) فقد أدرك شيئاً في غاية الأهمية وهو أن «الحياة لا يمكن أن تنشأ إلا من الحياة.» يسوع المسيح هو الوحيد من له أن يقول «أنا هو الحياة» (انجيل يوحنا 6,14). وفي الرسالة إلى أهل كولوسي من الكتاب المقدس 16,1 نقرأ عنه « فإنه فيه خُلق الكل مافي السماوات وماعلى الأرض مايُرى وما لايُرى…» وكذلك في الإنجيل حسب يوحنا 3,1: « كل شيء به (يسوع الكلمة) كان وبغيره لم يكن شيء مما كان.» وكل نظرية حول نشوء العالم والحياة تتجاهل المسيح يسوع بكونه مصدر الحياة ومنشأها فهي نظرية ميتة ستتحطم لا محال بارتطامها بالصخرة التي هي يسوع المسيح. وبذلك فإن نظرية النشوء والارتقاء هي واحدة من أكبر الضلالات في تاريخ العالم وأودت بملايين من الناس إلى هاوية عدم الإيمان. وللأسف أن العديد من شهود هذا العصر يغفلون عن أن هاوية عدم الإيمان يتبعها باجتياز عتبة الموت هاوية الهلاك الأبدي (جهنم). حالة الطوارئ الفكرية الفعلية التي يواجهها عالمنا الحالي هي أن الخالق الفعلي لكافة الأشياء لا يلقى تمجيداً له بمقالة افتتاحية في الصحف بعنوان «شكراً، يايسوع!» الكثير لا يعلم بأن يسوع المسيح قد قدم لنا عرضاً رائعاً، إذ قد قال « أنا هو الباب» (يوحنا 9,10) أي قصده المدخل إلى السماء. كل من يأتي إليه فله الحياة الأبدية. البروفيسور الدكتور فيرنر جيت
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-5
Brasilianisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! O Que Darwin Não Podia Saber Para celebrar o “ano de Darwin” em 2009, a revista alemã Die Zeit publicou um artigo de duas páginas com a manchete “Muito obrigado, Darwin!”, acompanhado de quatro páginas falando sobre a evolução. Esse agradecimento foi para um homem que nasceu há 200 anos. Seu “revolucionário” livro A Origem das Espécies foi publicado há 150 anos. [Naquela época, nada se sabia sobre o DNA, o armazenamento de informações genéticas e sua transmissão]. O filósofo Immanuel Kant (1724-1804) já afirmava, cheio de orgulho: “Dêem-me matéria, e dela farei um mundo”. Cinqüenta anos mais tarde, o matemático e astrônomo francês Laplace (1749-1827) vangloriava-se diante de Napoleão: “Minhas teorias não precisam da hipótese chamada ‘Deus’.” Esses e outros pais do ateísmo científico buscavam uma explicação para a origem da vida em que Deus pudesse ser descartado. A resposta aparentemente salvadora veio de Darwin, que tornou viável explicar a origem da vida “de forma natural”. Enquanto ele próprio ainda era reticente em relação às implicações de sua teoria, hoje o mundo, cada vez mais ímpio, aclama seu patrono em manchetes sem fim. Até a viagem de Darwin às ilhas Galápagos em 1835, acreditava-se no filósofo grego Aristóteles, que dizia que as espécies são imutáveis. A partir das diferentes formas de bicos de tentilhões que viviam na ilha, Darwin concluiu com acerto: espécies podem se adaptar e se modificar. Mas sua conclusão seguinte, de que toda a vida viria de uma árvore genealógica comum, não é cientificamente defensável. O próprio Darwin percebeu que uma grande fraqueza de sua teoria era a inexistência, na natureza, de fósseis de formas intermediárias. Mesmo assim, seguindo a doutrina darwinista, o homem perdeu sua posição especial atribuída pelo Criador e passou a ser apenas um ser mais evoluído no reino animal. As molas-mestras da evolução Como molas-mestras da evolução são mencionadas hoje: mutações, seleção, isolamento, longas eras, acaso, necessidade e morte. Todos esses fatores existem; porém, nenhum deles é fonte de novas informações criadoras. Mutações apenas podem modificar informações herdadas pré-existentes. Entretanto, sem as informações do DNA já disponíveis, a evolução nem pode dar a largada inicial. Mutação é, por definição, um mecanismo aleatório sem qualquer objetivo definido, de tal forma que, por princípio, não pode fazer surgir novos conceitos (por exemplo, criar órgãos). A seleção favorece os seres vivos mais aptos e faz com que sua predisposição hereditária seja passada adiante. Mas, através da seleção ocorre apenas uma escolha ou um aniquilamento de algo que já existe; nada pode ser melhorado por ela, nem ela faz surgir algo novo. Os outros fatores evolutivos citados também não podem ser considerados fontes criadoras. Vejamos alguns poucos exemplos de seres vivos e examinemos se os fatores evolutivos em ação aleatória poderiam tê-los trazido à existência. A reprodução sexuada Conforme a teoria da evolução, a “descoberta” da reprodução sexuada seria uma condição decisiva para o desenvolvimento progressivo dos seres vivos. Através de combinações genéticas sempre novas, surgem muitas variedades, das quais as mais adaptadas ao seu ambiente sobrevivem ao processo de seleção. Duas razões, porém, eliminam esse processo na almejada tendência ascendente no desenvolvimento de uma linhagem: 1. A reprodução sexuada nem pode começar por um processo evolutivo. Ela apenas seria possível se ambos os sexos dispusessem simultaneamente de órgãos prontos e plenamente funcionais. Entretanto, na evolução, por definição, não existem estratégias planejadas ou direcionadas. Como o desenvolvimento dos órgãos necessários à reprodução poderia estender-se por milhares de gerações se os seres vivos nem conseguem se reproduzir sem esses órgãos? Mas, se um desenvolvimento lento precisa ser excluído por ser inviável, como seria possível que órgãos tão diferentes e tão complexos, que precisam combinar entre si até nos mínimos detalhes, surgissem repentinamente? Além disso, eles precisariam estar presentes juntos no mesmo lugar no momento da reprodução. 2. Ainda que admitíssemos a possibilidade da reprodução sexuada ter “caído do céu”, mesmo assim não surgiria nova informação na mistura da carga genética. Em suas muitas experiências, criadores de plantas e animais demonstraram que vacas altamente aperfeiçoadas geneticamente continuaram sendo vacas, e que o trigo jamais produziu girassóis. A chamada microevolução (mutação dentro de uma espécie) é verificável cientificamente; de uma macroevolução (mutação que ultrapasse as fronteiras das espécies) falta toda e qualquer prova. Técnica genial nos glóbulos vermelhos Em cada milímetro cúbico (1mm3 = 1μl = 1 microlitro) de sangue temos 5 milhões de glóbulos vermelhos, isto é, em uma gota de sangue eles são 150 milhões. Eles são como mini-submarinos altamente especializados que, ao invés de levarem a bordo torpedos mortais, realizam algo extremamente vital. 175.000 vezes durante seus 120 dias de vida eles são abastecidos com oxigênio, enquanto descarregam no pulmão o gás carbônico (CO2), resíduo que se forma pelo processo de oxidação. Esses minúsculos navios cargueiros são tão pequenos que conseguem ultrapassar os mais finos vasos capilares, chegando a todas as partes do corpo. A cada segundo são gerados dois milhões de novos glóbulos vermelhos, que contêm a hemoglobina (que dá a cor vermelha ao sangue), uma composição química muito notável e complexa. A hemoglobina é necessária para o transporte de oxigênio já na fase de desenvolvimento embrional. Evidentemente, até o terceiro mês as necessidades de oxigênio são diferentes do que no estágio fetal (a partir do terceiro mês), e por isso faz-se necessário um tipo distinto de hemoglobina, de composição química diferente. Pouco antes do parto, as fábricas celulares voltam a funcionar a todo vapor para realizar a alteração para hemoglobina adulta. Os três tipos de hemoglobina não poderiam ser descobertos pelo caminho evolutivo, através da experimentação, porque as outras variantes não transportariam oxigênio suficiente, o que seria fatal para o ser vivo supostamente em evolução. Mesmo que em dois estágios fosse produzida a molécula correta, isso significaria a morte certa se a molécula da terceira fase não estivesse disponível. Por três vezes a produção de hemoglobina necessita de um biomecanismo completamente diferente, que também precisa modificar completamente sua produção no momento exato. De onde vem um mecanismo tão complicado? Aqui toda e qualquer idéia de evolução falha completamente, pois em seus estágios semi-prontos, que segundo a evolução teriam conduzido a esse mecanismo tão complexo, esses seres vivos nem poderiam ter sobrevivido. Esse conceito de complexidade não-redutível também é válido para o sistema imunológico do organismo humano ou para o flagelo com que as bactérias se locomovem. Mais uma vez, vemos que os seres vivos não teriam sobrevivido em sua “jornada” até seu estágio atual se este fosse atingido por processos evolutivos. É mais razoável admitir que tudo esteve pronto desde o princípio, o que somente é possível se um Criador planejou e criou tudo funcionando plenamente desde seu começo. O vôo da tarambola-dourada A Tarambola-Dourada é um pássaro maravilhoso que nasce no Alasca. Como ali o inverno é extremamente frio, ele migra para o Havaí. Sua viagem é muito longa, pois o destino fica a 4.500 quilômetros de distância. O vôo tem de ser direto, sem escalas, uma vez que no caminho não existem ilhas para descanso, e essa ave não sabe nadar. Para seu vôo, a Tarambola-Dourada precisa de um tanque cheio de combustível na forma de 70 gramas de gordura armazenada em seu corpo. Desse total, 6,8 gramas são uma reserva para enfrentar ventos contrários. Como o pássaro tem de voar ininterruptamente por três dias e meio, noite e dia, sem parar, e precisa manter a rota com exatidão dentro das coordenadas geográficas, ele necessita de um piloto automático trabalhando com extrema exatidão. Se não encontrar as ilhas do Havaí, sua morte é certa, pois não existe qualquer outra alternativa de pouso. Se não possuísse essa porção de gordura precisamente calculada, não sobreviveria. A mutação e a seleção, nesse caso, mais uma vez são construtores incapazes. Mais plausível é admitir que a Tarambola-Dourada foi criada assim desde o começo – pronta e equipada com tudo o que precisa. O raciocínio evolucionista é útil? Como vimos nos exemplos desses seres vivos, em outras áreas também encontramos projetos altamente especializados: A baleia cachalote é um mamífero que está equipado de tal forma que pode emergir de 3.000 metros de profundidade sem morrer pela temida descompressão. Uma quantidade imensa de bactérias microscópicas em nosso trato intestinal tem motores elétricos embutidos, que podem funcionar para a frente e de marcha a ré. A sobrevivência dos seres vivos depende do funcionamento perfeito de cada um de seus órgãos (por exemplo, coração, fígado, rins). Órgãos semi-prontos, em desenvolvimento, não têm valor algum. Nesse assunto, quem pensa segundo o darwinismo deveria saber que a evolução desconhece a perspectiva de um órgão que passará a funcionar perfeitamente no futuro. O biólogo evolucionista alemão G. Osche observou acertadamente: “Seres vivos não podem, durante certas fases evolutivas, parar tudo como um empresário que fecha a firma temporariamente por causa de reformas”. A inteligência e a sabedoria expressas nas obras da Criação são simplesmente imponentes. O caminho que conduz das obras criadas até um autor criativo é mais que evidente – das obras deduz-se a existência de um Criador. Combina muito bem com nossa observação o que a Bíblia já diz em seu primeiro versículo: “No princípio, criou Deus!” Influenciada pelo darwinismo, estabeleceu-se a teologia histórico-crítica, que rejeitou o relato literal da Criação, até então considerado mensagem de Deus. Mas fazemos bem “acreditando em todas as coisas que estejam escritas” (Atos 24.14), pois “Deus não é homem, para que minta” (Números 23.19). De onde vem a informação? Na discussão científica, o argumento sempre é mais forte quando se pode aplicar as leis naturais a algum processo ou fenômeno. As leis naturais não admitem exceção. Conforme essas leis, por exemplo, o moto-contínuo, uma máquina que funciona continuamente sem receber energia, é uma máquina impossível. Hoje sabemos o que Darwin ainda não podia saber: nas células de todos os seres vivos existe uma quantidade praticamente inimaginável de informação, aglutinada na forma mais compacta que se conhece. A formação de todos os órgãos é conduzida pela informação, todos os processos nos seres vivos funcionam dirigidos por informação e a produção de todas as substâncias do corpo (por exemplo, 50.000 proteínas no corpo humano) é controlada pela informação. O sistema da evolução somente poderia funcionar se houvesse na matéria a possibilidade da informação surgir por acaso. A informação é absolutamente imprescindível, pois os projetos de todos os indivíduos e todos os processos complexos nas células ocorrem baseados na informação. Informação é uma grandeza imaterial; portanto, não é uma qualidade da matéria. As leis da natureza acerca de grandezas não-materiais, especialmente da informação, dizem que a matéria jamais pode gerar uma grandeza não-material. É evidente: informação somente pode surgir a partir de um emissor dotado de inteligência e vontade. Assim está claro: quem considera a evolução possível, acredita no “moto-contínuo” da informação, ou seja, em algo que as leis gerais da natureza mostram ser completamente impossível. Assim, acertamos o calcanhar de Aquiles da evolução, que cientificamente chega a seu FIM. [Expliquei a questão com mais detalhes em meu DVD A Origem da Vida à Luz da Informação]. De onde vem a vida? Diante de todo o barulho que se faz atualmente em torno da evolução, perguntamos: “De onde vem a vida realmente?” A evolução não tem a menor explicação para o surgimento da vida a partir da matéria morta. Stanley Miller (1930-2007), cuja experiência com a “sopa pré-biótica” (1953) é mencionada em todo livro de Biologia, admitiu depois de 40 anos que nenhuma das atuais hipóteses sobre a origem da vida consegue ser convincente. Ele classificou todas elas de “bobagens”, de “gestações mentais químicas”. O microbiologista Louis Pasteur (1822-1895) reconheceu algo fundamental: “Vida só pode vir de vida”. Apenas um pôde dizer: “Eu sou a vida” (João 14.6), e esse alguém foi Jesus Cristo. A Seu respeito está escrito em Colossenses 1.16: “Pois nele foram criadas todas as coisas, nos céus e sobre a terra, as visíveis e as invisíveis”. Em João 1.3 lemos: “Todas as coisas foram feitas por intermédio dele, e, sem ele, nada do que foi feito se fez”. Qualquer teoria sobre o início da vida e o surgimento do mundo que não mencione Jesus como a origem e a fonte da vida é uma concepção morta, que inevitavelmente se esfacela na Rocha que é Jesus. Assim, a teoria da evolução passa a ser um dos maiores enganos da história mundial e lança milhões de pessoas no abismo da incredulidade. Infelizmente, o que muitos dos nossos contemporâneos não levam em consideração é que ao abismo da descrença segue o abismo da perdição eterna depois da morte (inferno). O dilema real na maneira de pensar de nosso mundo é que o verdadeiro Criador de todas as coisas não é honrado com manchetes, dizendo: Muito obrigado, Jesus! Muitos não sabem que Jesus Cristo nos fez uma oferta grandiosa. Ele disse: “Eu sou a Porta” (João 10.9). Ele estava se referindo à porta do céu. Quem se volta para Jesus tem a vida eterna. Dr. Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-10
Chinesisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! 达尔文尚所不知的 在被誉为“达尔文年”的2009年到来之际，德国《时代周报》于2008年12月31日及时刊登出一篇题为“谢谢你，达尔文!”的两页文章，此外还有四幅整版关于进化论的报道。2009年，正值这位让人感恩戴德的人物诞生200周年，也适逢其革命性巨著《物种起源》问世150周年。 德国哲学家依曼努尔·康德（Immanuel Kant，1724-1804）曾经豪气十足地宣称：“给我物质，我便可以创造世界”。50年后法国数学家和天文学家拉普拉斯（Laplace ，1749-1827）对拿破仑夸口说：“我的理论不需要‘上帝’这个假设”。这些科学无神论之父都想在上帝之外寻找生命的本源。达尔文得以从“自然演化”的角度来解释生命起源，让无神论者似乎找到了救星。尽管达尔文本人对于他提出的结论尚存疑虑，当下离神越来越远的世界却把他奉作庇护神，在社论中对之赞不绝口。 在达尔文的加拉巴戈斯群岛之行（1835）之前，人们对希腊哲学家亚里士多德提出的物种不变论深信不疑。达尔文在考察中注意到当地梧桐鸟具有不同形状的喙，从而合理地推断：物种可以适应和变化。他的进一步推论，即所有生物具有共同祖先，却没有科学依据。达尔文已经认识到他的理论存在一个很大的漏洞，因为自然界中几乎找不到物种进化的中间化石形态。不论如何，按照达尔文的进化论，人类失去了造物主所赐的特殊地位，从此不过沦为动物界中的新贵。 进化驱动力 进化驱动力在今天包括变异、自然选择、隔离、长期性、偶然性和必然性以及死亡。所有这些因素固然存在，但是没有一个因素可以提供具有创造力的新信息。 变异只能改变现有的遗传信息。如果没有脱氧核糖核酸（DNS）信息的存在，进化根本不可能开始。根据定义，变异是一种无任何目的的随机性机制，所以变异之说原则上并不能提出新的概念（如器官的创造）。 自然选择优先选择生存能力较强的物种并决定其遗传因素传递的更大可能性。但是，自然选择只是对现有的物种进行筛选或淘汰，而不能改良或产生新的物种。 上述其他进化因素作为创造者的可能性也被排除。 让我们从生物领域的几个例子来考证一下，下列生命现象是否是上述无目的性进化因素的产物： 有性繁殖 根据进化论学说，有性繁殖的“发明”是生物向高级进化的决定性条件。基因不断的重新组合产生很多变种，其中最适应环境的变种在自然选择的过程中得以生存。但是，生物种系发生所需的向高级进化的趋势并不能通过这个过程实现，原因如下： 1. 有性繁殖根本不能通过进化的方式开始。只有当两性生物同时具备功能成熟的器官，有性繁殖才可发生。但是根据进化的定义，进化并不具有导向性、目标性、规划性策略。既然生物没有成熟的器官根本就不可能繁殖，该器官怎么会历经几千代的进化？既然缓慢进化的可能性被排除，那么两种截然不同而且结构复杂的器官，彼此必须完全匹配，怎么会突然出现？而且，他们还必须在同一个地方出现。 2. 对于大量有性繁殖的不同生物（如成千上万种昆虫和哺乳动物）而言，他们还必须具备相应的不同结构的生殖器，而这需要非常具体的遗传信息。即使我们假设，有性繁殖的发生纯属一次巧合，那么遗传基因的组合也不会产生根本性的可用于其它物种的新信息。此外，物种限制也不容跨越。植物和动物养殖专家经过无数次尝试后对此加以证实，因为优生优育的奶牛仍然还是奶牛，麦子也永远不会变成向日葵。按照假设，性行为相应地应该总是新的偶然“发明”，但这是不可能的！所谓的微进化（同物种内的变化）有待考证，而宏进化（跨物种的变化）则毫无根据。 红血球的杰作 在我们体内，每立方毫米（1立方毫米= 1 μl = 1微升）的血液含有500万红血球，亦即每滴血含有1.5亿红血球。他们如同高度专业化潜艇，虽然没有装高杀伤力鱼雷，但却执行与生命攸息相关的任务。 3. 在120天的生命周期中，红血球吸氧17.5万次，同时将肺部里氧化产生的二氧化碳排出体外。 4. 这些运输船如此之小，以至于能通过最细的毛细血管到达身体的各个部位。 5. 我们的身体每秒产生200万新的红血球，所含的红色血红蛋白是一种惊人的错综复杂的化学合成。 胚胎发育时，已经需要血红蛋白输送氧气。到第三个月，需氧量已经明显有异于胎儿阶段（从第三个月开始），故而需要不同种类的血红蛋白化学合成。分娩之前，体内所有工厂全速运行，使血红蛋白再次转变为成人血红蛋白。 这三种血红蛋白合成不能通过试验进化而来，因为其他合成大部分输氧不足，将会导致胎儿死亡。即使血红蛋白分子在胚胎发育前两阶段得以正常合成，而在第三阶段合成异常，仍然足以致命。血红蛋白的合成需要使用三种截然不同的有机设备，而且还要求这些设备能够适时转换生产。 如此复杂的设备从何而来？所有关于进化的理论在此彻底崩溃，因为按照进化论，这样复杂的设备完成进化要经过半成品的中间阶段，而在此阶段生物早已不能存活。 这种难以简化的复杂的生命现象，也适用于人体器官的免疫系统或细菌的运动器官鞭毛。同样，生物在进化到现阶段的过程中也早已不能存活。比较让人接受的观点是，这一切从起初就已完成，而且这样功能全备的设计和创造只可能出自一位充满智慧的造物主之手。 金鸻的飞行 金鸻是一种美丽的鸟。这种鸟产于阿拉斯加，为了逃避那里的严冬，金鸻会迁往夏威夷。 4500公里的路程很远，需要不间断的飞行，因为途中没有岛屿可以落脚，而且金鸻也不会游泳。金鸻需要在体内储存70克脂肪作为飞行的动力能源，其中6.8克脂肪储备用于逆风飞行。为了维持三天半不间断的昼夜飞行以及精确到角分的航向，金鸻需要一台操作精准的自动驾驶仪。如果不能飞到夏威夷岛，金鸻必死无疑，因为海上前后左右无处着落。如果没有分毫不差的脂肪储备，金鸻也不能存活。 金鸻这样的设计是变异和自然选择又无法胜任的。比较合理的是假设金鸻一开始就被这样创造并配备了它所需要的一切。 进化论是一种可用的思考模式？ 如上述生物界的几则简例所示，我们还发现生命现象具有稳定的高度的目标性： 抹香鲸，哺乳动物科，凭借与生俱来的潜水能力，可以潜到3000米海底，而不会死于可怕的潜水病 。 我们肠道内的庞大细菌群通过内置的电动马达可以前进和后退。 生命大部分时候取决于器官（如心脏、肝脏、肾脏）的功能是否健全。 没有进化完的或刚开始进化的器官是无用的。达尔文主义者必须清楚进化不会将器官的未来功能作为目标。德国进化生物学家奥谢（G.Osche）言之有理：“生物在特定的进化阶段不能像企业家一样因为企业转型而暂时停业。” 受造物的创作所展现的才智与智慧让人叹为观止。这样，从受造物的创作来推断谁是那位开山鼻祖便再明显不过了。圣经开篇第一句经文与我们的观察正好相符：“起初神创造天地！” 在达尔文主义的影响下兴起的圣经批判神学不认为受造物传达的信息是神的启示。但是，我们应当 “信……一切所记载的”（使徒行传24：14），因为 “神非人，必不致说谎”（民数记23：19）。 信息从何而来？ 最有力的科学论据总是掌握在能够运用自然法则排除某种程序或过程的人手中。自然法则是没有例外的。正因为如此，我们可以判断比如永动机，也就是没有能源供给却能持续运转的机器，是不存在的。 今天我们已经知道达尔文尚未能知的：生物细胞所含的信息量大得无法想象，其存储密度之高无有所及。所有器官的形成均受信息控制，所有生理功能的发挥也受信息控制，所有内源性物质的产生（比如人体内5万蛋白质）也受信息控制。进化论思想系统成立的前提是物质通过偶然程序可以产生信息。这是必要条件，因为个体的全部构成方案和细胞的整体复杂程序的运作均以信息为基础。 信息是一个非物质性值，所以信息不具备物质属性。根据自然法则对于非物质值，特别是信息值的定义，物质根本不可能产生非物质性值。进一步说，信息只能出自于一个具有智能和意志的始创者。不言而喻，任何认为进化论合理的人如同相信“永动机”的存在，也就是相信一种严重违背自然普遍规律的现象。这样，进化论被击中致命弱点，结束了在科学界的统治地位。我在拙著《太初的信息》（„Am Anfang war die Information“，Hänssler 出版社2002 年出版，第三修订及扩充版）一书中，对此作了详细说明。 生命从何而来？ 在当下沸沸扬扬的进化论调中，有人会问“生命究竟从何而来？”。对于生命如何从死里复活，进化论未作任何解释。 每一本生物书都会提到美国生物学家和化学家斯坦利·米勒（Stanley Miller，1930-2007）1953年做的“原生汤实验”。40年后，米勒坦言，当代没有一种关于生命起源的假说令人信服。他将其统统称为“胡说八道”，甚至“化学性的头脑产物”。法国微生物学家巴斯德（Louis Pasteur 1822-1895）深刻地认识到：“生命只能来自生命。”只有一个人可以说“我就是生命”（约翰福音14：6），这个人就是耶稣。歌罗西书（1：16）如此描述他：“因 为 万 有 都 是 靠 他 造 的 ， 无 论 是 天 上 的 ， 地 上 的 ， 能 看 见 的 ， 不 能 看 见 的”，约翰福音一章三节进一步写到：“万 物 是 借 着 他 （耶稣）造 的 。凡 被 造 的 ， 没 有 一 样 不 是 借 着 他 造 的 。” 所有关于世界或者生命起源的理论，如果不是将耶稣作为生命的来源和根本，只不过是一副空架子，必然被耶稣所立的磐石击碎。 可见，进化论是世界历史上最大的谬论之一。该理论使成千上万的人失去信仰，堕入深渊。可惜很多人没有想到，不信的深渊将人引向的是彼岸永死的深渊（地狱）。其实，我们当代的思想危机在于我们没有以社论标题“谢谢你，耶稣”来尊荣那位真正的造物主。 很多人并不知道，耶稣基督为我们安排了一条美好的路。在约翰福音 （10：9）中，他说“我就是门”（约翰福音10：9），也就是说通过他可以进入天堂。信他的人，可以获得永生。 德国联邦物理技术研究院信息技术学院院长及教授工程博士 Werner Gitt
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-39
Englisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! What Darwin couldn’t know On 31 December, 2008, in a perfectly timed anticipation of 2009’s “year of Darwin”, the German newspaper Die Zeit ran a four-page item devoted to the theme of evolution, with the double spread header, “Thank you, Darwin!” The gratitude was directed at a man born 200 years ago, whose revolutionary book The Origin of Species was published 150 years ago. The philosopher Immanuel Kant (1724–1804) proudly declared, “Give me matter, and I will build a world out of it!” The French mathematician and astronomer Laplace (1749–1827) wrote extensively on the universe and its origins. Asked by Napoleon why he made no mention of its Creator, he famously responded, “I had no need of that hypothesis”. These and other pioneers of scientific atheism searched for an explanation of life’s origins in which God is no longer required. Seemingly coming to their rescue was Darwin, who provided a way to imagine how living things arose by “natural processes” alone. While Darwin himself may have regarded the implications of his message with some trepidation, today’s ever more godless world adulates its patron saint in an endless parade of journalistic jubilation. Until Darwin’s voyage to the Galápagos islands (1835), the teaching of the Greek philosopher Aristotle—that species were fixed and could not change—held sway. From the varying beak forms of the finches living there, Darwin correctly concluded that species could change and adapt. However, his further conclusion, that all species could be traced back to a single common ancestor, is not scientifically sustainable. Even Darwin was aware of a great weakness in his theory—that there were next to no fossils that could be claimed as transitional forms, when there should have been vast numbers. Nonetheless, after Darwin, mankind lost its special status of being created in God’s image, becoming instead a mere upstart of the animal kingdom. Making evolution happen Today, mutation, selection, isolation, long time periods, chance and necessity, and of course death are nominated as factors that drive evolution. Though all are real enough, none can generate new creative information. Mutation can only change hereditary information that is already there. Without the DNA information system already in existence, evolution could not even get started. Mutation is by definition a random process, without any conceivable goal-orientation. So it could in principle never produce new functional systems (e.g. the invention of new organs). Selection favours those organisms more capable of surviving, ensuring that their hereditary material has a better chance of propagating itself. However, this process only sorts or culls information that is already there, neither improving the information nor adding anything new. Like mutation and selection, none of the other factors listed earlier have any creative function. Let’s look at a few examples in living things to see if such purposeless factors could have brought the following systems into being. Sexual reproduction According to evolutionary teaching, the “invention” of sex was a crucial necessity for the development of higher organisms. Through repeatedly new combinations of genes, many varieties emerge, from which the selection process ensures that those best adapted to their environment are more likely to survive and propagate. But this process is ruled out as an explanation for the desired upwards trend in evolutionary complexity, for two reasons: 1. Sexual reproduction itself could never have arisen via an evolutionary process. It would only be possible if both sexes already possessed functionally complete reproductive organs. But evolution, by definition, permits no goal-oriented strategy or plan. How can such organs develop by such a gradual process over thousands of generations, when the organisms cannot reproduce sexually without them? And if the gradual action of selection is ruled out in favour of some rapid, chance process, how could such complex structures, so different yet so suited to each other down to the last detail, arise at more or less the same time and same place in separate organisms? 2. Even if we assumed that sexual reproduction somehow just miraculously arose, such mixing and recombining of hereditary information would still not be capable of producing any fundamentally new information. Plant and animal breeders have shown through innumerable efforts that highly bred cows still remain cows, and wheat never gives rise to sunflowers. So-called microevolution, better called variation within a kind, is easily seen, but we never see one kind of creature give rise to a quite different kind, as macroevolution would have it. Technological ingenuity in red blood cells Each mm³ (= 1 μl = 1 microlitre) of our blood contains 5 million red blood cells; so there are 150 million of them in each drop of blood. These highly specialized submarines have no life-threatening torpedoes on board; instead they perform functions vital to life. Throughout their 120-day lifetime they are refueled with oxygen 175,000 times, while simultaneously offloading the waste product of oxidation, carbon dioxide, in the lungs. These little transporter ships are so tiny, they can squeeze through the most narrow capillaries to reach every part of the body. Every second, two million new red cells are produced, containing hemoglobin, a remarkably complex chemical compound. Hemoglobin is used for transporting oxygen even during development of the embryo. Up to about the third month of pregnancy, its oxygen needs are distinctly different from those in the ensuing fetal stage, which are different again from the needs of the infant and adult. All three stages—embryo, fetus and adult—require the production of a chemically different form of hemoglobin. Shortly before birth, for example, the body’s factories start switching to top production mode of the third (adult) type of hemoglobin. These three types of hemoglobin could not have arisen by evolutionary processes of trial and error, because most other varieties of the chemical cannot carry enough oxygen, and would thus be deadly. Even if the right form of hemoglobin were to somehow arise to supply two of the stages, without the genetic coding to produce the third form also being present, the outcome would still be certain death. Each of these three stages of our development requires fundamentally different biomachinery to produce each of the different molecules. Further, each set of different machinery must be switched on and off at the right point in time. Where did such complex machinery come from? All conceivable evolutionary explanations fail miserably, because any partially completed transitional stage as evolution requires would not permit the organism to survive. The whole complex machinery is needed from the start. This concept of “irreducible complexity” also applies to the immune system, and to the flagellum that many bacteria use to propel themselves. In each case, the organisms “on the way” to their completed state would not have been able to survive. A more obvious explanation is that this machinery was initially complete, something only possible if a wise Creator conceived and made everything fully functional in the beginning. The flight of the golden plover The golden plover is a beautiful bird. Every one of these creatures emerges from an egg in Alaska. But the winter there is bitterly cold, so the birds relocate to Hawaii, 4,500 km (2,800 miles) away. This massive distance requires a non-stop flight, because these birds cannot swim, and there are no islands on the way for them to rest. For this epic journey, the golden plover needs a full tank of fuel, in the form of 70 grams (2.25 oz.) of fat acquired through deliberate over-eating. 6.8 grams (0.22 oz.) of this has been calculated to take into account the possibility of headwinds. Flying uninterrupted day and night for three and a half days, the bird would not survive to reach its destination without this precisely calculated level of fat. It also needs a remarkably accurate navigation system to find the Hawaiian Islands, or face certain death—if it is off course, there are no nearby landing spots when the fuel runs out. Here, too, mutation and selection are seen to be inadequate. It is more plausible to propose that the golden plover was created with this capacity. Is evolution a workable paradigm? In addition to the above brief glance at the realm of living things, one can point to many other examples of high-level goal-oriented systems. The sperm whale, though a mammal, is so equipped as to be able to surface rapidly from a depth of 3,000 metres (1.86 miles). Yet it shows no signs of that dreaded nemesis of divers, ‘the bends’, which would kill most other mammals attempting this feat. Many of the bacteria in our bowels have miniature built-in electric motors, which can run forwards or backwards. In most cases, life itself depends on the full functionality of the organs (heart, liver, kidneys, etc.) Unfinished organs, yet to be developed, would be useless. Those wanting to think along Darwinian lines need to be reminded that evolution knows of no direction towards an ultimate goal or target in the form of a finished product. The German evolutionary biologist Günther Osche (1926-2009) rightly stated: “Of course, unlike a business enterprise, organisms undergoing certain phases of evolution cannot be temporarily shut down while being rebuilt.” Each intermediate “stage” must be capable of surviving in its own right. The intelligence and wisdom expressed in the works of creation is nothing short of overwhelming. The conclusion that there was an original Creator is more than just obvious. It also fits with what the Bible states in its first verse already: “In the beginning, God created”! Influenced by Darwinism, liberal/higher-critical theology, which dismisses the idea that the creation account is an accurate revelation from God, has flourished. But we would do well to “believe everything… that is written” (Acts 24:14), for “God is not a man, that He should lie” (Num. 23:19). Where does information come from? The strongest arguments in science are always those in which scientific laws can be invoked to preclude the possibility of a proposed process or event. Scientific laws know of no exceptions. This is why a perpetual motion machine, one that runs continually with no external input of energy, is impossible. Today, we know what Darwin could not know—that the cells of all living things contain an unimaginable amount of information, which they also happen to store in the most compact form so far known to us. The development of all organs is information-directed, and all processes and functions in living things are information-controlled, including the manufacture of all the substances that make up our body (for example, more than 50,000 different proteins). The whole concept of evolution would only be feasible if there were some property in matter that permitted information to arise through chance processes. This is absolutely essential, because all the body plans of individuals, and all the complex processes in cells, are information-based. Information is a nonmaterial entity, thus not a property of matter. The scientific laws about information state that matter can never generate such a nonmaterial entity. Further, that information can only arise from an originator with intelligence and will. We can see, then, that someone who thinks evolution is possible must believe in a “perpetual motion machine of information”, i.e. in something strictly forbidden by the universally applicable scientific laws. This is the Achilles’ heel of Darwinism; at this point, evolution requires science itself to be abandoned. This is all explained in detail in my book “In the Beginning was Information” (available from creation.com/store). Where did life come from? All the evolutionary bluster of our day has never really answered this question. Evolutionists have not the faintest notion of how dead matter could have given rise to life. Stanley Miller (1930–2007), whose 1953 “primordial soup” experiment features in every biology textbook, admitted 40 years later that none of the contemporary hypotheses about the origin of life were convincing. He described them collectively as “nonsense” and “paper chemistry”. The microbiologist Louis Pasteur (1822–1895) scientifically established at the microbial level what we now call the biogenetic law: “Life can only come from life.” There was only one who could say, “I am the life” (John 14:6), and that was Jesus. Of him it says in Colossians 1:16: “For by him all things were created: things in heaven and on earth, visible and invisible” and further in John 1:3: “Through him [the Word = Jesus] all things were made; without him nothing was made that has been made.” Every theory of origins that does not have Jesus as the source and foundation of life and the universe is thus a stillborn notion, one that must inevitably founder on the rock that is Jesus. Evolution is therefore one of the greatest errors in the history of the world, and it has drawn millions of people into the abyss of unbelief. Unfortunately, many today do not take into account that this abyss of unbelief is followed, after death, by the abyss of eternal lostness (hell). A real tragedy of today’s world is that journalists do not pay widespread homage to the real originator of everything, proclaiming “Thank you, Jesus!” instead of their “Thank you, Darwin!” Many know nothing of the fact that Jesus Christ has made us a magnificent offer. He said, “I am the door” (John 10:9), and with that he meant the entry into Heaven. If you turn to Him, you will have eternal life. Director and Professor EmeritusDr-Ing. Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-3
Französisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Ce que Darwin ne pouvait pas savoir Juste à temps pour le début de «l’année Darwin», un article de deux pages ayant pour titre «Merci Darwin!» a paru le 31 décembre 2008 dans le quotidien «Die Zeit», suivi de quatre autres pages entièrement dédiées à l’évolution. Ces remerciements s’adressent à un homme né il y a 200 ans, dont le livre révolutionnaire «L’origine des espèces» a été édité il y a 150 ans. Le philosophe allemand Emmanuel Kant (1724-1804) avait déjà affirmé plein de fierté: «Donnez-moi de la matière et je vous construirai un monde.» De même, le mathématicien et astronome Laplace (1749-1827) pavoisait 50 ans plus tard devant Napoléon: «Mes théories n’ont pas besoin de l’hypothèse de Dieu.» Ces Pères de l’athéisme scientifique, et beaucoup d’autres encore, étaient à la recherche d’une explication de l’origine de la vie où Dieu ne jouerait plus aucun rôle. La solution apparente leur fut livrée par Darwin qui réussit à rendre concevable que l’origine de la vie pouvait être expliquée «de manière naturelle». Tandis que lui-même hésitait encore à évaluer les conséquences de cette affirmation, le monde d’aujourd’hui, de plus en plus loin de Dieu, acclame son héros en d’innombrables articles éditoriaux. Jusqu’au voyage de Darwin aux îles Galápagos (1835), on croyait à la théorie du philosophe grec Aristote selon laquelle les espèces vivantes étaient immuables. En observant les différentes formes de bec des pinsons qui vivaient là-bas, Darwin tira la conséquence tout à fait exacte que les espèces pouvaient s’adapter et se modifier. Mais la conclusion suivante, à savoir que toute forme de vie avait alors une origine commune, n’est pas justifiable d’un point de vue scientifique. Darwin avait bien vu lui-même que sa théorie avait un point faible important : on ne trouvait pratiquement aucune forme de fossiles intermédiaires dans la nature. Cependant, d’après la théorie de Darwin, l’homme perdait la position particulière que le Créateur avait prévue pour lui et n’était plus, dès lors, qu’un jeune parvenu émergeant du règne animal. Les moteurs de l’évolution Les mutations, la sélection, l’isolation, les longues périodes, le hasard et la nécessité ainsi que la mort sont considérés aujourd’hui comme les moteurs de l’évolution. Tous ces facteurs existent, mais pas un seul n’est en mesure de fournir de nouvelles informations créatrices. Les mutations ne peuvent que modifier les informations génétiques qui sont déjà présentes. Or, sans la présence d’information au sein de l’ADN, l’évolution ne peut même pas démarrer. Les mutations sont, par définition, des mécanismes accidentels, sans aucun objectif; elles ne peuvent donc pas produire de nouveaux concepts (i.e. inventer des organes). La sélection favorise les êtres vivants les plus aptes à la survie et veille à ce que leur hérédité soit transmise avec une plus grande probabilité. Mais la sélection ne fait que trier ou éliminer ce qui existe; rien ne peut être ajouté, rien de nouveau ne peut être produit. Les autres facteurs d’évolution nommés plus haut n’entrent pas non plus en ligne de compte, en tant que configurateurs créatifs. Examinons maintenant quelques exemples dans le domaine de la biologie et vérifions si ces facteurs d’évolution, en soi sans but apparent, peuvent avoir mis en marche les concepts suivants: La reproduction sexuelle D’après la théorie de l’évolution, «l’invention» de la reproduction sexuelle est une condition décisive pour l’évolution des êtres vivants. Par le moyen de combinaisons génétiques toujours nouvelles, il se forme de nombreuses variantes dont seules les mieux adaptées à l’environnement survivent, au cours d’un processus de sélection. Mais pour les deux raisons suivantes, ce processus n’est pas applicable à la tendance évolutive ascendante qu’on souhaiterait voir dans le développement généalogique: 1. Par le moyen d’un processus évolutif, la reproduction sexuelle est absolument incapable de débuter. Elle n’est, en effet, possible que si les deux sexes disposent d’organes complets, en parfait état de fonctionnement. Mais l’évolution n’a pas, par définition, de stratégie planifiée conduisant à un but déterminé. Comment le développement des organes requis pourrait-il avoir eu lieu, au cours de milliers de générations successives, si ces êtres vivants, en l’absence de ces mêmes organes, ne peuvent pas se reproduire? Mais si on exclut l’évolution lente, comment ces organes si différents et si complexes, devant obligatoirement concorder les uns avec les autres jusqu’au moindre détail, pourraient-ils apparaître spontanément? De plus, ils doivent être disponibles en un même lieu. 2. Même en supposant que la possibilité de la reproduction sexuelle soit «tombée du ciel», le mélange du patrimoine héréditaire ne produirait pas non plus de nouvelles informations. Les éleveurs de plantes et d’animaux ont prouvé, dans de nombreuses expérimentations, que les vaches améliorées sont toujours restées des vaches et que le blé ne s’est jamais transformé en tournesol. La micro-évolution (transformations à l’intérieur d’une espèce) est vérifiable; mais il n’y existe aucune preuve pour la macro-évolution (transformations «de la molécule à l’homme»). La technologie géniale des globules rouges Chaque goutte de sang contient environ 250 000 millions de globules rouges. Ce sont des sous-marins hautement spécialisés qui, eux, n’ont pas de torpilles meurtrières à bord, mais font un travail absolument indispensable à la vie. Pendant leur durée de vie de 120 jours, ils sont approvisionnés 175 000 fois en oxygène et déversent, dans le même temps, du gaz carbonique (CO2) dans les poumons - résidu obtenu par l’oxydation. Ces petits bateaux-transporteurs sont si minuscules qu’ils arrivent à pénétrer les capillaires les plus fins et à atteindre ainsi toutes les parties du corps. Ces globules rouges, produits au nombre de deux millions par seconde, contiennent l’hémoglobine, une combinaison chimique très complexe. L’hémoglobine est en effet nécessaire au transport de l’oxygène dès le développement embryonnaire. Jusqu’au troisième mois, le besoin en oxygène est nettement différent de celui du stade fœtal, de sorte qu’il y a successivement mise en place de deux sortes d’hémoglobine, de compositions chimiques différentes. Peu avant la naissance, les moteurs tournent de nouveau à plein régime pour exécuter le passage à l’hémoglobine adulte. Les trois sortes d’hémoglobine ne peuvent pas avoir été fabriquées par essais au cours d’une évolution, car la plupart des autres variantes ne pourraient pas transporter suffisamment d’oxygène, ce qui conduirait inéluctablement à la mort. Même si on obtenait les molécules exactes pour deux des stades, et que la troisième ne soit pas parfaitement réglée, ce serait aussi la mort certaine. Par trois fois, la formation d’hémoglobine utilise un mécanisme biologique radicalement différent, dont la production doit également être réorganisée au bon moment. D’où provient un mécanisme aussi complexe? Toute espèce de théorie évolutionniste n’a ici aucune chance, car les organismes ne pourraient jamais survivre dans un état à demi-achevé, au cours de stades intermédiaires qui, selon l’évolution, devraient conduire à ces mécanismes. L’idée de la non-réduction de la complexité est également applicable au système immunitaire de l’organisme humain ou, autre exemple, aux flagelles des bactéries qui leur permettent de se mouvoir. Dans ces cas aussi, les organismes n’auraient pas pu survivre «en cours de route». Il paraît donc beaucoup plus naturel d’accepter que tout était terminé dès le début; mais ceci n’est possible que si un Créateur intelligent a conçu et créé toutes choses en parfait état de marche, dès le commencement. Le vol du Pluvier doré Le Pluvier doré est un très bel oiseau. C’est en Alaska que les œufs éclosent. Mais, en hiver, il y fait très froid; c’est pourquoi ces oiseaux migrateurs partent pour Hawaï. Leur objectif est distant de 4500 kilomètres et leur vol doit être impérativement sans escale, car il n’y a pas de terre sur leur chemin pour y faire halte et, de plus, l’oiseau ne sait pas nager. Pour son vol, le Pluvier doré a besoin d’un réservoir de carburant bien rempli, sous forme de 70 grammes de lipides qu’il acquiert par sa nourriture, y compris 6,8 grammes de réserve en cas de vents contraires. Comme cet oiseau doit voler pendant trois jours et demi, nuit et jour sans interruption, et maintenir un cap à une fraction de degré près, il a besoin d’un pilotage automatique très précis. S’il n’atteignait pas l’île, ce serait la mort certaine, car il n’aurait pas d’autre possibilité d’atterrir. Et s’il n’avait pas cette quantité de lipides parfaitement calculée, il ne survivrait pas. Dans ce cas aussi, les mutations et la sélection sont des constructeurs inadéquats. Il est bien plus plausible d’accepter que le Pluvier ait été ainsi créé dès le départ – équipé de tout ce dont il avait besoin. L’évolution est-elle un modèle valable? Tout comme le montrent les exemples d’organismes décrits plus haut, on trouve dans la nature, en règle générale, des concepts hautement spécialisés: Le cachalot, un mammifère, est équipé pour plonger à 3000 mètres de profondeur sans souffrir du mal de compression. Un nombre énorme de petites bactéries microscopiques de notre appareil digestif possèdent des moteurs électriques qui leur permettent d’avancer ou de reculer. Dans la plupart des cas, la vie suppose que les organes fonctionnent dans leur intégralité (ex. le cœur, le foie, les reins). Des organes inachevés ou en cours de développement sont sans valeur. Que ceux qui penchent dans la direction du darwinisme soient conscients que l’évolution ne connaît pas de perspective visant à un fonctionnement ultérieur des organes. Le biologiste évolutionniste allemand G. Osche constatait fort à propos: «Les organismes ne peuvent pas, pendant certaines phases de leur évolution, faire comme une entreprise: fermé provisoirement pour cause de rénovation.» L’intelligence et la sagesse qui s’expriment dans les œuvres de la création sont tout simplement bouleversantes. La conclusion qui s’impose au vu des œuvres de cette création est l’existence d’un Auteur-Créateur. Ce que la Bible exprime dès le premier verset: «Au commencement Dieu créa!» correspond bien à nos observations. Influencée par le darwinisme, la théologie critique de la Bible s’est pourtant établie, rabaissant le récit de la création à un simple message de Dieu. Mais nous avons tout intérêt à «croire toutes les choses qui sont écrites» (Actes 24,14) car «Dieu n’est pas un homme pour mentir» (Nombres 23,19). D’où provient l’information? L’argumentation la plus convaincante est toujours fournie, dans le domaine scientifique, quand on peut appliquer les lois de la nature sans l’intervention de processus ou d’activités externes. Les lois de la nature n’autorisent pas d’exceptions. Le mouvement perpétuel, par exemple, une machine qui fonctionne sans apport d’énergie, est irréalisable. Ce que Darwin ne pouvait pas savoir, nous le savons aujourd’hui: dans les cellules de tous les organismes se trouve une masse inimaginable d’informations, d’une densité des plus élevées que nous connaissions. La formation des organes se produit sous contrôle d’informations. Tout le développement, chez les êtres vivants, fonctionne sous le contrôle d’informations et la production de toutes les substances du corps (50 000 protéines dans le corps humain, par exemple) s’effectue par le moyen d’informations. L’hypothèse de l’évolution pourrait tout au plus fonctionner s’il était possible à l’information de surgir dans la matière par un processus aléatoire. L’information est absolument nécessaire, car tous les plans de construction des individus et tous les processus complexes qui ont lieu dans les cellules sont basés sur elle. Or l’information est une grandeur non matérielle; ce n’est pas une caractéristique de la matière. Cependant, les lois de la nature sur les grandeurs non matérielles, en particulier celle de l’information, affirment que la matière ne peut jamais créer de grandeur non matérielle. De plus, l’information ne peut provenir que d’un Auteur doté d’intelligence et de volonté. Il est donc clair que celui qui pense que l’évolution soit possible croit au «mouvement perpétuel de l’information», c’est-à-dire à quelque chose que les lois universelles de la nature interdisent strictement. Sur ce point, on touche le point vulnérable de l’évolution, en y mettant, sur le plan scientifique, un point final. D’où provient la vie? Au milieu de l’effervescence bruyante qui a lieu de nos jours autour de la théorie de l’évolution, la même question se pose encore: «D’où provient véritablement la vie?» L’évolution n’explique en aucune manière comment le vivant peut provenir du non-vivant. Stanley Miller (1930-2007), dont l’expérience de la «soupe originelle» (1953) est mentionnée dans tous les livres de biologie, a reconnu 40 ans plus tard qu’aucune des hypothèses actuelles sur l’origine de la vie n’était convaincante. Il les traite toutes d’ «absurdités» ou de «chimères chimiques». Le microbiologiste Louis Pasteur (1822-1895), quant à lui, a saisi quelque chose de fondamental: «La vie ne peut venir que de la vie.» Un seul homme a pu dire: «Je suis la Vie» (Jean 14,6), c’était Jésus. Il est dit aussi en Colossiens 1,16: «Car en Lui tout a été créé dans les cieux et sur la terre, ce qui est visible et ce qui est invisible», puis dans Jean 1,3: «Tout a été fait par la Parole (= Jésus), et rien de ce qui a été fait n’a été fait sans elle». Toute théorie sur l’origine du monde ou de la vie où Jésus n’est pas accepté comme source et fondement est un mythe mort qui s’échouera inéluctablement sur le Rocher qu’est Jésus-Christ. L’évolution est ainsi l’une des plus grandes erreurs de l’histoire de l’humanité et a entraîné des millions de personnes dans l’abîme de l’incrédulité. Mais ce que beaucoup de nos contemporains oublient, c’est qu’après l’abîme de l’incrédulité, au-delà de la mort, s’ouvre l’abîme de la perdition éternelle (l’enfer). Le grand mal spirituel de notre monde, c’est qu’en fait aucun article de presse ne rend hommage au vrai Créateur de toutes choses en Lui disant: «Merci, Jésus!». Beaucoup ne savent pas que Jésus-Christ nous a fait une offre extraordinaire. Il a dit: «Je suis la porte» (Jean 10,9), Il voulait dire par là, la porte d’entrée du ciel. Celui qui se tourne vers Lui a la vie éternelle. Directeur et Professeur e.r.Dr.-Ing. Werner Gitt
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-4
Italienisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Darwin non poteva ancora saperlo In tempo per l’anno di Darwin, il 2009, il giornale tedesco «Die Zeit» pubblicò il 31 dicembre un articolo a due pagine con il titolo «Grazie, Darwin!». In seguito, altre quattro pagine intere erano dedicate al tema dell’evoluzione. Qui si ringrazia un uomo che nacque 200 anni fa e divenne famoso con il suo libro rivoluzionario «L’origine delle specie» che fu pubblicato 150 anni fa. Già il filosofo Immanuel Kant (1724 – 1804) affermò con orgoglio: «Datemi la materia, io voglio crearne il mondo.» Anche il matematico e astronomo francese Laplace (1749 – 1827), 50 anni più tardi, asserì trionfalmente di fronte a Napoleone: «Le mie teorie non hanno bisogno dell’ipotesi ‘Dio’!». Tali personaggi ed altri padri dell’ateismo scientifico, cercavano una spiegazione per l’origine della vita escludendo Dio. La risposta apparentemente mancante la diede Darwin perché aprì le menti alla possibilità che l’origine della vita potesse essere spiegata in «modo naturale». Mentre lui stesso considerò la conseguenza di quest’affermazione in modo ancora titubante, il mondo d’oggi, che diventa sempre più ateista, acclama a non finire il suo patrono celebrandolo con un sacco di pubblicazioni. Fino al viaggio di Darwin alle isole Galapagos (1835) si confidava nella dottrina del filosofo greco Aristotele, il quale aveva stabilito che le specie sono immutabili. Dalle forme varie dei becchi dei fringuelli Darwin concluse giustamente che le specie possono adattarsi e mutare. La deduzione susseguente, che tutta la vita derivi da un albero genealogico comune, però, non si può giustificare scientificamente. Darwin stesso riconobbe che la sua teoria aveva un grande punto debole, perché nella natura mancavano quasi completamente reperti fossili delle forme transizionali. Ciò nondimeno: grazie a questa tesi di Darwin l’uomo perse la posizione privilegiata che il Creatore gli aveva destinato e da allora venne considerato solo quale discendente del regno animale. Motori dell’evoluzione Come motori dell’evoluzione si definiscono oggi i seguenti elementi: la mutazione, la selezione naturale, l’isolamento, le lunghissime cronologie, il caso e la necessità, nonché la morte. Tutti questi fattori esistono certamente, ma ciascuno di essi è privo delle necessarie nuove informazioni creative. La mutazione può soltanto cambiare l’informazione genetica già esistente. Senza la preesistenza dell’informazione DNA l’evoluzione non può neanche avviarsi. Per definizione, la mutazione è un meccanismo accidentale senza alcuna meta prestabilita, cosicché non può procreare nuove forme (p. es. inventare nuovi organi). La selezione naturale favorisce l’individuo con le caratteristiche ottimali per la sua sopravvivenza e provvede che i geni più vantaggiosi abbiano una probabilità maggiore di essere trasmessi. Grazie alla selezione si scarta o si distrugge ciò che già esiste, cosicché non avviene alcun miglioramento, né si genera qualcosa di nuovo. Pure gli altri fattori evoluzionistici summenzionati possono essere eliminati come agenti creativi. Consideriamo dunque pochi esempi scelti dal mondo degli organismi viventi ed esaminiamo se i fattori evoluzionistici, che operano a caso, sarebbero stati in grado di produrre le seguenti progettazioni. La riproduzione sessuale Secondo l’evoluzionismo «l’invenzione» della riproduzione sessuale è una condizione fondamentale per l’evoluzione positiva degli esseri viventi. Grazie a sempre nuove combinazioni genetiche nascono molte variazioni, solo quelle sopravvivranno al processo di selezione che meglio si adattano al loro ambiente. Ci sono due ragioni perché questo processo non possa essere adatto ad assicurare il desiderato trend evolutivo della prolificazione. 1. La riproduzione sessuale non può essere avviata da un processo evoluzionistico, ma sarebbe soltanto possibile se ambedue i sessi fossero equipaggiati con organi completi e pienamente funzionanti. Secondo l’evoluzione, per definizione, non esistono invece strategie che governano e seguono un obiettivo specifico. Come occorrerebbe lo sviluppo degli organi necessari per la riproduzione per migliaia di generazioni, se gli organismi viventi non possono moltiplicarsi senza tali organi? Se però si esclude un’evoluzione lenta, allora come si spiega la comparsa improvvisa di organi così vari e complessi che devono essere armonizzati in tutti particolari per funzionare? Oltre a ciò, tali organi devono essere disponibili nello stesso luogo. 2. Anche se per una volta ammettiamo che la possibilità della riproduzione sessuale possa essere «caduta dal cielo», la combinazione del patrimonio ereditario non genererebbe per principio nuove informazioni. Coltivatori e allevatori hanno dimostrato, con i loro innumerevoli esperimenti, che dopo tante generazioni d’allevamento le mucche rimangono mucche, e che partendo dal frumento non si producono mai girasoli! La cosiddetta microevoluzione (cambiamento entro le specie) è verificabile, mentre non ci sono alcune prove per la macroevoluzione (formazione di nuove specie). La tecnica ingegnosa dei globuli rossi In ogni millimetro cubico di sangue (1 mm3 = 1 µl = 1 microlitro) abbiamo 5 milioni di globuli rossi. Ciò vale a dire che in una goccia di sangue ce ne sono 150 milioni. Sono come dei sommergibili ultra specializzati che non trasportano a bordo siluri micidiali, ma svolgono dei compiti d’importanza vitale. 175’000 volte i globuli, nella loro breve vita di 120 giorni, fanno rifornimento di ossigeno e allo stesso tempo scaricano nel polmone il prodotto dell’ossidazione, cioè l’anidride carbonica (CO2). Questi piccolissimi battelli di trasporto sono così minuscoli da passare addirittura all’interno dei vasi sanguigni molto sottili (i capillari) raggiungendo in quel modo tutte le parti del corpo. Ogni secondo si generano due milioni di nuovi globuli che contengono una sostanza colorante rossa, l’emoglobina – un composto chimico molto interessante e molto complesso. L’emoglobina è necessaria per il trasporto dell’ossigeno già durante lo sviluppo embrionale. Fino al terzo mese della vita intrauterina il fabbisogno d’ossigeno è notevolmente diverso da quello nello stadio fetale (dal terzo mese in poi) e per questa ragione, ogni fase necessita di un tipo particolare d’emoglobina che possiede una diversa struttura chimica. Poco prima della nostra nascita tutte le nostre sorgenti di produzione dei globuli rossi lavorano a pieno regime, modificando un’altra volta l’emoglobina in un tipo adatto per l’adulto. Le tre specie di emoglobina non si possono essere generate per caso, perché sono le sole (tra moltissime) variazioni capaci di trasportare la quantità necessaria di ossigeno, senza la quale sopraggiungerebbe la morte. Non basta che nei primi due stadi della crescita intrauterina si producono le molecole giuste, per evitare la morte certa, anche la terza molecola deve essere perfettamente accordata. Per la fabbricazione dell’emoglobina ci vogliono necessariamente questi tre meccanismi biologici fondamentalmente diversi che devono pure modificare la loro produzione al momento giusto! Da dove viene un meccanismo così complicato e preciso? Tutti i concetti evoluzionistici falliscono a questo punto interamente, perché gli organismi viventi nei loro stadi intermedi incompleti, che secondo l’evoluzione sarebbero sbocciati da soli in un meccanismo complesso, non sarebbero mai sopravvissuti. Il concetto della «complessità irreducibile» vale anche per il sistema immunitario dell’organismo umano o per i flagelli (organo di locomozione) con i quali si spostano i batteri. Anche in questi casi gli organismi viventi «in sviluppo» non avrebbero mai raggiunto il loro stadio odierno. E’ più ovvio dedurre che tutti gli elementi erano già completi fin dall’inizio e ciò sarebbe soltanto possibile se un Creatore sapiente li avesse concepiti e creati così pienamente funzionanti. Il volo del piviere dorato orientale Il piviere dorato orientale è un bellissimo uccello. E ogni pulcino esce dal suo uovo in Alaska. Giacché l’inverno lì è freddissimo, gli uccelli migrano alle Isole di Hawaii. La meta si trova a 4500 km di distanza e l’uccello deve volare senza fermarsi perché non c’è isola dove potrebbe riposare e non sa nuotare. Per il volo il piviere dorato ha un «serbatoio carburante» che equivale ai 70 grammi di grasso che ha accumulato durante l’estate. In più ha un ulteriore riserva di 6,8 grammi nel caso che incontrasse venti contrari. Poiché non può interrompere il suo viaggio per tre giorni e mezzo, volando giorno e notte, e in aggiunta deve mantenere la sua rotta esattamente sul minuto d’angolo, ha bisogno di un autopilota che funzioni con assoluta precisione. Se manca le isole, significa morte certa perché a perdita d’occhio non c’è alcun’altra possibilità di atterraggio. Se non fosse fornito di quella quantità precisa di grasso, non potrebbe sopravvivere. Anche in questo caso «la mutazione e la selezione» sarebbero nuovamente state degli strumenti insufficienti. È più plausibile supporre che il piviere dorato sia stato creato così fin dall’inizio – già attrezzato con tutto quello che gli serviva per il suo tipo di vita. L’evoluzione è un concetto ragionevole? Le illustrazioni tratte dal mondo degli organismi viventi, che abbiamo considerato brevemente, dimostrano che in generale ci sono piani di costruzione con scopi precisi. Ecco degli altri esempi: Il capodoglio, che è un mammifero, è attrezzato in modo da poter emergere da una profondità di 3000 m nel mare, senza rischiare la morte per malattia da decompressione. Una quantità immensa di batteri microscopici nel nostro intestino è equipaggiata con «motori» elettrici che permettono a questi organismi di avanzare e di retrocedere. La vita nella maggior parte dei casi dipende dal perfetto coordinamento funzionale dei vari organi (p.es. cuore, fegato, i reni). Organi incompleti, che si trovano ancora in fase di sviluppo, non servono a nulla. Chi ragiona in quest’ambito secondo la tesi del Darwinismo, deve sapere che l’evoluzionismo non conosce in prospettiva il prodotto finito, cioè non può intravedere un organo che un giorno funzionerà. Il biologo evoluzionista tedesco G. Orsche affermò correttamente: «Organismi che si trovano in certe fasi dell’evoluzione non possono certo, come fa un imprenditore, chiudere la ditta per lavori di restauro.». L’intelligenza e la sapienza che si manifestano nelle opere della creazione sono proprio meravigliose. È quindi più che ovvio concludere che ci deve essere un Autore che ha ideato tutte le opere della creazione. Questa nostra osservazione trova la sua conferma già nel primo verso della Bibbia: «Nel principio Dio creò!» Ma sotto l’influenza del Darwinismo, si stabilì la teologia critica storica che declassò il racconto della creazione a solo messaggio di Dio. Noi invece facciamo bene a credere «in tutte le cose che sono scritte nella legge e nei profeti» (Atti degli apostoli 24: 14) perché «Dio non è un uomo, da poter mentire» (Numeri 23: 19). Da dove viene l’informazione? Nelle discussioni scientifiche l’argomentazione più convincente è sempre quella che riesce ad applicare le leggi naturali in modo da escludere un processo o uno sviluppo. Le leggi naturali non conoscono eccezioni. Per questa ragione, il cosiddetto «moto perpetuo», per esempio, quale meccanismo che si muove perpetuamente senza rifornimento d’energia dall’esterno è una macchina impossibile. Oggi sappiano ciò che Darwin a suo tempo non poteva sapere, vale a dire che le cellule di tutti gli organismi contengono una quantità quasi inimmaginabile d’informazioni (DNA) le quali poi sono concentrate nella densità massima conosciuta. La formazione degli organi è governata dalle informazioni esistenti, tutti i processi negli organismi funzionano perché governati dalle informazioni - e la produzione di sostanze del corpo (p. es. 50’000 proteine nel corpo umano) si svolge perché governata dalle informazioni. Il sistema razionale dell’evoluzione non potrebbe mai funzionare se ci fosse la possibilità che nella materia nascesse l’informazione in seguito a processi accidentali. Infatti, tutti i piani di costruzione dell’organismo individuale e tutti i processi complessi che si svolgono nelle cellule, esigono informazioni precise di base. L’informazione è un parametro non materiale che dunque non ha gli attributi della materia. Le leggi naturali sui parametri non materiali, in modo particolare l’informazione, definiscono che la materia non può mai generare da sé un parametro non materiale. Inoltre possiamo affermare: l’informazione può nascere soltanto tramite un autore attrezzato d’intelligenza e volontà. Con questo è chiaro: chi crede che l’evoluzione sia ragionevole, crede a un «moto perpetuo dell’informazione» a qualcosa cioè che le leggi naturali universalmente valide negano categoricamente. In questo modo si è colpisce il tallone d’Achille dell’evoluzione, mettendola scientificamente fuori combattimento. Qual è l’origine della vita? In mezzo al chiasso dell’evoluzionismo dei nostri giorni, dobbiamo chiederci: «Qual è la vera origine della vita ?» L’evoluzione non sa spiegare in alcun modo come forme di vita possano originarsi da materie morte. Stanley Miller (1930 - 2007), conosciuto e menzionato in ogni libro della biologia per il suo esperimento del «brodo primordiale» (1953), ammise 40 anni più tardi che non esistono ipotesi attuali convincenti per quanto riguarda l’origine della vita. Le dichiarò tutte «assurde», rispettivamente le definì «invenzioni dell’immaginazione». Il microbiologo Louis Pasteur (1822 - 1895) scoperse qualcosa di fondamentale: «La vita può soltanto nascere dalla vita». C’era soltanto una persona che poteva dire: «Io sono la vita» (Giovanni 14: 6), cioè Gesù. Nella lettera ai Colossesi, al capitolo 1, verso 16 leggiamo: «Poiché in lui sono state create tutte le cose che sono nei cieli e sulla terra, le visibili e le invisibili» e ugualmente in Giovanni, capitolo 1, verso 3, «Ogni cosa è stata fatta per mezzo di lei (la Parola, Gesù); e senza di lei neppure una delle cose fatte è stata fatta.» Ogni teoria dell’origine del mondo e della vita che non menziona Gesù quale sorgente e ragione di vita è dunque un costrutto morto che si schianterà inevitabilmente contro la roccia Gesù Cristo. L’evoluzione dunque è uno degli errori più grandi della storia scientifica mondiale che ha trascinato milioni di persone nel precipizio dell’incredulità. Purtroppo sono pochi i contemporanei che considerano che all’abisso dell’incredulità segue nell’aldilà l’abisso della perdizione eterna (l’inferno). Ciò che rivela più di ogni altra cosa lo stato tragico in cui ci troviamo oggi per quanto riguarda il concetto del mondo e della vita, è la mancanza di pubblicazioni con il titolo «Grazie, Gesù», che onorino il vero Autore della vita. Molti non conoscono l’offerta meravigliosa che Gesù Cristo ha elargito. Egli disse: «Io sono la porta» (Giovanni 10: 9), intendendo l’entrata al cielo. Chi si rivolge a Lui, ha la vita eterna. Prof. Dott. Ing. Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-13
Lettisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Ko Darvins vēl nevarēja zināt Sagaidot 2009. gada sākumu - Darvina gadu, 2008. gada 31. decembrī vācu laikrakstā “Die Zeit” parādījās raksts ar virsrakstu pāri divām lappusēm “Paldies tev, Darvin!”, turklāt vēl četras pilnas lappuses bija veltītas evolūcijas tēmai. Pateicība tika veltīta cilvēkam, kurš dzimis pirms 200 gadiem un kura revolucionārā grāmata “Sugu izcelšanās” tika publicēta pirms 150 gadiem. Jau filozofs Immanuēls Kants (1724-1804) lielīgi apgalvoja: “Iedodiet man matēriju, un es no tās izveidošu pasauli!” Arī franču matemātiķis un astronoms Laplass (Pierre-Simon Laplace, 1749-1827) daudz rakstīja par Visumu un tā izcelšanos. Kad Napoleons viņam jautāja, kādēļ viņš nekur nepiemin Visuma Radītāju, viņš atbildēja ar pazīstamo izteicienu: “Manām teorijām nav nepieciešama Dieva hipotēze.” Šie un citi zinātniskā ateisma pamatlicēji meklēja tādu dzīvības rašanās izskaidrojumu, kurā Dievs vairs nebūtu nepieciešams. Šķietami atrisinošu atbildi tam sniedza Darvins, kurš ļāva iztēloties, ka dzīvības rašanos ir iespējams izskaidrot “dabiskā ceļā”. Lai gan pats Darvins ar zināmām bažām pārdomāja sava vēstījuma sekas, mūsdienu pasaule, kas kļuvusi vēl bezdievīgāka, laikrakstu virsrakstos ļoti cildina savu svēto aizbildni. Līdz Darvina ceļojumam uz Galapagu salām (1835. gadā) cilvēki uzticējās grieķu filozofa Aristoteļa mācībai, ka sugas ir nemainīgas. No tur dzīvojošo žubīšu dažādajām knābju formām Darvins pareizi secināja, ka sugas spēj pielāgoties un mainīties. Tomēr viņa nākošais secinājums, ka tādēļ visas sugas ir saistītas ar vienu kopīgu priekšteci, nav zinātniski pamatojams. Pat pats Darvins apzinājās, ka viņa teorijā slēpjas liels trūkums, jo dabā netika atrastas nekādas fosilijas, kuras varētu tikt uzskatītas par pārejas formām, lai gan tām vajadzētu būt milzīgos daudzumos. Neskatoties uz to, saskaņā ar Darvina mācību cilvēks zaudēja savu īpašo stāvokli, ko viņam bija piešķīris Radītājs, un tā vietā viņš kļuva tikai par dzīvnieku valsts jaunveidojumu. Evolūcijas virzītājspēki Mūsdienās par evolūcijas virzītājspēkiem tiek uzskatīti mutācija, selekcija, izolācija, ilgs laiks, nejaušība, nepieciešamība un, protams, nāve. Visi šie faktori tiešām pastāv, taču neviens no tiem nav jaunas radošas informācijas sniedzējs. Mutācija spēj mainīt tikai jau esošu ģenētisko informāciju. Taču bez jau iepriekš esošas DNS informācijas evolūcija vispār nemaz nevar sākties. Mutācija pēc definīcijas ir bezmērķīgs gadījuma process, tāpēc principā tā nevar radīt nekādas jaunas sistēmas (piemēram, izgudrot jaunus orgānus). Selekcija (atlase) dod priekšroku tiem dzīvajiem organismiem, kas spēj labāk izdzīvot, un nodrošina, ka to ģenētiskais materiāls ar lielāku varbūtību tiks nodots tālāk. Taču ar selekcijas palīdzību tiek atlasīts vai iznīdēts tikai tas, kas jau pastāv; atlase nespēj neko pievienot vai radīt ko jaunu. Arī pārējie iepriekš minētie evolūcijas virzītājspēki nav derīgi kā radoši faktori. Aplūkosim dažus piemērus no dzīvās radības sfēras, lai redzētu, vai tādi bezmērķīgi darbojošies evolūcijas virzītājspēki varēja radīt šādas ieceres. Dzimumvairošanās Saskaņā ar evolūcijas teoriju dzimumvairošanās “izgudrošana” bija izšķirošs nosacījums dzīvo būtņu augstākai attīstībai. Ar aizvien jaunām gēnu kombinācijām parādās daudzi varianti, no kuriem atlases procesā visdrīzāk izdzīvos un pavairosies tie, kas vislabāk pielāgojas videi. Bet šis process kā izskaidrojums vēlamajai evolūcijas sarežģītības pieauguma tendencei ir noraidāms divu iemeslu dēļ: 1. Pati dzimumvairošanās vispār nevar aizsākties evolūcijas procesā. Tā būtu iespējama vienīgi tad, ja abiem dzimumiem vienlaicīgi jau būtu pilnībā funkcionējoši dzimumorgāni. Taču evolūcija pēc definīcijas neatļauj vadošu, uz mērķi orientētu plānošanas stratēģiju. Kā gan šie nepieciešamie orgāni varētu pakāpeniski attīstīties tūkstošiem paaudžu laikā, ja dzīvās būtnes vēl nevar vairoties bez šiem orgāniem? Bet, ja mēs noraidām lēnu, pakāpenisku atlases procesu un aizstājam to ar strauju varbūtēju procesu, tad kā tik atšķirīgi un turklāt tik sarežģīti orgāni, kuriem ir jābūt pielāgotiem vienam pie otra līdz pat pēdējai detaļai, varētu rasties vienā un tajā pašā laikā un vienā un tajā pašā vietā atšķirīgos organismos? 2. Tā kā ir ļoti daudz dažādas dzīvās būtnes, kas vairojas dzimumdzīves ceļā (piemēram, tūkstošiem kukaiņu un zīdītāju sugu), ir nepieciešama arī atbilstoša atšķirīgi strukturētu dzimumorgānu daudzveidība, kuriem ir nepieciešama ļoti īpaša ģenētiskā informācija. Pat ja pieņemam, ka dzimumvairošanās notikusi tikai vienreiz nejaušības dēļ, ģenētiskā materiāla sajaukšanās neradītu nekādu principiāli jaunu informāciju, ko varētu izmantot citu sugu radīšanai. Turklāt sugu robežas nav iespējams pārkāpt. Augu un dzīvnieku selekcionāri to ir pierādījuši ar saviem neskaitāmajiem eksperimentiem, jo pat augstā pakāpē selekcionētas govis vienmēr ir palikušas govis, un selekcionēti kvieši nekad nav kļuvuši par saulespuķēm. Līdz ar to dzimumvairošanās būtu bijusi atkal un atkal “jāizgudro” ar nejaušības palīdzību. Bet tas ir neiespējami! Tā sauktā mikro-evolūcija (izmaiņas vai mutācijas vienas sugas ietvaros) ir skaidri saskatāma, bet makro-evolūcijai (izmaiņām pāri sugu robežām) trūkst jebkādu pierādījumu. Sarkano asins šūnu tehnoloģiskā ģenialitāte Katrs mūsu asins kubik milimetrs (1 mm3 = 1 μl = 1 mikro litrs) satur 5 miljonu sarkano asins šūnu, līdz ar to katra asins lāse satur 150 miljonus. Tās ir kā augsti specializētas zemūdenes, uz kuru klāja nav dzīvībai bīstamu torpēdu, bet tās veic kādu dzīvībai ārkārtīgi nozīmīgu uzdevumu. Savā 120 dienu dzīves laikā tās 175 000 reižu tiek uzpildītas ar skābekli, un tajā pašā laikā plaušās tās izvada oksidēšanās procesā radušos atkritumproduktu - oglekļa dioksīdu (CO2). Šie mazie transportlīdzekļi ir tik mazi, ka tie var izspraukties cauri visšaurākajiem kapilāriem, lai aizsniegtu ikvienu ķermeņa daļu. Katru sekundi tiek saražoti divi miljoni jaunu sarkano asinsķermenīšu, kas satur sarkano asins pigmentu – hemoglobīnu, ārkārtīgi sarežģītu ķīmisku savienojumu. Hemoglobīns ir nepieciešams skābekļa transportēšanai jau embrionālās attīstības laikā. Līdz trešajam grūtniecības mēnesim pieprasījums pēc skābekļa nepārprotami atšķiras no augļa stadijas (no 3. mēneša), un tāpēc katrai grūtniecības stadijai ir nepieciešams cita veida hemoglobīns ar atšķirīgu ķīmisko sastāvu. Neilgi pirms dzemdībām visas ražotnes darbojas ar pilnu jaudu, lai veiktu vēl vienu pāreju uz trešā veida hemoglobīna ražošanu pieaugušajam. Šos trīs hemoglobīna veidus nevar iegūt evolūcijas ceļā, lietojot mēģinājumu un kļūdu metodi, jo vairums citu variantu nenodrošinātu pietiekamu skābekļa daudzumu, un tas būtu auglim nāvējoši. Pat ja pareizās hemoglobīna molekulas tiktu radītas pirmajos divos posmos, tā būtu droša nāve, ja trešajā posmā tās nebūtu pareizas. Trīs reizes hemoglobīna ražošanai ir nepieciešama fundamentāli atšķirīga biomehānika, kurai ir pareizā laikā un precīzi jāpārslēdz ražošana. No kurienes rodas šādas sarežģītas iekārtas? Ikviens priekšstats par evolūciju šeit pilnībā izgāžas, jo jebkurš daļēji pabeigts pārejas posms, kā to pieprasa evolūcija, neļautu organismam izdzīvot. Šis nesamazināmās sarežģītības priekšstats attiecas arī uz cilvēka organisma imūnsistēmu vai arī uz bārkstiņu, ko baktērijas izmanto, lai pārvietotos. Arī šajā gadījumā dzīvās būtnes nebūtu izdzīvojušas “attīstības ceļā” uz savu pašreizējo stāvokli. Likumsakarīgāks ir izskaidrojums, ka viss bija gatavs jau no paša sākuma, un tas ir iespējams tikai tad, ja viens gudrs Radītājs ir visu iecerējis un radījis tā, lai viss būtu pilnībā darboties spējīgs jau no paša sākuma. Dzeltenā tārtiņa lidojums Dzeltenais tārtiņš ir brīnumains putns. Katrs no šiem radījumiem izšķiļas no olas Aļaskā. Tomēr ziemā tur paliek ļoti auksti, tāpēc putni pārlido uz Havaju salām. 4500 km attālais galamērķis atrodas ļoti tālu, un būs nepieciešams lidojums bez starpnosēšanās, jo līdz galamērķim nav salas, uz kuras atpūsties, un putns arī nespēj peldēt. Lai veiktu lidojumu, dzeltenajam tārtiņam ir nepieciešama pilna degvielas tvertne 70 gramu uzkrāto tauku veidā. No tiem – 6,8 grami rezerves ir iekļauti pretvēja gadījumam. Tā kā putnam ir jālido nepārtraukti trīs ar pusi diennaktis ilgi un jāuztur kurss ar loka minūtes precizitāti, tam ir nepieciešams precīzi strādājošs autopilots. Ja viņš netrāpīs precīzi uz salām, tā būs droša nāve, jo nekur citur nav iespējams nolaisties. Ja viņam nebūtu šī precīzi aprēķinātā tauku daudzuma, viņš neizdzīvotu. Mutācija un selekcija arī šajā gadījumā ir neatbilstoši projektētāji. Daudz sapratīgāk un ticamāk ir pieņemt, ka dzeltenais tārtiņš jau no paša sākuma ir radīts tāds, kāds tas ir - aprīkots ar visu nepieciešamo. Vai evolūcija ir lietderīgs domāšanas veids? Papildus jau iepriekš minētajiem īsajiem ieskatiem dzīvo būtņu pasaulē var minēt arī daudzus citus augsta līmeņa mērķtiecīgu sistēmu piemērus: Zilais valis, lai gan viņš ir zīdītājs, ir aprīkots tā, lai spētu uznirt no 3000 metru dziļuma, tomēr viņš nenomirst no briesmīgās nirēju slimības, no kuras ietu bojā jebkurš cits zīdītājs, kurš mēģinātu izdarīt to pašu. Ļoti daudzām mikroskopiskām baktērijām, kas dzīvo zarnu traktā, ir iebūvēti elektromotori, kas var darboties uz priekšu un atpakaļ. Vairumā gadījumu dzīvība ir atkarīga no pilnvērtīgas orgānu darbības (piemēram, sirds, aknu, nieru). Negatavi, vēl attīstības stadijā esoši vai pusgatavi orgāni ir nekur nederīgi. Tiem, kuri šajā sfērā domā tāpat kā darvinisms, ir jāzina, ka evolūcijai nepiemīt tāda virzība uz mērķi, lai vēlāk sasniegtu pilnībā darbojošos orgānu. Vācu biologs - evolucionists Günther Osche (1926-2009) ir pareizi secinājis: “Dzīvās būtnes, kuras iziet noteiktas evolūcijas attīstības posmus, nevar uz laiku pārtraukt savu darbību, lai pārbūvētos.” Katram starpposmam jābūt spējīgam izdzīvot pašam par sevi. Sapratīgums un gudrība, kas izpaužas dzīvajā radībā, ir vienkārši apbrīnojama. Tādēļ secinājums, ka radībai ir sākotnējs Radītājs, ir vairāk kā vienkārši acīmredzams. Un tas arī labi saskan ar mūsu novērojumiem, kurus Bībele izsaka jau savā pirmajā teikumā: “Iesākumā Dievs radīja!” Darvinisma ietekmē izveidojās un uzplauka liberālā, brīvdomīgā, Bībeli kritizējošā teoloģija, kura noraidīja radīšanas stāstu kā precīzu atklāsmi no Dieva. Bet mēs darīsim labi, ja “ticēsim visam,…. kas rakstīts...” Bībelē (Apustuļu darbi 24:14), jo “Dievs nav cilvēks, kas melotu” (4. Mozus gr. 23:19). No kurienes rodas informācija? Visspēcīgākā argumentācija zinātnē parādās tad, kad, pielietojot dabaszinātnes likumus, tie nepieļauj kāda procesa vai notikuma iespējamību. Dabaszinātnes likumi nepazīst nekādus izņēmumus. Šī iemesla dēļ, piemēram, mūžīgais dzinējs (perpetuum mobile), t. i., mašīna, kas darbojas nepārtraukti bez enerģijas pievades, ir neiespējama. Šodien mēs zinām to, ko Darvins vēl nevarēja zināt — ka visu dzīvo būtņu šūnās atrodas neiedomājami liels informācijas daudzums, turklāt ar vislielāko mums zināmo informācijas blīvumu. Visu orgānu veidošanos vada informācija, visi procesi dzīvās būtnēs notiek informācijas vadībā, tai skaitā visu vielu, no kā sastāv mūsu ķermenis (piemēram, 50 000 dažādu proteīnu cilvēka organismā), veidošanos kontrolē informācija. Uz evolūciju balstīts priekšstats vispār varētu darboties tikai tādā gadījumā, ja materiālajā pasaulē pastāvētu iespēja informācijai rasties nejaušu procesu ceļā. Tas ir absolūti būtiski, jo visi ķermeņa veidošanās plāni un visi sarežģītie procesi šūnās ir balstīti uz informāciju. Informācija ir nemateriāla realitāte, tātad tā nav matērijas īpašība. Dabaszinātņu likumi, kas attiecas uz informāciju, nosaka, ka matērija nekad nevar ģenerēt nemateriālu vienību. Bez tam ir spēkā arī sekojošs likums - informāciju var radīt tikai ar saprātu un gribu apveltīts autors. No tā kļūst skaidrs - ikviens, kurš uzskata, ka evolūcija ir iespējama, tic “informācijas mūžīgajam dzinējam”, t.i., tic kaut kam, ko stingri nepieļauj vispārējie spēkā esošie dabaszinātņu likumi. Šis arguments ir evolūcijas teorijas Ahileja papēdis (vājā vieta), un pati zinātne nosaka šīs teorijas neiespējamību. Manā grāmatā “Informācija - dzīvības atslēga” šo jautājumu esmu vēl detalizētāk izskaidrojis (“Information – Der Schlüssel zum Leben” CLV, ISBN: 978-3-86699-347-1 vai “In the Beginning was Information”). No kurienes rodas dzīvība? Neskatoties uz visu mūsdienās radīto evolūcijas teorijas skaļo kņadu, cilvēki joprojām sev uzdod jautājumu: “No kurienes tad īsti rodas dzīvība?” Evolūcijas teorijai nav ne mazākā izskaidrojuma par to, kā nedzīva matērija var radīt dzīvību. Stenlijs Millers (Stanley Miller, 1930-2007), kura “pirmatnējās zupas eksperiments” (1953) ir minēts katrā bioloģijas mācību grāmatā, 40 gadus vēlāk atzina, ka neviena no pašreizējām hipotēzēm par dzīvības izcelšanos nav pārliecinoša. Viņš visas šīs teorijas nosauca par “muļķībām” un “ķīmiju uz papīra”. Mikrobiologs Luijs Pastērs (Louis Pasteur, 1822-1895) saprata kaut ko ļoti fundamentālu: “Dzīvība var rasties tikai no dzīvības.” Ir tikai Viens, kurš varēja teikt: “Es esmu Dzīvība” (Jāņa ev. 14:6), un tas bija Jēzus Kristus. Par Viņu vēstulē Kolosiešiem (1:16) ir teikts: “Viņā radītas visas lietas Debesīs un virs zemes, redzamās un neredzamās…” un tālāk Jāņa evaņģēlijā (1:3): “Caur Viņu viss ir radies, un bez Viņa nekas nav radies, kas ir.” Jebkura pasaules vai dzīvības izcelšanās teorija, kurā nav minēts Jēzus Kristus kā dzīvības avots un pamats, ir dzīvot nespējīgs priekšstats, kuram nenovēršami ir jāsagrūst pret klinti, kura ir Jēzus Kristus. Līdz ar to, evolūcijas teorija ir viena no lielākajām kļūdām pasaules vēsturē, un tā ir ievilkusi miljoniem cilvēku neticības bezdibenī. Un tas, ko diemžēl daudzi mūsu laikabiedri neņem vērā - neticības bezdibenim aiz nāves robežas seko mūžīgās pazušanas bezdibenis (elle). Mūsdienu pasaules traģēdija ir tā, ka žurnālisti savu laikrakstu virsrakstos neizrāda pienācīgu cieņu visa īstajam Radītājam, apliecinot: “Paldies Tev, Jēzu Kristu!”, tā vietā rakstot: “Paldies tev, Darvin!” Daudz cilvēku par to nezina, ka Jēzus Kristus mums ir izteicis lielisku piedāvājumu. Viņš ir sacījis: “Es esmu Durvis” (Jāņa ev. 10:9), un ar to Viņš ir domājis ieeju Debesīs. Tam, kurš pie Viņa patiesi nāk, Viņš dāvā mūžīgu dzīvību. Direktors un profesors emeritus Dr. inž. Verners Gits
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-17
Niederländisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Wat Darwin nog niet kon weten In dit Darwinjaar 2009 staan kranten en tijdschriften bol van lovende artikelen over een man die 200 jaar geleden geboren werd en wiens revolutionaire boek »Over het ontstaan van de soorten« 150 jaar geleden verscheen. De filosoof Immanuël Kant (1724-1804) beweerde vol trots: »Geef me materie en ik bouw er een wereld van.« Ook de Franse wiskundige en astronoom Laplace (1749-1827) pochte 50 jaar later tegenover Napoleon: »Mijn theorieën hebben de hypothese »God« niet nodig.« Deze en andere vaders van het wetenschappelijk atheïsme hebben gezocht naar een verklaring voor het ontstaan van het leven waarin God niet meer voorkomt. Darwin gaf daarvoor schijnbaar het verlossende antwoord. Hij meende dat hij het ontstaan van het leven op een »natuurlijke wijze« kon verklaren. Hoewel hij zelf nog huiverend de consequentie van deze uitspraak in overweging nam, blijft de huidige, steeds goddelozer wordende wereld haar beschermheer in grote artikelen maar bejubelen. Tot Darwins reis naar de Galapagoseilanden (1835) steunde men op de leer van de Griekse filosoof Aristoteles die stelde dat de soorten onveranderlijk zijn. Naar aanleiding van de verschillende snavelvormen van de daar levende vinken concludeerde Darwin terecht: soorten kunnen zich aanpassen en veranderen. Zijn verdere conclusie dat alle leven op een gemeenschappelijke stamboom teruggaat, is wetenschappelijk echter niet te verdedigen. Darwin zag zelf al dat een grote zwakheid van zijn theorie was dat er in de natuur bijna geen fossiele tussenvormen te vinden zijn. Desondanks: volgens Darwins leer verloor de mens de bijzondere positie die de Schepper hem had toebedacht en was daarna nog slechts een uit het dierenrijk opgeklommen parvenu. De drijfveren van de evolutie Als drijfveren van de evolutie worden tegenwoordig genoemd: mutatie, selectie, isolatie, lange periodes, toeval en noodzakelijkheid en de dood. Al deze factoren bestaan; maar geen enkele daarvan brengt nieuwe creatieve informatie voort. Mutatie kan alleen al voorhanden zijnde erfinformatie veranderen. Zonder al voorhanden zijnde DNA-informatie kan evolutie echter niet eens van start gaan. Mutatie is volgens de definitie een toevalmechanisme zonder een enkel vooropgezet doel, zodat zij dientengevolge principieel geen nieuwe concepten (bijv. het uitvinden van organen) kan voortbrengen. Selectie geeft de voorkeur aan levende organismen die meer overlevingskans hebben en zorgt ervoor dat hun erfelijk materiaal met grotere waarschijnlijkheid doorgegeven wordt. Door selectie wordt echter alleen wat al voorhanden is uitgesorteerd en uitgeschift; er kan niets verbeterd worden of iets nieuws ontstaan. Ook de andere hierboven genoemde evolutiefactoren komen niet voor creatieve vormgevers in aanmerking. Laten we eens een paar voorbeelden op het gebied van levende organismen nader bekijken en daarbij onderzoeken of de doelloos werkende evolutiefactoren de volgende concepten tot stand konden brengen. De geslachtelijke vermeerdering Volgens de evolutieleer is de »vinding« van de geslachtelijke vermeerdering een doorslaggevende voorwaarde voor levende organismen om op een hoger ontwikkelingsniveau te komen. Door steeds weer nieuwe gencombinaties ontstaan vele varianten waarvan zij die zich het beste aan hun omgeving aanpassen het selectieproces overleven. Dit proces komt echter om twee redenen voor de gewenste evoluerende opwaartse trend in de stamontwikkeling niet in aanmerking: 1. De seksuele voortplanting kan helemaal niet door een evolutieproces beginnen. Die is toch alleen maar mogelijk als beide geslachten tegelijkertijd over organen beschikken die volgroeid zijn en volledig kunnen functioneren. Bij de evolutie zijn volgens de definitie geen sturende, doelgerichte, plannende strategieën. Hoe moet een ontwikkeling van de daarvoor noodzakelijke organen in een periode van duizenden generaties gaan, als levende organismen zich toch nog helemaal niet zonder deze organen kunnen vermeerderen? Maar als de langzame ontwikkeling uitgesloten kan worden, hoe kunnen dan zulke verschillende en bovendien complexe organen, die tot in de kleinste details op elkaar afgestemd moeten zijn, plotseling tevoorschijn komen? Bovendien moeten ze dan ook nog op dezelfde plaats beschikbaar zijn. 2. Zelfs als we zouden aannemen dat de mogelijkheid van geslachtelijke vermeerdering »uit de lucht« is komen vallen, dan zou er bij de vermenging van het erfelijk materiaal geen fundamenteel nieuwe informatie ontstaan. Plantentelers en dierenfokkers hebben door hun talrijke pogingen aangetoond dat hoogveredelde koeien steeds koeien zijn gebleven en dat uit tarwe nooit zonnebloemen zijn ontstaan. De zogenaamde micro-evolutie (veranderingen binnen een soort) is controleerbaar; van een macro-evolutie (veranderingen buiten de grenzen van een soort) ontbreekt ieder bewijs. Geniale techniek bij de rode bloedlichaampjes In iedere kubieke millimeter (1 mm3 = 1 μl = 1 microliter) bloed hebben we 5 miljoen rode bloedlichaampjes; dat zijn er in één druppel bloed 150 miljoen. Het zijn hooggespecialiseerde onderzeeërs die geen dodelijke torpedo’s aan boord hebben, maar iets doen wat uiterst noodzakelijk voor het leven is. Tijdens hun levensduur van 120 dagen worden ze 175.000 keer van zuurstof voorzien en tegelijkertijd ontladen ze in de longen het door oxidatie ontstane afvalproduct kooldioxide (CO2). Deze transportscheepjes zijn zo klein dat ze zich zelfs door de nauwste capillaire vaten dringen om alle delen van het lichaam te bereiken. Per seconde worden twee miljoen nieuwe rode bloedlichaampjes gevormd die de rode bloedkleurstof hemoglobine bevatten, een opmerkelijke, zeer complexe chemische verbinding. Hemoglobine is al tijdens de embryonale ontwikkeling van de mens nodig voor het transport van zuurstof. Tot de derde maand is de behoefte aan zuurstof duidelijk anders dan in het stadium van de foetus (vanaf de derde maand) en daarom is telkens een andere soort hemoglobine met een andere chemische samenstelling nodig. Kort voor de geboorte draaien alle fabrieken op topniveau om nog eens een omzetting te bewerkstelligen en de hemoglobine voor volgroeide baby’s geschikt te maken. De drie soorten hemoglobine kunnen niet langs evoluerende weg door uitproberen worden gevonden omdat de meeste andere varianten niet genoeg zuurstof zouden transporteren, wat dodelijk zou zijn. Zelfs als in twee stadia de juiste molecule zou worden vervaardigd, dan zou een zekere dood volgen als de derde niet zou kloppen. Driemaal wordt voor de vervaardiging van hemoglobine een fundamenteel andere biomachinerie gebruikt die ook nog op het juiste tijdstip de productie moet omschakelen. Waar komt zo’n gecompliceerde machinerie vandaan? Elk denkbeeld van de evolutieleer faalt hier volkomen, want in hun halfklare tussenstadia, die volgens de evolutieleer tot deze complexe machinerieën zouden hebben geleid, zouden de levende organismen niet eens hebben kunnen overleven. Dit concept van niet te herleiden complexiteit geldt ook voor het immuunsysteem van het menselijk organisme of voor het flagellum waarmee bacteriën zich voortbewegen. Ook hierbij zouden de levende organismen »onderweg« naar hun huidige stadium niet hebben kunnen overleven. Het is veel meer voor de hand liggend om aan te nemen dat alles van begin af aan klaar is geweest en dat is alleen maar mogelijk als een wijze Schepper alles zo ontworpen en geschapen heeft, dat het volledig kan functioneren. De vlucht van de goudplevier De goudplevier is een prachtige vogel. Elk exemplaar van dit schepsel kruipt in Alaska uit het ei. ’s Winters wordt het daar echter heel koud en daarom trekken de vogels dan naar Hawaï. Dat doel is 4500 kilometer ver weg en er is een non-stopvlucht nodig, omdat er onderweg geen eiland is om te rusten en de vogel ook niet kan zwemmen. Voor de vlucht heeft de goudplevier een volle brandstoftank in de vorm van 70 gram opgespaard vet. Daarvan is 6,8 gram reservevet ingecalculeerd voor het geval hij met tegenwind te kampen krijgt. Omdat de vogel drieëneenhalve dag achter elkaar dag en nacht moet vliegen en een haarscherpe koers moet vast zien te houden, heeft hij een exact werkende automatische piloot nodig. Als hij het eiland voorbijvliegt, gaat hij een zekere dood tegemoet, omdat er wijd en zijd geen landingsmogelijkheden zijn. Als hij deze precies uitgekiende vetvoorraad niet zou hebben, zou hij niet overleven. Mutaties en selectie zijn ook in dit geval weer ongeschikte constructeurs. Het is aannemelijker dat de goudplevier al van begin af aan zo geschapen is – toegerust met alles wat hij nodig heeft. Is de evolutieleer een bruikbaar denkmodel? Zoals de bovenstaande korte blik op het gebied van levende organismen voorbeeldig laat zien, vinden we ook elders zonder uitzondering in hoge mate doelgerichte concepten: De potvis, een zoogdier, is zo uitgerust dat hij uit 3000 meter diepte kan opduiken, zonder daarbij aan de gevreesde duikersziekte te sterven. Een enorme hoeveelheid microscopisch kleine bacteriën in ons darmkanaal heeft ingebouwde elektromotoren die vooruit en achteruit kunnen draaien. Van het volledig kunnen functioneren van organen (bijv. hart, lever, nieren) hangt in de meeste gevallen het leven af. Onvoltooide, nog in ontwikkeling zijnde organen zijn waardeloos. Wie hierbij in de geest van het darwinisme denkt, moet weten dat de evolutie geen doelgerichte perspectieven in de richting van een orgaan dat later eens gaat functioneren kent. De Duitse evolutiebioloog G. Osche merkte heel juist op: »Levende organismen kunnen immers tijdens bepaalde evolutiefasen niet als een ondernemer het bedrijf wegens verbouwing tijdelijk sluiten.« De in de werken van de schepping tot uitdrukking komende intelligentie en wijsheid is welhaast overweldigend. De gevolgtrekking die we uit de werken van de schepping kunnen maken, namelijk dat er een creatieve Maker moet zijn, is daarom meer dan alleen maar voor de hand liggend. Wat de Bijbel al in het eerste vers tot uitdrukking brengt: »In den beginne schiep God!« sluit dus goed bij onze waarneming aan. Onder invloed van het darwinisme kwam de bijbelkritische theologie tot stand, die het scheppingsverhaal als boodschap van God diskwalificeerde. Maar we doen er goed aan »gelovende al hetgeen in de wet en in de profeten geschreven staat« (Handelingen 24:14), want »God is geen mens dat Hij liegen zou« (Numeri 23:19). Waar komt de informatie vandaan? De sterkste bewijsvoering wordt in de wetenschap altijd dan gegeven als men natuurwetten zo kan toepassen dat ze een proces of voortgang uitsluiten. Natuurwetten kennen geen uitzondering. Om die reden is bijvoorbeeld een perpetuum mobile, een machine die zonder energietoevoer blijft draaien, onmogelijk. Tegenwoordig weten we wat Darwin niet kon weten, dat de cellen van alle levende organismen een welhaast onvoorstelbare hoeveelheid informatie bevatten en die daarbij ook nog in de hoogste ons bekende verpakkingsdichtheid voorkomt. De vorming van alle organen wordt door informatie aangestuurd, alle processen in de levende organismen worden door informatie aangestuurd en de vervaardiging van alle lichaamseigen substanties (bijv. 50.000 eiwitten in het menselijk lichaam) wordt door informatie aangestuurd. Het denkraam van de evolutieleer zou eigenlijk alleen maar kunnen functioneren als er in de materie een mogelijkheid zou zijn dat door toevalsprocessen informatie zou kunnen ontstaan. Dat is absoluut vereist, omdat alle bouwplannen van de individuen en alle complexe ontwikkelingen in de cellen op grond van informatie verlopen. Informatie (data) is een niet-materiële grootheid, en is daarom geen eigenschap van de materie. De natuurwetten van niet-materiële grootheden, vooral van die van informatie zeggen dat materie nooit een niet-materiële grootheid kan voortbrengen. Bovendien geldt: informatie kan alleen maar ontstaan door een met verstand en wil uitgeruste vervaardiger. Daarmee is al duidelijk: wie het denkbeeld evolutie voor mogelijk houdt, gelooft aan een »perpetuum mobile van informatie«, aan iets wat de algemeen geldende natuurwetten absoluut verbieden. Daarmee is de achilleshiel van de evolutieleer geraakt en het wetenschappelijke ervan uitgerangeerd. Waar komt het leven vandaan? Bij al het geschreeuw over evolutie in onze tijd vraag je je af: »Waar komt het leven dan echt vandaan?« De evolutie heeft er niet de minste verklaring voor hoe leven uit de dood kan ontstaan. Stanley Miller (1930-2007), wiens »oersoepexperiment« (1953) in ieder biologieboek wordt vermeld, gaf veertig jaar later toe dat geen enkele huidige hypothese over de oorsprong van het leven kan overtuigen. Hij noemde ze allemaal »onzin«, soms »chemische miskramen«. De microbioloog Louis Pasteur (1822-1895) heeft iets zeer principieels ingezien: »Leven kan alleen uit leven ontstaan.« Maar één Iemand kon zeggen: »Ik ben het leven« (Johannes 14:6) en dat was Jezus. Over Hem staat in Colossenzen 1:16: »want in Hem zijn alle dingen geschapen, die in de hemelen en die op de aarde zijn, de zichtbare en de onzichtbare« en ook in Johannes 1:3: »Alle dingen zijn door het Woord (Jezus) geworden en zonder dit is geen ding geworden, dat geworden is.« Iedere theorie over het ontstaan van de wereld of het leven waarin Jezus niet als bron en oorsprong van het leven wordt genoemd, is daarmee een dood bouwsel, dat op de rots Jezus onvermijdelijk moet stuklopen. De evolutieleer is daarmee een van de grootste dwalingen van de wereldgeschiedenis en heeft miljoenen mensen de afgrond van het ongeloof ingesleurd. Wat veel tijdgenoten helaas niet bedenken: op de afgrond van het ongeloof volgt aan de andere kant van de dood de afgrond van de eeuwige verlorenheid (hel). De eigenlijke noodtoestand in het denkpatroon van onze wereld is dat de werkelijke Maker van alle dingen niet met hoofdartikelen »Dank u, Jezus!« wordt gehuldigd. Velen weten er niets van dat Jezus Christus ons een geweldig aanbod heeft gedaan. Hij heeft gezegd: »Ik ben de deur« (Johannes 10:9) en daarmee bedoelde Hij de ingang naar de hemel. Wie tot Hem komt, heeft het eeuwige leven. Dr.-Ing. Werner Gitt Directeur en Professor
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-27
Norwegisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Hva Darwin ikke kunne vite I 2009 feiret man Darwin-året. Den tyske avisen «Die Zeit» utgav ved den anledning en dobbeltsidig artikkel med overskriften «Takk Darwin!». Videre var det skrevet hele fire sider om temaet evolusjon. Takken retter seg til en mann som ble født for 200 år siden. Hans revolusjonerende bok «Artenes opprinnelse» ble utgitt for 150 år siden. Allerede den tyske filosofen Immanuel Kant (1724-1804) påstod med stolthet: «Gi meg materie, så skal jeg bygge ut en verden av den.» Også den franske matematikeren og astronomen Laplace (1749-1827) hoverte overfor Napoleon: «Mine teorier trenger ikke hypotesen «Gud»». Disse og andre fedre av vitenskapelig ateisme søkte etter en forklaring på livets opphav hvor Gud ikke forekommer. Den tilsynelatende løsningen kom fra Darwin, som gjorde det mulig å forklare livets opphav på «naturlig måte». Mens han selv tvilende nølte med tanke på konsekvensene av sin påstand, tiljubles han stadig som den store foregangsmann av den nå så gudløse verden. I 1835 reiste Darwin til Galapagos-øyene. Inntil da hadde man stolt på den greske filosofen Aristoteles’ lære om at artene er uforanderlige. Ut fra de forskjellige nebbformene til finkene på Galapagos-øyene slo Darwin fast: arter kan tilpasse seg og forandre seg. Hans videre konklusjon, at alt liv kommer fra et felles stamtre, er ikke vitenskapelig holdbar. Allerede Darwin så at det var en svakhet ved teorien at det fantes så godt som ingen fossile mellomledd i naturen. Likevel: etter Darwins lære tapte mennesket den spesielle stillingen som skaperen hadde tiltenkt det, og var fra da av bare noe som kom opp i dyreriket. EVOLUSJONENS DRIVFJÆR. Man betegner i dag mutasjon, seleksjon, isolasjon, tidsrom, tilfeldighet, nødvendighet og døden som evolusjonens drivfjær. Alle disse faktorer fins, men ingen av dem gir ny, skapende informasjon. Mutasjon kan bare forandre allerede foreliggende informasjon. Uten allerede forekommende DNA-informasjon kan evolusjonen ikke sette noe i gang. Per definisjon er mutasjon en tilfeldighetsmekanisme uten noen som helst målsetting. Derfor kan den prinsipielt ikke frembringe nye konsept (f. eks. oppfinne organ). Seleksjon foretrekker de mest levedyktige levende vesener og sørger for økt sannsynlighet for at deres arveanlegg blir gitt videre. Men gjennom seleksjon blir bare slikt som allerede fins, utsortert eller forkastet. Ingenting kan forbedres, ingenting nytt kan oppstå. Også de andre ovenfor nevnte faktorene faller ut som nyskapende kraft. La oss se på noen eksempler fra biologien og undersøke om evolusjonsfaktorene, som ikke arbeider mot noe mål, kunne ha brakt til veie det som følger. SEKSUELL FORPLANTNING. Ifølge evolusjonslæren er «oppfinnelsen» av seksuell forplantning en avgjørende betingelse for høyere utvikling. Ved stadig nye genkombinasjoner oppstår det mange varianter. Det er de som er best tilpasset omverdenen, som overlever i seleksjonsprosessen. Men denne prosessen duger ikke for den ønskede stigning i evolusjonen av to grunner: 1. Seksuell forplantning kan overhode ikke begynne ved en evolusjonsprosess. Evolusjonen hadde jo bare vært mulig dersom begge kjønn samtidig hadde ferdige, fungerende organer til rådighet. I evolusjonen, derimot, fins det per definisjon ingen styrende, målrettede eller planleggende strategier. Hvordan skulle det kunne skje en utvikling av disse organene over tusenvis av generasjoner, når disse vesenene ikke kan formere seg uten nettopp disse organene? Når en slik sakte utvikling må utelukkes, hvordan kan slike såpass forskjellige og komplekse organer, som må svare til hverandre til minste detalj, opptre plutselig? Dessuten må de være tilgjengelig på samme sted. 2. Selv om vi antar at muligheten for seksuell forplantning «falt ned fra himmelen», så ville det ikke oppstå noen ny informasjon ved blanding av arvestoffet. Gartnere og dyreoppdrettere har vist ved utallige forsøk at gode kyr forblir kyr, og av hvete blir det aldri solsikke. Det fins bevis for såkalt mikroevolusjon (endringer innen en art); For makroevolusjon (endringer over artsgenser) mangler det bevis. GENIAL TEKNIKK I DE RØDE BLODLEGEMENE. I hver bloddråpe har vi noe slikt som 250 millioner blodlegemer. Det er høyspesialiserte u-båter som ikke har dødbringende torpedoer om bord, men som derimot utfører noe ytterst livsnødvendig. 175 000 ganger blir de i løpet av sine 120 dagers levetid fylt med oksygen. Og samtidig frakter de ut avfallsstoffet CO2, som oppstår i lungene ved oksydasjon. Disse transportbåtene er så knøttsmå at de presser seg gjennom de trangeste blodårene, kapillærene, for å nå alle deler av kroppen. To millioner nye røde blodlegemer blir produsert per sekund. De inneholder hemoglobin, som er en bemerkelsesverdig, særdeles kompleks kjemisk forbindelse. Hemoglobin er nødvendig for oksygentransporten allerede i embryonalutviklingen. Til tredje måned av svangerskapet er oksygenbehovet helt annerledes enn i fetalstadiet (etter tredje måned). Derfor trengs det da en annen hemoglobinsort med en annen kjemisk sammensetning. Like før fødselen går all produksjon på høygear for å gjennomføre nok en omstilling, nemlig for voksenhemoglobinet. De tre typene av hemoglobin lar seg ikke finne ved evolusjon gjennom prøving og feiling, for de fleste andre variantene ville ikke kunne tilføre tilstrekkelig oksygen, noe som ville være dødelig. Selv med det riktige molekylet i de to første stadiene, ville det bety den sikre død hvis den tredje typen ikke stemte. Tre ganger trengs det et helt nytt maskineri for hemoglobinproduksjon, og de må i tillegg omstille produksjonen til riktig tidspunkt. Hvor kommer et slikt komplisert maskineri fra? Evolusjonsteorien tar grundig feil her: levende vesener kunne bare ikke ha overlevd i de halvferdige mellomstadiene som evolusjonsteorien mener dette komplekse maskineriet fører til. At det ikke går an å forenkle kompleksiteten gjelder også for menneskets immunsystem, eller flagellumet, som bakteriene bruker for å ta seg fram- eller bakover. De hadde ikke overlevd «på vei» til det nåværende stadiet. Det ligger nærmere å anta at alt har vært ferdig fra begynnelsen av, og det er bare mulig når en vis skaper har konstruert alt slik at det er velfungerende. LOFUGLENS FLYGEREISE. Lofuglene er kjempefine. En av denne arten kryper ut av egget i Alaska. Men om vinteren er det veldig kaldt der, så fuglene drar til Hawaii. Det er en virkelig lang strekning - 4500 km – som må tas nonstopp, for det fins ingen øy å ta pause på, og fuglen kan heller ikke svømme. Til flygereisen trenger den en drivstofftank i form av 70 gram fett den har spist i seg, derav 6,8 gram reserve i tilfelle motvind. Fuglen må fly tre dager og netter i strekk, og holde kurs nøyaktig på bueminuttet. Da trenger den en sikker autopilot. Å bomme på øyene betyr den sikre død, for det fins ingen annen mulighet for å lande. Uten denne presist beregnede fettmengden hadde ikke fuglen overlevd. Her er igjen mutasjon og seleksjon udugelige konstruktører. Det er mer plausibelt å anta at lofuglen er skapt slik fra begynnelsen – utstyrt med alt den trenger. ER EVOLUSJONEN EN BRUKBAR TANKEMODELL? Vi har ovenfor sett på noen eksempler fra naturen. Også ellers finner vi konsepter som i høy grad er målorientert. Potthvalen, et pattedyr, er utstyrt slik at den kan dukke opp fra 3000 meters havdyp uten å dø av den fryktede dykkersyken. I tarmene våre er det en uhyre stor mengde mikroskopiske bakterier som har innebygde elektromotorer, slik at de kan gå fram- og bakover. Livet avhenger i de fleste tilfeller av full funksjon i organene (f. eks. hjerte, lever, nyre). Uferdige organer under utvikling er verdiløse. Den som tenker i darwinismens baner, må huske på at evolusjonen ikke har noe målrettet perspektiv mot et organ som siden skal fungere. Den tyske evolusjonsbiologen G. Osche konstaterte helt riktig: «Levende vesener kan jo ikke, som en entreprenør, i visse evolusjonsfaser bare stenge bedriften på grunn av ombygging:». Den intelligens og visdom som kommer til uttrykk i skaperverket, er overveldende. Det er mer enn bare nærliggende å konkludere med at det fins en skapende opphavsperson. Det Bibelen sier allerede i første vers passer altså godt til det vi har observert: «I begynnelsen skapte Gud.» Under innflytelse av darwinismen oppstod den bibelkritiske teologi, som degradete skapelsesberetningen som Guds budskap. Men vi gjør vel i å «tro alt det som står skrevet» (Apostlenes gjerninger 24,14), for «Gud er ikke et menneske så han skulle lyve». (4. Mosebok 23,19). HVOR KOMMER INFORMASJONEN FRA? Den sterkeste naturvitenskapelige argumentasjon gis når en kan bruke naturlover slik at de utelukker en prosess. Naturlovene kjenner ingen unntak. Av den grunn er f. eks. et perpetuum mobile, altså en maskin som går uopphørlig uten energitilførsel, en umulighet. I dag vet vi hva Darwin ikke kunne vite, nemlig at det i alle celler i levende vesener forekommer en utrolig menge informasjon, som i tillegg ligger i den største tetthet vi kjenner til. Dannelsen av alle organer er informasjonsstyrt, alle prosesser i levende vesener er informasjonsstyrt, og produksjon av kroppsegne substanser (f. eks. 50.000 proteiner i menneskekroppen) er informasjonsstyrt. Evolusjonens tankesystem kunne overhode bare eksistere hvis det fantes mulighet for at materien ved en tilfeldighet ville produsere informasjon. Informasjon er helt nødvendig for alle veseners byggeplaner og for alle cellens komplekse prosesser. Informasjon er en ikke-materiell størrelse, derfor er den ikke en egenskap hos materien. Naturlovene, og spesielt de som angår informasjon, sier at materie aldri kan frembringe en ikke-materiell størrelse. Videre gjelder det at informasjon bare kan oppstå ved et opphav som er utstyrt med vilje og intelligens. Dermed er det allerede klart: den som holder det mulig å tenke evolusjon, tror på en informasjons-perpetuum mobile, altså noe som generelt gyldige naturlover på ingen måte gir rom for. Dermed er evolusjonens achilleshel truffet; den har fått vitenskapens utgått-stempel. I min bok «I begynnelsen var informasjonen» har jeg fremstilt disse tankene utførlig, og forklart vegen til denne konklusjonen. (På engelsk: «Without excuse», Creation book publishers, kan bestilles på www.creationbookpublishers.com). HVOR KOMMER LIVET FRA? I våre dager er det mye oppstuss omkring evolusjonen, og en stiller spørsmålet: «Hvor kommer da egentlig livet fra?» Evolusjonen har ikke den ringeste forklaring på hvordan det kan oppstå noe levende av noe dødt. Stanley Miller (1930-2007) gjennomførte i 1953 det såkalte «suppeeksperimentet», som er gjengitt i enhver biologibok. Men førti år seinere innrømmet han at ingen av de nåværende hypotesene om livets opprinnelse er overbevisende. Han betegnet dem alle som «dumhet» og «kjemiske hodefødsler». Mikrobiologen Louis Pasteur (1822-1895) erkjente noe helt grunnleggende: «Liv kan bare komme av liv». Bare én har kunnet si: «Jeg er livet» (Johannes 14.6), og det var Jesus. Om ham heter det videre i Kolosserbrevet 1,16: «For i ham er alle ting skapt, i himmelen og på jorden, det synlige og det usynlige» og videre i Johannes 1,3: «Alt er blitt til ved Ordet (=Jesus), og uten det er ikke noe blitt til av alt som er blitt til». Enhver teori om hvordan verden og livet er blitt til, som ikke nevner Jesus som kilde og opphav for livet, er følgelig en død konstruksjon som ved klippen Jesus nødvendigvis må gå i stykker. Dermed er evolusjonen en av verdens største feiltakelser og har ført millioner av mennesker i vantroens avgrunn. Hva mange av våre samtidige dessverre ikke tenker over, er at etter vantroens avgrund følger, bak dødens skille, den evige fortapelses avgrunn. Vår tids egentlige tankekors er at den virkelige opphavsmannen ikke blir hyllet i avisene med et «Takk Jesus!». Mange vet ingenting om at Jesus har gitt oss et storartet tilbud. Han har sagt: «Jeg er døren.» (Johannes 10,9), og med det mente han inngangen til himmelen. Den som vender seg til han, har det evige liv. Direktør og professor emeritus Doktor-ingeniør Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-32
Polnisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Czego Darwin nie mógł jeszcze wiedzieć! W tygodniku „Die Zeit” ukazał się 31 grudnia 2008 roku dwustronicowy artykuł pod tytułem „Danke, Darwin!” (Dziękuję, Darwinie!), w samą porę, bo u progu roku 2009 – Roku Darwina. W tym samym numerze tematowi ewolucji poświęcono jeszcze dalsze całe cztery strony. Owo podziękowanie skierowane było do człowieka, który urodził się przed 200 laty, a którego rewolucjonizujące dzieło „O powstawaniu gatunków” ukazało się 150 lat temu. Już filozof Immanuel Kant (1724-1804) twierdził z dumą: „Dajcie mi materię, chcę z niej zbudować świat”. Również francuski matematyk i astronom Laplace (1747-1827) chełpił się przed Napoleonem 50 lat później: „Moje teorie nie potrzebują hipotezy ‚Boga’.” Oni oraz inni ojcowie naukowego ateizmu poszukiwali wyjaśnienia pochodzenia życia; wyjaśnienia, w którym Bóg już się nie pojawia. Tę pozornie ratunkową odpowiedź dał Darwin, który myślowo prawdopodobnym uczynił wyjaśnienie pochodzenia życia w „sposób naturalny”. Podczas gdy on sam z wahaniem myślał o konsekwencjach tego twierdzenia, dzisiejszy, coraz bardziej bezbożny świat wiwatuje bez końca, we wstępniakach, na cześć swojego protektora. Do czasu podróży Darwina do Wysp Galapagos (1835) ufano nauce greckiego filozofa Arystotelesa, wg której gatunki były niezmienne. Z obserwacji wielu form dzioba zięb Darwin wnioskował słusznie: Gatunki umieją się dopasować i zmieniać. Dalsze wnioski, że wszelkie życie rozwinęło się z jednego pnia, nie da się jednak naukowo wytłumaczyć. Sam Darwin zauważył, że wielka słabość jego teorii polegała na tym, że w przyrodzie nie znajdowano prawie żadnych skamieniałości form pośrednich. Niemniej: Człowiek utracił, według nauki Darwina, swoją wyjątkową, ustaloną przez Stwórcę pozycję i od tego momentu jest już tylko niewytłumaczalnym zjawiskiem na czele świata zwierząt. Siły napędowe ewolucji Dzisiaj uważa się, że bodźcami ewolucji są mutacje, selekcje, izolacje, długie okresy czasu, zdarzenia przypadkowe i konieczne oraz śmierć. Mutacja może tylko zmienić już istniejącą informację. Bez informacji zawartej w DNA ewolucja nie potrafi w ogóle wystartować. Mutacja jest, zgodnie z definicją, mechanizmem przypadkowym bez określonego celu i w konsekwencji nie może realizować nowych koncepcji (np. budowy nowych organów). Selekcja preferuje osobniki o cechach gwarantujących możliwości przeżycia i dba o to, by ich materiał genetyczny z większym prawdopodobieństwem przekazywany był dalej. Poprzez selekcję posiadana informacja zostanie jedynie wysortowana albo usunięta; w ten sposób nie może się nic poprawiać, jak też nie może powstać coś nowego. Twórczymi procesami nie są również pozostałe z wymienionych warunków ewolucji. Przyjrzyjmy się kilku przykładom ze świata istot żywych i sprawdźmy przy tej okazji, czy tu owe bezcelowo działające czynniki ewolucji mogły zrealizować opisane koncepcje. Rozmnażanie płciowe „Wynalazek” rozmnażania płciowego jest, według nauki ewolucji, decydującym warunkiem dalszego rozwoju żywych organizmów. Na drodze coraz to innych kombinacji genowych powstaje wiele wariantów, które przetrwają w procesie selekcji, bo są najlepiej przystosowane do środowiska. Dla pożądanego kierunku zmian ewolucyjnych w ramach rozwoju gatunków ten proces jest jednak wykluczony z dwu powodów: 1. Rozmnażanie płciowe nie może w ogóle rozpocząć się w procesie ewolucji. Mogłoby ono być możliwe wtedy, gdy obie płcie jednocześnie dysponują w pełni funkcjonalnymi organami. Zgodnie z definicją, w ewolucji nie ma kierowanych, zorientowanych na cel, planowanych strategii. Jak mogą, na przestrzeni tysięcy generacji, rozwinąć się potrzebne organy, jeżeli te żywe organizmy bez tych organów nie mogą się rozmnażać? Jeżeli jednak wykluczyć tę powolną zmianę ewolucyjną, jak zatem mogą nagle wystąpić takie różne a przy tym kompleksowe organy w detalach dokładnie dopasowane. Ponadto muszą się jeszcze znaleźć w tym samym miejscu w środowisku. 2. Nawet, jeżeli założymy, że możliwość rozmnażania płciowego „spadła z nieba”, wtedy, przy mieszaniu genów, nie powstaje z zasady nowa informacja. Producenci roślin i hodowcy zwierząt uzyskali, drogą niezliczonych eksperymentów, wysokowydajne efekty, ale krowy pozostały krowami, a słonecznika nie wyhodowano z pszenicy. Tzw. mikroewolucję (zmiany w obrębie jednego gatunku) można udowodnić; dla makroewolucji (zmiany ponad granicami gatunków) brak jakichkolwiek dowodów. Doskonała technika czerwonych krwinek W jednym milimetrze sześciennym (1 mm³ = 1 µl = 1 mikrolitr) krwi znajduje się 5 milionów czerwonych krwinek; tzn. w jednej kropli krwi jest ich 150 milionów. Są to wysoko wyspecjalizowane „okręty podwodne”, które nie posiadają na pokładzie śmiercionośnych torped, wykonują natomiast coś wyjątkowo koniecznego dla życia. W ciągu swych 120 dni istnienia krwinki zatankują 175 tysięcy razy tlen i jednocześnie wyładują w płucach dwutlenek węgla (CO₂), odpadowy produkt utlenienia. Owe małe transportowe okręciki są tak drobniutkie, że przedostają się przez kapilarne naczynia krwionośne do wszystkich części organizmu. W ciągu każdej sekundy wyprodukowane zostają dwa miliony nowych czerwonych krwinek, które zawierają hemoglobinę – bardzo kompleksowy związek chemiczny, czerwony barwnik krwi, zasługujący na szczególną uwagę. Hemoglobina potrzebna jest do transportu tlenu już w trakcie rozwoju embrionalnego. Aż do trzeciego miesiąca zapotrzebowanie na tlen jest inne, aniżeli w okresie płodowym (od trzeciego miesiąca) i dlatego potrzebna jest wtedy hemoglobina o innym składzie chemicznym. Krótko przed porodem wszystkie „fabryki krwinek” pracują na pełnych obrotach, aby jeszcze raz zmienić skład chemiczny na hemoglobinę dla dorosłych. Te trzy rodzaje hemoglobiny nie mogą powstać metodą prób i błędów na drodze ewolucji, gdyż każdy rodzaj hemoglobiny zdolny jest do transportu określonej ilości tlenu zgodnie z zapotrzebowaniem. Nawet wtedy, gdy w dwu stadiach rozwoju produkowana będzie właściwa hemoglobina, i tak nastąpi śmierć, jeżeli skład chemiczny hemoglobiny w trzecim stadium będzie niewłaściwy. Trzy razy zatem zmieniona musi być biologiczna maszyna produkcyjna, zaś te zmiany muszą nastąpić precyzyjnie we właściwym czasie. Skąd bierze się taka biologiczna maszyneria w organizmie? Tu całkowicie zawodzi ewolucyjne myślenie, gdyż organizm nie dożyłby nigdy powstania kompleksowej maszyny, będącej w trakcie procesu ewolucyjnego. Koncepcja nieredukowalnej złożoności obowiązuje zarówno dla systemu odpornościowego organizmu ludzkiego, jak też np. witki – organu ruchu bakterii. Również w tych przypadkach organizmy nie przeżyłyby „na drodze” rozwoju do dzisiejszego stadium. Bardziej prawdopodobne jest przyjęcie, że wszystko było w pełni funkcjonalne i gotowe od samego początku, a to jest możliwe tylko wtedy, kiedy wymyślił to i stworzył mądry twórca. Lot siewki azjatyckiej Siewka azjatycka jest przepięknym ptakiem. Każde z tych stworzeń wykluwa się z jaja na Alasce. Zimą jest tam jednak bardzo zimno, dlatego te ptaki odlatują na Hawaje. Cel tego lotu jest odległy o 4500 km od miejsc lęgowych i można go osiągnąć jedynie w nieprzerwanym locie nad oceanem, gdyż na trasie przelotu nie ma bowiem żadnej wyspy, a ptaki te nie umieją pływać. Dla odbycia lotu ptak potrzebuje pełny „bak” paliwa w postaci 70 gramów zgromadzonego tłuszczu. Dlatego, że siewka azjatycka musi lecieć trzy i pół dnia bez przerwy, dzień i noc, utrzymując przy tym bardzo dokładny, w kątowych minutach określony kurs lotu, potrzebuje dokładnie pracującego autopilota. Jeżeli nie doleci do wysp, oznacza to dla niej niechybną śmierć, bo nie ma innych możliwości międzylądowania. Nie mając wspomnianej ilości nagromadzonego tłuszczu, też nie przeżyje tego lotu. Również i w tym przypadku mutacje i selekcje okazują się nieudolnymi konstruktorami. Właściwsze jest przyjęcie, że nasza siewka azjatycka już u progu swego istnienia stworzona i wyposażona została we wszystko, co jej potrzebne do życia. Jest ewolucja użytecznym modelem myślowym? W ożywionej przyrodzie znajdziemy jeszcze wiele innych wysoko wyspecjalizowanych koncepcji zorientowanych na cel. Kaszalot, morski ssak, jest tak wyposażony, że może wypłynąć z głębokości 3000 m na powierzchnię oceanu, bez obawy utraty życia z powody choroby kesonowej. Olbrzymia liczba mikroskopijnych bakterii w naszych jelitach posiada zabudowane „elektryczne silniki”, które pozwalają na ruch do przodu i do tyłu. Nasze życie zależy w głównej mierze od pełnej funkcjonalności naszych organów (np. serce, wątroba, nerki). Niegotowe, lub dopiero rozwijające się organy, są bezwartościowe. Kto tu myśli w sensie darwinizmu, powinien wiedzieć, że ewolucja nie zna perspektywy rozwoju w kierunku późniejszej funkcjonalności organu. Niemiecki biolog ewolucyjny G. Osche sformułował kiedyś taką uwagę: „Istoty żywe nie mogą, w czasie określonej fazy ewolucyjnej, czasowo zawiesić produkcji, jak może to zrobić każdy przedsiębiorca, zamykając zakład na czas przebudowy.” Ujawniona w dziełach stworzenia inteligencja i mądrość jest oszołamiająca. Wnioskowanie, o istnieniu twórczego autora na podstawie dzieł stworzenia, jest nam teraz czymś więcej niż tylko bliskie. Jest zgodne z naszymi obserwacjami, co Biblia już w pierwszym wersie akcentuje: „Na początku Bóg stworzył!” Pod wpływem darwinizmu ugruntowała się teologia krytyczna wobec Biblii, która nie zakwalifikowała opisu historii stworzenia świata jako przesłanie od Boga. My postępujemy jednak słusznie „wierząc we wszystko, co napisane zostało w Prawie” (Dz. Apostolskie 24,14), bo „Bóg nie jest jak człowiek, by kłamał” (Księga Liczb 23,19). Skąd pochodzi informacja? Najsilniejsze argumenty dla nauki dostarczają prawa natury, gdy można je zastosować do wykluczenia jakiegoś procesu czy zdarzenia. Prawa przyrody nie znają wyjątków. Z tego np. powodu wiemy, że nie można zbudować tzw. perpetuum mobile, czyli maszyny, która byłaby stale w ruchu, bez dopływu energii. Dzisiaj wiemy, czego Darwin wiedzieć nie mógł, że w komórkach żywych organizmów znajduje się prawie niewyobrażalnie duża ilość informacji, upakowana z najwyższą znaną nam gęstością. Tworzenie organów sterowane jest automatycznie przy pomocy informacji. Informacja steruje również procesami w żywym organizmie, jak też produkcją własnych substancji organicznych (np. 50 tysiącami białek w naszym organizmie). Myśl o systemie ewolucyjnym mogłaby w ogóle tylko wtedy funkcjonować, gdyby w materii istniała możliwość powstawania informacji w przypadkowych procesach. Informacja jest koniecznie potrzebna, gdyż na niej bazują wszystkie plany budowy osobników, jak też wszystkie kompleksowe procedury i przebiegi w żywych komórkach. Informacja jest wielkością niematerialną, nie jest zatem właściwością materii. Prawa przyrody o wielkościach niematerialnych, szczególnie te dotyczące informacji, mówią, że materia nigdy nie jest w stanie stworzyć wielkości niematerialnej. Ponadto obowiązuje: Informacja może powstać tylko z mocy inteligentnego, wyposażonego w wolę twórcy. Tym samym jest teraz jasne: Kto uważa, że ewolucja jest możliwa, wierzy zarazem, że istnieje „perpetuum mobile informacji”, czyli coś takiego, co powszechnie obowiązujące prawa przyrody zdecydowanie zakazują. Tym samym odkryliśmy piętę Achillesową ewolucji, co oznacza jej KONIEC naukowy. W mojej książce „Na początku była informacja” (Wydawnictwo Teologos, 2009) opisałem dokładnie tę drogę. Skąd pochodzi życie? Wśród całej tej głośnej wrzawy ewolucyjnej naszych czasów pojawia się pytanie „Skąd naprawdę pochodzi życie?” Ewolucja nie dostarcza nam wyjaśnienia tego, jak z martwej materii powstać mogło życie. Stanley Miller (1930-2007), którego doświadczenie z „prazupą” (1953) opisane było we wszystkich podręcznikach biologii, potwierdził po 40 latach, że żadna ówczesna hipoteza powstania życia nie była przekonywująca. Nazwał je wszystkie „nonsensem” i „chemicznymi tworami ludzkiego umysłu”. Mikrobiolog Louis Pasteur (1822-1895) rozpoznał natomiast coś bardzo istotnego: „Życie może pochodzić tylko od życia.” Tylko jeden mógł powiedzieć: „Ja jestem drogą i prawdą, i życiem” (Ewangelia Jana 14,6), to był Jezus. Od Niego też pochodzą słowa Listu do Kolosan 1,16: ”bo w Nim zostało wszystko stworzone: i to, co w niebiosach, i to, co na ziemi, byty widzialne i niewidzialne” i dalej w Ewangelli Jana 1,3: „Wszystko przez Nie (słowo Jezusa) się stało, a bez Niego nic się nie stało, co się stało.” Każda teoria powstania wszechświata lub powstania życia, w której Jezus nie jest wymieniony jako źródło i praprzyczyna życia, jest tym samym martwym tworem, który musi rozbić się nieuchronnie na skale Jezusa. Tym samym ewolucja jest największą pomyłką historii świata, która porwała miliony ludzi w przepaść niewiary. Po przekroczeniu granicy śmierci, czeka niewiernych przepaść wiecznego zatracenia (piekło). Ten właściwy stan krytyczny myślenia naszego świata charakteryzuje to, że prawdziwemu twórcy wszechrzeczy nie składamy hołdu słowami „Dziękujemy, Jezusie!” we wstępniakach gazet. Wielu nie wie nic o tym, że Jezus Chrystus zrobił nam wspaniałą propozycję. Powiedział: „Ja jestem bramą” (Ewangelia Jana 10,9) i tym wskazał nam wejście do nieba. Kto się zwróci do Niego, uzyska życie wieczne. Dyr. i Prof. a. D.Dr-Inż. Werner Gitt
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-20
Rumänisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Ceea ce Darwin nu putea să ştie Exact înainte de împlinirea a 200 de ani de la naşterea lui Darwin (1809), pe 31 decembrie 2008, a apărut în ziarul „Die Zeit“, un editorial de două pagini cu titlul „Mulţumim, Darwin!“, urmat de alte patru pagini întregi dedicate numai teoriei evoluţiei. Mulţumirea se adresa unui om şi cărţii lui revoluţionare „Apariţia speciilor“, care apăruse în urmă cu 150 de ani. Deja Immanuel Kant (1724-1804) afirma plin de mândrie: „Daţi-mi materie, şi vă voi face o lume“. Iar matematicianul şi astronomul francez Laplace (1749-1827) se lăuda mai târziu în faţa lui Napoleon: „Teoriile mele nu au nevoie de ipoteza Dumnezeu“. Aceşti părinţii ai ateismului ştiinţific, şi încă mulţi alţii după ei, au căutat o explicaţie pentru originea vieţii, în care să nu mai apară Dumnezeu. Răspunsul aparent salvator l-a dat Darwin, care a făcut plauzibilă explicarea originii vieţii „în mod natural“. În timp ce el însuşi avea rezerve cu privire la consecinţele acestei afirmaţii, lumea de astăzi, care se depărtează tot mai mult de Dumnezeu, îl aplaudă neîncetat pe autorul ei, în nenumărate articole editoriale. Până la călătoria lui Darwin pe insulele Galapagos (1835) era valabilă învăţătura filozofului grec Aristotel, conform căreia speciile nu se modifică. Studiind forma ciocului la diferite specii de piţigoi care trăiau acolo, Darwin a tras o concluzie valabilă: speciile se pot adapta şi schimba. Următoarea lui concluzie, că toate formele de viaţă îşi au originea într-un singur arbore genealogic, nu poate fi însă justificată în mod ştiinţific. Chiar Darwin a observat că marea slăbiciune a teoriei lui consta în faptul că în natură nu se descoperiseră aproape niciun fel de fosile intermediare; prin teoria sa omul îşi pierdea poziţia sa deosebită prevăzută de Dumnezeu, şi de acum încolo el nu era decât un parvenit al regnului animal. Motoarele evoluţiei Drept motoare ale evoluţiei sunt considerate astăzi mutaţiile, selecţia, izolarea, perioadele lungi, hazardul şi necesitatea, cât şi moartea. Într-adevăr, toţi aceşti factori există; însă niciunul dintre ei nu sunt capabili să furnizeze informaţii creative. Mutaţiile nu pot modifica decât informaţiile genetice care sunt deja prezente. Dacă nu există nicio informaţie ADN, nu se poate declanşa evoluţia. Conform definiţiei, mutaţiile sunt mecanisme accidentale, fără niciun fel de scop; ele nu pot produce concepte noi (spre ex., să inventeze organe). Selecţia favorizează organismele cele mai apte de supravieţuire şi are grijă ca legăturile genetice să fie transmise cu cea mai mare probabilitate. Însă selecţia nu face decât să trieze sau să elimine ceea ce există; ea nu îmbunătăţeşte şi nici nu produce ceva nou. Tot aşa sunt excluşi şi ceilalţi factori ai evoluţiei amintiţi mai înainte; ei nu pot fi modelatori creativi. Să privim acum câteva exemple din domeniul biologic şi să verificăm dacă factorii evolutivi, fără niciun scop aparent, ar fi putut realiza următoarea concepţie: Înmulţirea sexuală Conform teoriei evoluţiei, „inventarea“ înmulţirii sexuale este o condiţie decisivă pentru dezvoltarea organismelor. Prin intermediul combinaţiilor genetice, de fiecare dată altele, apar multe variante, din care, în procesul selecţiei, supravieţuiesc numai acelea care se adaptează cel mai bine mediului înconjurător. Acest proces este însă exclus din tendinţa evolutivă dorită în dezvoltarea genealogică, din următoarele două motive: 1. Printr-un proces evolutiv nu poate să înceapă sub nicio formă înmulţirea sexuală. Ea nu ar fi posibilă decât atunci când ambele sexe ar deţine concomitent organe funcţionale într-o stare perfectă de funcţionare. Însă, conform definiţiei, evoluţia nu posedă strategia conducătoare la un scop deja stabilit. Cum poate avea loc o dezvoltare a organelor necesare de-a lungul miilor de generaţii succesive, dacă fără aceste organe organismele nici măcar nu se pot înmulţi? Dacă însă trebuie exclusă evoluţia lentă, cum ar fi putut apare spontan astfel de organe diferite şi atât de complexe, care trebuie să fie complementare până în cel mai mic detaliu? În plus, ele trebuie să fie disponibile şi în locul potrivit. 2. Chiar dacă am presupune că posibilitatea acestei înmulţiri ar fi „căzut din cer“, atunci combinarea materialului genetic nu ar fi produs în principiu o nouă informaţie. Specialiştii în creşterea animalelor şi a plantelor au dovedit prin nenumărate încercări că vacile îmbunătăţite prin diferite încrucişări tot vaci sunt, iar din grâu nu rezultă niciodată floarea soarelui. Aşa numita microevoluţie (modificări în cadrul unei specii) poate fi verificată; însă lipseşte orice dovadă pentru o macroevoluţie (modificări în afara cadrului speciei). Tehnica genială a globulelor roşii În fiecare µl de sânge avem 5 milioane de globule roşii, sau altfel exprimat, în fiecare picătură de sânge sunt 150 de milioane de globule roşii. Ele sunt „submarine“ extrem de specializate, care nu au torpile distrugătoare la bord, ci care îndeplinesc funcţii indispensabile vieţii. În timpul vieţii lor de 120 de zile, ele se încarcă în plămâni cu oxigen de 175.000 de ori, şi în acelaşi timp descarcă acolo bioxidul de carbon – deşeul rezultat în urma oxidării. Aceste „mici bărci de transport“ sunt aşa de minuscule, încât ele se strecoară prin cele mai mici vase capilare, ajungând astfel la toate părţile corpului. În timp de o secundă se formează două milioane de globule roşii, care conţin pigmentul roşu al sângelui, hemoglobina, o combinaţie chimică foarte complexă. Hemoglobina este necesară la transportul oxigenului încă din timpul dezvoltării embrionare. Până în luna a treia necesarul de oxigen este cu totul diferit de cel din stadiul fetal, de aceea sunt necesare alte două forme succesive de hemoglobină, cu o altă compoziţie chimică. Înainte de naştere, toate fabricile lucrează non-stop, pentru a realiza trecerea la hemoglobina în forma definitivă. Cele trei feluri de hemoglobină nu pot fi fabricate prin încercările din cursul evoluţiei, deoarece majoritatea celorlalte variante nu ar transporta oxigen suficient, ceea ce ar fi fatal. Chiar dacă în două stadii s-ar produce moleculele exacte, dacă a treia nu ar fi perfect adaptată, ar fi iarăşi fatal. De trei ori se foloseşte pentru producerea hemoglobinei o maşinărie biologică complet diferită, care la un moment dat trebuie să reorganizeze şi producţia. De unde provine o astfel de maşinărie complexă? Aici eşuează complet orice imaginaţie evoluţionistă, deoarece în stadiile ei intermediare neterminate, care conform evoluţiei ar fi condus la apariţia acestor maşinării complexe, organismele nici măcar nu ar fi supravieţuit. Ideea complexităţii ireductibile este valabilă şi pentru sistemul imunologic al organismului uman sau flagelilor cu care se deplasează bacteriile. Nici în cazul acesta organismele nu ar fi supravieţuit „pe calea“ spre stadiul actual. De aceea este normal să accepţi că a fost de la început totul gata, iar lucrul acesta nu este posibil decât dacă de la început un Creator înţelept a conceput şi a creat totul într-o stare funcţională ireproşabilă. Zborul fluierarului auriu Fluierarul auriu este o pasăre foarte frumoasă. Ea îşi cloceşte ouăle în Alaska. Însă iarna este foarte frig acolo, astfel că aceste păsări migratoare pleacă pe insulele Hawaii. Ţelul lor este foarte departe, la 4.500 de km; şi este un zbor non-stop, deoarece până acolo nu există nicio insulă unde să facă escală păsările, şi în plus, ele nu ştiu să înoate. Pentru zborul său, fluierarul auriu are nevoie de un rezervor plin de carburant, în forma a 70 g de grăsimi acumulate mai înainte din hrana lui. Din ele sunt calculate 6,8 g pentru cazul unui vânt din faţă. Cum pasărea trebuie să zboare continuu trei zile şi jumătate, zi şi noapte, şi trebuie să păstreze exact direcţia pe un anumit meridian, ea are nevoie de un autopilot care funcţionează foarte exact. Dacă ea nu reuşeşte să ajungă pe una din insulele Hawaii, lucrul acesta ar constitui pentru ea o moarte sigură, deoarece în afară de ele nu mai există niciun loc unde să se oprească. Iar dacă ea nu ar fi avut această cantitate de grăsime calculată cu atâta precizie, nu ar supravieţui. Şi în cazul ei, mutaţiile şi selecţia sunt iarăşi constructori neadecvaţi. Este însă mai plauzibil să accepţi că fluierarul auriu a fost creat de la început aşa – dotat cu tot ceea ce are nevoie. Este evoluţia un concept valabil? Tot aşa cum au arătat exemplele organismelor descrise mai înainte, în natură se mai pot găsi şi alte concepte foarte specializate: Balena este astfel dotată, încât ea se poate scufunda la 3.000 de m, fără să sufere de boala scafandrilor. O mulţime uriaşă de bacterii microscopice din aparatul nostru digestiv sunt dotate cu electromotoare care se pot deplasa înainte şi înapoi. Viaţa depinde de modul de funcţionare al organelor complete (spre ex., inimă, ficat, rinichi). Organele incomplete, care urmează a se dezvolta, nu au nicio valoare. Cine gândeşte în cazul acesta în mod darwinist, trebuie să ştie că evoluţia nu cunoaşte perspectiva care vizează funcţionarea ulterioară a organelor. Biologul evoluţionist german G. Osche observă corect: „În timpul anumitor faze de evoluţie, organismele nu pot întrerupe temporar procesul de evoluţie, aşa cum un patron îşi închide provizoriu firma pentru reutilare“. Inteligenţa şi înţelepciunea care este exprimată în lucrările creaţiei este copleşitoare. De aceea concluzia că trebuie să existe un Creator este mai mult decât evidentă. În studiul nostru se potriveşte ceea ce exprimă Biblia încă din primul ei verset: „La început Dumnezeu a creat …!“ Sub influenţa darwinismului s-a format teologia contrară Bibliei, care a descalificat relatarea referitoare la creaţie ca nefiind mesajul lui Dumnezeu. Este bine atunci când „credem tot ce este scris“ (Fapte 24:14), căci „Dumnezeu nu este un om, ca să mintă …“ (Numeri 23:19). De unde provine informaţia? În ştiinţă, argumentarea cea mai convingătoare este furnizată întotdeauna atunci când legile naturii pot fi aplicate în sensul excluderii unui proces. Nu există nicio excepţie de la legile naturii. Din această cauză este imposibilă funcţionarea unui perpetuum mobile. Astăzi noi ştim ceea ce Darwin nu putea să ştie: că în celulele organismelor există o cantitate inimaginabilă de informaţii, şi în plus, sub forma celei mai înalte densităţi cunoscute. Formarea organelor are loc printr-o coordonare informaţională. Toate procesele din organisme funcţionează printr-o coordonare informaţională, iar producerea substanţelor proprii organismului (spre ex., 50.000 de proteine umane) are loc prin intermediul informaţiilor. Teoria evoluţiei nu ar fi putut să funcţioneze decât dacă ar exista în materie o posibilitate prin care informaţia ar apare prin procese accidentale. Informaţia este strict necesară, deoarece toate planurile de construcţie a indivizilor şi toate procesele complexe din celule decurg pe baza ei. Informaţia este o mărime ne-materială; ea nu este o caracteristică a materiei. De aceea, legile naturii referitoare la mărimile ne-materiale, în mod special referitoare la informaţie, afirmă că materia nu poate produce niciodată o mărime ne-materială. În plus, informaţia nu poate proveni decât de la un Creator dotat cu inteligenţă şi voinţă. Prin aceasta este deja clar: Cine consideră evoluţia plauzibilă, crede într-un „perpetuum mobile al informaţiei“, deci în ceva care este strict interzis de către legile naturii universal valabile. Prin aceasta se atinge punctul vulnerabil al evoluţiei, şi ea este desfiinţată ştiinţific. Cum a apărut viaţa? În efervescenţa gălăgioasă a evoluţiei din zilele noastre se mai pune încă întrebarea: „De unde provine viaţa cu adevărat?“ Evoluţia nu explică în niciun fel cum poate apare ceva viu din ceva mort (materie). Stanley Miller (1930-2007), al cărui experiment „supa primară“ (1953) este amintit în orice carte de biologie, a recunoscut după 40 de ani că niciuna din ipotezele actuale referitoare la originea vieţii nu este convingătoare. El le-a calificat pe toate drept „absurdităţi“ sau „himere chimice“. Microbiologul Louis Pasteur (1822-1895) a recunoscut însă ceva fundamental: „Viaţa nu poate apare decât din viaţă“. Numai un Om a putut să spună: „Eu sunt viaţa“ (Ioan 14:6), şi El a fost Isus. Despre El se spune în Coloseni 1:16: „Pentru că prin El au fost făcute toate lucrurile care sunt în ceruri şi pe pământ, cele vizibile şi cele invizibile …“, iar în Ioan 1:3: „Toate lucrurile au fost făcute prin El (Cuvânt = Isus), şi nimic din ce a fost făcut, n-a fost făcut fără El“. De aceea orice teorie despre apariţia lumii sau a vieţii, în care nu este amintit Isus ca izvorul şi motivul primar al vieţii, este un mit mort, care se zdrobeşte automat de stânca Isus Hristos. Aşadar evoluţia este una dintre cele mai mari erori ale istoriei lumii, şi antrenează milioane de oameni în abisul necredinţei. Dar este ceva ce din păcate mulţi contemporani uită: Dincolo de moarte, abisul necredinţei este urmat de abisul pierzării veşnice (iad). Criza propriu-zisă a gândirii lumii noastre este că niciun articol din presă nu omagiază pe adevăratul Creator al tuturor lucrurilor, spunând: „Mulţumim, Isuse!“ Mulţi nu ştiu că Isus Hristos ne-a făcut o ofertă extraordinară. El a spus: „Eu sunt uşa“ (Ioan 10:9), iar prin aceasta El S-a referit la uşa de intrare în cer. Cine se întoarce la El, are viaţa veşnică. prof. dr. ing. Werner Gitt
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-6
Russisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! О чём Дарвин ещё не мог знать! 31 декабря 2008 года в центральной немецкой газете «Die Zeit» как раз к началу 2009 года, объявленного «Годом Дарвина», была опубликована большая (на 2-х страницах) статья под названием «Спасибо, Дарвин!». Следующие четыре страницы также были посвящены теме эволюции. Благодарность воздавалась человеку, родившемуся 200 лет тому назад, автору книги «Возникновение видов», которая произвела тогда революцию в науке и со дня издания которой исполнилось 150 лет. Ещё философ Иммануил Кант (1724-1804) гордо заявлял: «Дайте мне материю и я сотворю из неё мир». Через полвека после него французский математик и астроном Лаплас (1749-1827) на вопрос Наполеона: «Где же Бог в Вашем представлении о мире?» тоже надменно ответил: «Моя теория в гипотезе, называемой «Бог», не нуждается». Эти и другие отцы-основатели научного атеизма искали ответы на вопрос о происхождении жизни, но их устраивал только такой ответ, в котором не было бы места для Бога. И вот, как им всем показалось, спасительный ответ на этот вопрос нашёл Дарвин, создавший теорию, допускавшую возможность возникновения жизни «естественным образом», т.е. без участия Бога. Несмотря на то, что сам Дарвин постоянно колебался и задумывался о последствиях своих высказываний, сегодняшний мир, всё более и более отдаляющийся от Бога, бесконечно ликует и превозносит в передовицах газет своего «выдающегося соплеменника», спрятавшего, словно под зонтиком, человечество от Бога. До путешествия Дарвина на Галапагосские острова в 1835 году в науке господствовало учение древне-греческого философа Аристотеля, согласно которому виды признавались неизменными. Дарвин, обнаружив на островах зябликов с клювами различной формы, сделал из этого верный вывод: живые существа могут изменяться, приспосабливаясь к окружающим условиям жизни. Однако его последующее заключение о том, что всё живое имеет общего предка, т.е. произошло из одной начальной формы жизни, подтверждения в науке не находит. Уже сам Дарвин слабым местом своей теории считал то, что до сих пор в природе не найдено ни одного ископаемого промежуточного вида. И, тем не менее, согласно учению Дарвина, человек стал рассматриваться только как высший представитель животного мира и, таким образом, потерял предназначенное ему Творцом особенное положение. Движущие силы эволюции Сегодня движущими моментами эволюции называют мутацию, селекцию, изоляцию, продолжительное время, случайность, наследственность и изменчивость, и смерть. Да, все эти факторы существуют, но ни один из них не может быть источником новой креативной (созидательной) информации. Мутации способны изменить только уже имеющуюся наследственную информацию. Но эволюция вообще не смогла бы стартовать без уже заложенной в ДНК информации. Мутации по определению – это случайный процесс, не имеющий какой-либо цели, следовательно, они принципиально не могут привести к появлению новой концепции, например, к образованию нового жизнеспособного органа. Селекция – это процесс, при котором отбираются особи, способные к выживанию, и при котором делается всё для того, чтобы приобретённые «полезные» свойства с большой долей вероятности передались по наследству потомкам. Но благодаря селекции сортируется и выбраковывается только то, что уже имеется, а то, чего нет, нельзя улучшить, и что-то новое из ничего тоже не появляется. И другие названные выше движущие моменты эволюции не могут по существу быть созидательными факторами. Рассмотрим теперь некоторые примеры из мира живых существ и постараемся при этом установить, мог ли не имеющий цели эволюционный процесс привести к возникновению этих жизнеобеспечивающих концепций. Размножение половым путём Согласно теории эволюции, решающим условием для развития высших живых существ является «изобретение» полового размножения. Благодаря всё новым комбинациям генов появляется большое число разных вариантов, из которых в результате селекции выживают только те, кто лучше приспособится к окружающей среде. Но для желаемого эволюционного прогресса в развитии начальных форм этот процесс полового размножения невозможен по следующим двум причинам: 1. Продолжение рода половым путём в принципе не могло бы быть осуществимым благодаря эволюционному процессу. Оно возможно лишь в том случае, если у особей разного пола в одно и то же время уже имеются готовые, т.е. способные полностью функционировать половые органы. Эволюция, как это вытекает из её определения, не имеет направляющей, целеустремлённой, запланированной стратегии. Как же должно было протекать развитие необходимых для размножения половых органов на протяжении тысяч поколений, если живые существа вообще не могут никоим образом без этих функционирующих (т.е. уже развитых) органов размножаться? Допустим, что развитие происходило не так медленно, но как же тогда вдруг появились такие разные, да к тому же ещё и такие сложные по строению и функциям половые органы, которые до мельчайших деталей так соответствуют друг другу? Кроме того, они должны были ещё и располагаться в одинаковых частях тела. 2. Даже, если мы предположим, что возможность размножения половым путём «упала с неба», просто так взяла и появилась, то и тогда перемешивание наследственного материала не привело бы к появлению принципиально новой информации. Растениеводы и люди, занимающиеся разведением животных, своими многочисленными опытами показали, что, например, селекционная высокопродуктивная корова так и остаётся коровой, а из пшеницы никогда не вырастить подсолнух. Так называемая микро-эволюция (изменения в рамках одного вида) доказуема, но каких-либо доказательств макро-эволюции (изменения, простирающиеся за видовые границы) не найдено. Гениальное строение и функционирование красных кровяных телец – эритроцитов В каждой капле крови содержится около 150 миллионов эритроцитов (от 4 до 6 миллионов в 1 μл (микролитр) = 1 мм3). Эти высокоспециализированные «подлодки» несут на борту не смертоносные торпеды, а нечто чрезвычайно необходимое для жизни. 175000 раз в течение 120-дневного существования эритроциты связываются в лёгких с кислородом (О2) и одновременно освобождаются от углекислого газа (СО2), продукта обмена, образующегося при окислительно-восстановительных процессах в организме. Эти маленькие транспортные кораблики так малы, что они проходят через конечные, самые микроскопически тонкие капилляры, чтобы снабдить кислородом каждую клеточку организма. Каждую секунду рождается 2 миллиона новых эритроцитов, содержащих окрашивающий кровь в красный цвет гемоглобин – одно из удивительнейших и сложных химических соединений. Для транспортировки кислорода гемоглобин необходим уже в стадии эмбрионального развития. Потребность плода в кислороде в первые 3 месяца беременности (эмбриональная стадия) совершенно отличается от потребности в фетальном периоде (с 3-го месяца), поэтому для этого необходима и другая форма гемоглобина с соответственно несколько иным химическим строением. Незадолго до рождения включаются на всю мощность «все химические фабрики» в том числе и для того, чтобы ещё раз преобразовать гемоглобин уже во взрослую форму. Эти три разных типа гемоглобина не могли появиться в результате эволюционных проб и ошибок, поскольку «развивающиеся, неготовые» варианты гемоглобина не могли бы в достаточной мере снабжать кислородом ткани и клетки организма, а это было бы смертельно. Даже если бы в первых двух стадиях образовывался бы «правильный» гемоглобин, то, тем не менее, смерть была бы неминуемой, если и в третьей стадии не имелся бы полностью функционирующий гемоглобин, а не гемоглобин, находящийся ещё в так называемой фазе эволюционного развития. Три раза в течение беременности для синтеза необходимого типа гемоглобина требуется основательная перестройка биохимических процессов, которая, кроме того, должна происходить ещё и в строго определённые сроки. Как, каким образом появились такие сложные процессы и соединения, вся эта машинерия? Здесь любое эволюционное представление терпит основательное поражение, потому что живые существа не смогли бы просто выжить, находясь в наполовину готовых, т.е. развивающихся промежуточных формах, которые, согласно эволюционной теории, когда-нибудь (!) развились бы в законченные функционирующие сложнейшие биологические конструкции. Принцип достаточной сложности и совершенства, которые ни на йоту не могут быть редуцированы, иначе смерть, действует и в иммунной системе живого организма, и точно также в устройстве жгутика бактерий, позволяющего им передвигаться. И в этих случаях живые существа не смогли бы выжить в земных условиях на «пути» к их сегодняшней совершенной форме. Поэтому наиболее вероятно было бы предположить, что всё живое с самого начала было жизнеспособным и готовым к выживанию. А возможно это только в том случае, если мудрый Создатель сконструировал и создал всё так, что это сразу стало гармонично функционировать. Полёт золотой ржанки Золотая ржанка – это очень красивая и вместе с тем очень удивительная небольшая птичка. Каждое из этих Божьих созданий появляется на свет на Аляске. Но зима на Аляске для них очень холодная, поэтому на зимовку они перелетают на Гавайские острова, расположенные в 4500 км от Аляски. На пути следования нет ни одного острова, где птицы могли бы передохнуть, и поскольку они и плавать не умеют, всё это огромное расстояние они пролетают без остановки. Следовательно, для перелёта ржанкам необходимы «баки, полностью заправленные горючим», в данном случае это 70 граммов запасённого жира. Из этого количества 6,8 граммов предусмотрены в качестве резерва на непредвиденный случай, например, встречный ветер. Днём и ночью, 3,5 суток птицы должны лететь по строго определённому маршруту, для чего им требуется точно работающий «автопилот». Ошибка этого «автопилота» означает неминуемую смерть, потому что другой возможности приземлиться в этой части Тихого океана больше нет. Если бы у птиц не было точно рассчитанного запаса жира, они бы не выжили. Мутации и селекция, как мы видим, показывают себя и здесь неудачными и неспособными «конструкторами». Наиболее приемлемым было бы и в этом случае предположить, что уже с самого начала золотые ржанки были так сотворены и снабжены всем, что им необходимо для такого образа жизни. Является ли эволюция полезной и применимой в жизни моделью мышления? Выше приведённый короткий экскурс в область живых существ показывает нам, что примеры высокоразвитых, законченных биологических концепций мы можем найти повсюду. Морское млекопитающее животное, кит-кашалот, оснащен биологическими механизмами, которые позволяют ему нырять на глубину до 3000 метров и не погибнуть при всплытии от кессонной болезни. Огромное число микроскопических бактерий, заселяющих наш кишечник, обладают «электромоторчиками», с помощью которых они могут передвигаться в разных направлениях. Без совершенного функционирования органов, таких как, например, мозг, сердце, печень, почки, жизнь вообще невозможна. Неготовые, только ещё развивающиеся органы бесполезны. Те, кто находится на позициях дарвинизма, должны знать, что цели двигаться в направлении к функционирующему когда-нибудь в перспективе органу у эволюции нет. Немецкий биолог-эволюционист Г. Оше (G. Osche) неожиданно совершенно правильно по этому поводу заметил: «Ведь не могут же живые существа в течение определённой эволюционной фазы прервать на время перестройки свою жизнедеятельность, как это делается на предприятиях». Божьи интеллект и мудрость, проявляющиеся через Его творение, впечатляют и удивляют. Вывод, что всё сотворённое указывает на созидательного Творца, поэтому более чем очевиден.Следовательно, то, о чём повествует нам первый же стих Библии: «В начале сотворил (!) Бог...» полностью соответствует нашим наблюдениям. Под влиянием дарвинизма родилось теологическое течение, стоящее на позициях критики Библии, представители которого перестали признавать историю сотворения мира за Божье послание. Мы же, «веруя всему написанному» (Деян.24:14), делаем благое пред лицом Божьим, потому что «Бог не человек, чтоб Ему лгать» (Числ.23:19). Откуда появилась информация? Самая убедительная аргументация появляется у науки тогда, когда она, опираясь на законы природы, может однозначно заявить о невозможности существования того или иного процесса или явления. Законы природы не имеют исключений. На этом основании можно решительно утверждать, что существование вечного двигателя (Perpetuum mobile), т.е. двигателя, работающего без подачи энергии, невозможно, поскольку так гласит закон о сохранении энергии. Сегодня мы знаем то, о чём Дарвин знать не мог: в ядрах клеток всех живых существ заложен невообразимый объём информации, да к тому же ещё с наибольшей известной человеку плотностью её записи! Информация управляет развитием всех органов, течением всех процессов и функций в живом организме и синтезом всех химических субстанций (например, 50000 различных белковых соединений в человеческом организме). Мыслительная эволюционная система вообще могла бы функционировать только в том случае, если бы в материи в результате случайных процессов смогла зародиться информация. Её существование обязательно по тому, что все планы зарождения и развития каждого индивидуума и все сложнейшие процессы в клетках, всё базируется на информации. Информация – это нематериальная величина, поэтому она не является свойством и продуктом материи. Законы природы, касающиеся нематериальных величин, особенно информации, говорят нам о том, что материя никогда не может производить что-либо нематериальное. Далее: информация может исходить только от источника, обладающего интеллектом и волей. Уже из этого становится очевидным, что тот, кто эволюцию считает возможной, верит в «вечный двигатель информации», т.е. в то, что законами природы всеобщего действия категорически отрицается. Это является Ахиллесовой пятой эволюционной теории и это есть её научное опровержение. Я подробно писал об этом в моей книге «В начале была информация» (на русском: Симферополь «ДИАЙПИ», 2008; ISBN 978-966-491-019-1). Как появилась жизнь на земле? На фоне всех сегодняшних дискуссий о теории эволюции вопрос «Как же всё-таки появилась жизнь?» остаётся всё ещё актуальным. Эволюция не даёт ни малейшего объяснения того, как может живое родиться из неживого. Стенли Миллер (Stanley Miller, 1930-2007), чей «эксперимент с первичным бульоном» (абиогенный синтез аминокислот) с 1953 года упоминается в каждом учебнике биологии, позднее, через 40 лет, согласился с тем, что ни одну из существующих современных гипотез о происхождении жизни нельзя признать убедительной. Он все их назвал «бессмыслицами» или же «химическими порождениями разума». Микробиолог Луи Пастер (Louis Pasteur, 1822-1895) познал нечто основополагающее и существенное, заявив: «Жизнь может произойти только от жизни». Только Один мог сказать: «Я есмь ... жизнь» (Иоанна 14:6) и это был Иисус Христос. О Нём говорится в Послании к Колоссянам (1:16): «Ибо Им создано всё, что на небесах и что на земле, видимое и невидимое» и далее в Евангелии от Иоанна (1:3): «Всё чрез Него начало быть, и без Него ничто не начало быть, что начало быть». Любая теория о происхождении мира и всего живого, в которой источником и первопричиной жизни не называется Иисус Христос, является нежизнеспособной и она, без всякого сомнения, «рассыплется о скалу Христа». Таким образом, эволюционная теория – это величайшее заблуждение в истории человечества, ввергнувшая миллионы людей в пропасть безверия. К сожалению, многие современники не задумываются о том, что в потустороннем мире за этой пропастью следует смертельная пропасть вечной погибели (ад). Истинным кризисом разума в нашем сегодняшнем мире является то, что действительному Творцу всего на земле не воздаётся почитание в виде подобных передовиц под названием «Спасибо, Иисус Христос!». Многие ещё не знают о том замечательном предложении, которое сделал нам Иисус. Он сказал: «Я есмь дверь» (Иоанна 10:9). Под этим Он подразумевал путь к Богу и к спасению. Кто обращается к Нему и следует за Ним, тот имеет жизнь вечную. Профессор, доктор технических наук Вернер Гитт
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-1
Serbisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte (kyrillisch)
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Шта Дарвин није могао да зна! 31. децембра 2008, баш пред почетак 2009-е, која је проглашена годином Дарвина, у немачком часопису „Die Zeit“ („Време“) под насловом „Хвала, Дарвине!“ изашао је двострани чланак, и још целе четири странице посвећене еволуцији. Захвалност припада једном човеку који је рођен пре 200 година и чија је револуционарна књига „Порекло врста“ изашла пре 150 година. Већ је и философ Имануел Кант (1724-1804) бахато тврдио: „Дајте ми материју и направићу свет од ње.“ И француски математичар и астроном Лаплас (1749-1827) је 50 година касније тријумпфовао пред Наполеоном: „Мојим теоријама не треба хипотеза Бога.“ Ови и други очеви научног атеизма су тражили објашњење порекла живота у којој се Бог више не налази. Привидно спасавајући одговор је дао Дарвин, који је отворио могућност размишљања о објашњењу настанка живота на „природан начин“. Док је он сам још са оклевањем размишљао о последицама своје изјаве, данашњи свет који је постао још безбожнији, у уводним чланцима бескрајно слави свог покровитеља. До Дарвиновог путовања на острва Галапагос (1835) веровало се учењу грчког философа Аристотела, по коме су врсте непроменљиве. Из различитих облика кљунова зеба које живе на Галапагоским острвима, Дарвин је тачно закључио: врсте могу да се прилагоде и промене. Међутим, његов даљи закључак да сав живот иде уназад до једног заједничког родослова, нема научно оправдање. И сам Дарвин је видео да се вeлика слабост његове теорије налази у томе што се у природи скоро не налазе прелазне фосилне форме. Ипак: човек је после Дарвинове теорије изгубио свој посебан положај који му је Творац наменио и од тада је само један од производа животињског царства. Покретне силе еволуције Као покретне силе еволуције данас се сматрају мутација, селекција, изолација, дуга времена, случајност, нужност и смрт. Сви ови фактори постоје; али ни један од њих није давалац нових креативних информација. Мутација: може да мења само већ постојеће генетске информације. Без већ постојећих ДНК-информација еволуција не може ни да крене. Мутација је по дефиницији механизам случајности без икаквог задатог циља, тако да по томе принципијелно не износи нове концепте (нпр. измишљање органа). Селекција: даје предност бићима која су способнија за опстанак и брине се да се њихове наследне особине са већом вероватноћом преносе даље. Али, кроз селекцију се само издваја или уништава већ постојеће; не може ништа да се поправи нити да настане ново. И остали од горе наведених фактора еволуције отпадају као креативни даваоци. Погледајмо неколико примера из природе и испитајмо уз то да ли су ови без циља делујући фактори еволуције могли да проузрокују следеће концепције. Полно размножавање По теорији еволуције је „проналазак“ полног размножавања одлучујући услов за виши развој живих бића. Кроз увек нове комбинације гена настају многе варијанте од којих у процесу селекције преживе оне које се најбоље прилагоде својој окилини. Тај процес из два разлога не долази у обзир за жељени еволутивни напредак у племенском развоју: 1. Сексуално размножавање уопште не може да започне кроз еволутивни процес. Оно би било само могуће, ако би оба пола истовремено поседовали готове и потпуно функционалне органе. Међутим, у еволуцији по њеној дефиницији не постоје управљајуће, планирајуће и ка цињу оријентисане стратегије. Како да се преко хињаде генерација, развију органи који су баш за размножавање потребни, ако се жива бића без тих органа уопште не могу размножавати? Али, ако се постепени развој може искључити, како би могли тако различити и уз то комплексни органи, који морају до задњег детаља да буду један на другу узклађени, изненадно да се појаве? Осим тога морају стајати на располагање на истим местима. 2. Чак кад би претпоставили, да је могућност полног размножавања „пала са неба“, тада при мешању генетског материјала не би настала никаква принципијелно нова информација. Одгајивачи биљака и животиња су кроз безброј својих покушаја показали да хибридно одгојене краве остају краве и да од пшенице никад није постао сунцокрет. Такозвана микро-еволуција (промене у оквиру једне врсте) је доказана; за макро-еволуцију (промене изван границе једне врсте) нема никаквих доказа. Генијална техника црвених крвних зрнаца У сваком кубном милиметру (1 мм³ = 1 µл = 1 микролитар) крви имамо око 5 милиона црвених крвних зрнаца; у једној капи крви то су значи 150 милиона. То су високо специјализоване подморнице које не носе смртоносне торпеде, већ извршавају нешто што је неопходно за живот: 175 000 пута током њиховог животног века од 120 дана оне се пуне кисеоником, и истовремено у плућима истоварају кроз оксидацију настао одпадак угљен-диоксид (ЦО2). Ти мали транспортни бродови су толико сућушни, да могу да се прогурају чак и кроз најуже капиларне судове како би стигле у сваки део тела. У једној секунди се стварају два милиона нових црвених крвних зрнаца, који садрже црвену боју крви хемоглобин, један изванредно комплексан хемијски спој. Хемоглобин је већ током ембрионалног развоја потребан за транспорт кисеоника. До трећег месеца трудноће је потреба за кисеоником доста другачија него у феталном стадијуму (од трећег месеца), и зато су потребне различите врсте хемоглобина са другим хемијским саставом. Кратко пре порођаја све фабрике раде пуном брзином да би извели промену на хемоглобин одраслог. Ове три врсте хемоглобина не могу бити пронађене на еволутивном путу кроз испробавање, јер већина других варијанти не би могле транспортовати довољно кисеоника, а то би било смртоносно. Чак ако би у прва два стадијума био произведен прави молекул, значило би сугурну смрт ако се трећи не би ускладио. За производњу хемоглобина је потребна три пута основно другачија биомашинерија која још уз то у правом тренутку треба да промени начин производње. Одакле долази тако компликована машинерија? Свака замисао еволуције овде се у темељу руши јер у својим полуготовим међустадијумима, који би, по еволуцији, довели до ове комплексне машинерије, жива бића не би ни преживела. Овај коцепт несмањивог комплекситета важи и за имуни систем човечијег организма или за флагелум којим се бактерије покрећу. И овде жива бића „на путу“ до свог садашњег стадијума не би преживела. Ближе је претпоставити, да је све од почетка било готово, а то је само могуће ако је мудар творац све тако конципирао и створио да потпуно функционише. Лет зујавца златара Зујавац златар је прелепа птица. Свако од ових створења се излеже у Аљаски. Зими је тамо јако хладно, зато се птице селе на Хавајска острва. Циљ је са 4500 км јако далеко а лет мора бити непрекидан, јер за одмарање успут нема острва а и птица не зна да плива. За лет зујавцу златару потребан је резервоар напуњен погонским материјалом у форми од 70 грама поједене масноће. У ту количину је укалкулисана и резерва од 6,8 грама за случај супротног ветра. Зато што птица мора три и по дана непрекидно и дању и ноћи да лети и да придржава на лучни минут тачан курс, потребан јој је егзактно функционирајући аутопилот. Ако не погоди острво, то би значило сигурну смрт јер надалеко не постоји могућност слетања. Када не би имала тако прецизно калкулисану количину масноће, не би преживела. И овде су мутација и селекција неспособни конструктери. Прихватљивије је претпоставити да је зујавац златар већ од почетка такав створен – снабдевен свиме што му треба. Да ли је еволуција употребљив модел размишљања Као што претходни кратак поглед у природу илуструје, и уосталом налазимо концепте који су у високом степену оријентисани ка циљу: Кит главата уљарка, сисар, је тако грађен да при изроњавању из 3000 метара дубине не угине од гњурачке болести, које се људи тако плаше. Огромна количина микроскопски малих бактерија у нашим цревима имају уграђене електромоторе, који могу да се покрећу напред или назад. Живот у већини случајева зависи од потпуне функционалности органа (нпр. срце, јетра, бубрег). Органи који су полуготови или који су тек у развоју су безвредни. Ко овде размишља у смислу Дарвинизма, мора знати, да еволуција не познаје циљ перспективе у правцу органа који тек касније треба да функционише. Немачки еволутивни биолог Г. Оше је тачно запазио: „жива бића не могу током одређених фаза еволуције попут предузетника да привремено затворе предузеће због реконструкције.“ Интелигенција и мудрост која долази до изражаја у делима творевине је једноставно величанствена. Закључак од дела творевине до креативног иницијатора је више него прихватљив. То значи да се наша запажања слажу са оним што Библија већ у свом првом ставку изражава: „у почетку створи Бог!“ Под утицајем Дарвинизма етаблирала се библијско-критичка теологија, која је причу о постанку као поруку од Бога декласификовала. Међутим добро чинимо, ако ходамо „верујући све што је написано у закону и у пророцима“ (Дела апостола 24,14), јер „Бог није човек да лаже“ (4. Мојсијева 23,19). Одакле долази информација? Најјача аргументација науке је увек тада дата када се природни закони могу употребити у смислу искључивања једног процеса или догађаја. Природни закони не познају изузетке. Из тог разлога је например Перпетум мобиле, значи машина која без снабдевања енергије непрестано ради, немогућа машина. Данас знамо оно што Дарвин није могао знати, да се у ћелијама свих живих бића налази скоро незамислива количина информације и још уз то у највећој густини која нам је позната. Формирање свих органа је управљано информацијом, сви догађаји у живим бићима функционишу управљани кроз информацију и производња субстанци тела (нпр. 50 000 протеина у човечјем телу) се догађа управљано кроз информацију. Цео систем размишљања еволуције могао би само функционисати када би у материји постојала могућност да кроз случајне процесе настане информација. Она је безусловно потребна, јер се сви планови градње појединки и сви комплексни процеси у ћелијама одигравају базирани на информацији. Информација је нематеријална величина; према томе она није особина материје. О нематеријалним величинама природни закони, нарочито они о информацији, исказују да материја никад не може да произведе нематеријалну величину. И даље важи: информација може само да настане кроз Творца који поседује интелигенцију и вољу. Тиме је већ јасно: ко еволуцију сматра могућом, верује у „Перпетум мобиле информације“, дакле у нешто, што опште важећи природни закони забрањују. Тиме је погођена Ахилова пета еволуције и постављен је КРАЈ науке. У својој књизи „Am Anfang war die Information“ („У почетку је била информација“ - издавачка кућа Хенслер) сам опширно излагао тај пут. Одакле долази живот? Поред свих тих гласних еволуцијских тутњава наших дана људи се питају „одакле ли живот стварно долази?“ Еволуција нема ни најмање објашњење на питање како може из мртвог да настане живо. Стенли Милер (1930-2007), чији је „експеримент прасупе“ (1953) споменут у свакој књизи биологије, 40 година касније је признао, да ниједна од данашњих хипотеза о настанку живота није убедљива. Све скупа их је назвао „бесмислицама“ или „хемијским измишљотинама мозга“. Микробиолог Луј Пастер (1822-1895) је препознао нешто врло темељно: „живот може да дође само из живота.“ Само један је могао рећи: „Ја сам живот“ (Јован 14,6), а то је био Исус. О њему се у Колошанима 1,16 каже: „јер кроз њега би створено све што је на небу и на земљи, што се види и што се не види“ и даље у Јовану 1,3: „све је кроз њега (= Исуса) постало, и без њега ништа није постало што је постало.“ Свака теорија о настанку света или живота у којој се не спомиње Исус као извор и праузрок живота, је стога мртва творевина која ће се неизбежно разбити на стени која је Исус. Еволуција је дакле једна од највећих заблуда светске историје и одвукла је милиона људи у пропаст неверовања. Шта многи савременици нажалост не промишљају: провалији неверовања следи са оне стране линије смрти провалија вечне изгубљености (пакао). Право сиромаштво размишљања нашег света је, да прави Творац свих ствари не добија признање уводним чланцима са „хвала Исусе!“ Многи не знају ништа о томе да нам је Исус Христ направио изванредну понуду. Он је рекао: „ја сам врата“ (Јован 10,9) а тиме је мислио улаз у небо. Ко се њему обрати, има вечни живот. Директор и професор у.п. Др. инж. Вернер Гит
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-21
Serbisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte (lateinisch)
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Šta Darvin nije mogao da zna! 31. decembra 2008, baš pred početak 2009-e, godine koja je proglašena godinom Darvina, u nemačkom časopisu „Die Zeit“ („Vreme“) pod naslovom „Hvala, Darvine!“ izašao je dvostrani članak, i još cele četiri stranice posvećene evoluciji. Zahvalnost pripada jednom čoveku koji je rođen pre 200 godina i čija je revolucionarna knjiga „Poreklo vrsta“ izašla pre 150 godina. Već je i filosof Imanuel Kant (1724-1804) bahato tvrdio: „Dajte mi materiju i napraviću svet od nje.“ I francuski matematičar i astronom Laplas (1749-1827) je 50 godina kasnije trijumpfovao pred Napoleonom: „Mojim teorijama ne treba hipoteza Boga.“ Ovi i drugi očevi naučnog ateizma su tražili objašnjenje porekla života u kojoj se Bog više ne nalazi. Prividno spasavajući odgovor je dao Darvin, koji je otvorio mogućnost razmišljanja o objašnjenju nastanka života na „prirodan način“. Dok je on sam još sa oklevanjem razmišljao o posledicama svoje izjave, današnji svet koji je postao još bezbožniji, u uvodnim člancima beskrajno slavi svog pokrovitelja. Do Darvinovog putovanja na ostrva Galapagos (1835) verovalo se učenju grčkog filosofa Aristotela, po kome su vrste nepromenljive. Iz različitih oblika kljunova zeba koje žive na Galapagoskim ostrvima, Darvin je tačno zaključio: vrste mogu da se prilagode i promene. Međutim, njegov dalji zaključak da sav život ide unazad do jednog zajedničkog rodoslova, nema naučno opravdanje. I sam Darvin je video da se velika slabost njegove teorije nalazi u tome što se u prirodi skoro ne nalaze prelazne fosilne forme. Ipak: čovek je posle Darvinove teorije izgubio svoj poseban položaj koji mu je Tvorac namenio i od tada je samo jedan od proizvoda životinjskog carstva. Pokretne sile evolucije Kao pokretne sile evolucije danas se smatraju mutacija, selekcija, izolacija, duga vremena, slučajnost, nužnost i smrt. Svi ovi faktori postoje; ali ni jedan od njih nije davalac novih kreativnih informacija. Mutacija: može da menja samo već postojeće genetske informacije. Bez već postojećih DNK-informacija evolucija ne može ni da krene. Mutacija je po definiciji mehanizam slučajnosti bez ikakvog zadatog cilja, tako da po tome principijelno ne iznosi nove koncepte (npr. izmišljanje organa). Selekcija: daje prednost bićima koja su sposobnija za opstanak i brine se da se njihove nasledne osobine sa većom verovatnoćom prenose dalje. Ali, kroz selekciju se samo izdvaja ili uništava već postojeće; ne može ništa da se popravi niti da nastane novo. I ostali od gore navedenih faktora evolucije otpadaju kao kreativni davaoci. Pogledajmo nekoliko primera iz prirode i ispitajmo uz to da li su ovi bez cilja delujući faktori evolucije mogli da prouzrokuju sledeće koncepcije. Polno razmnožavanje Po teoriji evolucije je „pronalazak“ polnog razmnožavanja odlučujući uslov za viši razvoj živih bića. Kroz uvek nove kombinacije gena nastaju mnoge varijante od kojih u procesu selekcije prežive one koje se najbolje prilagode svojoj okolini. Taj proces iz dva razloga ne dolazi u obzir za željeni evolutivni napredak u plemenskom razvoju: 1. Seksualno razmnožavanje uopšte ne može da započne kroz evolutivni proces. Ono bi bilo samo moguće, ako bi oba pola istovremeno posedovali gotove i potpuno funkcionalne organe. Međutim, u evoluciji po njenoj definiciji ne postoje upravljajuće, planirajuće i ka cilju orijentisane strategije. Kako da se preko hiljade generacija, razviju organi koji su baš za razmnožavanje potrebni, ako se živa bića bez tih organa uopšte ne mogu razmnožavati? Ali, ako se postepeni razvoj može isključiti, kako bi mogli tako različiti i uz to kompleksni organi, koji moraju do zadnjeg detalja da budu jedan na drugi usklađeni, iznenadno da se pojave? Osim toga moraju stajati na raspolaganje na istim mestima. 2. Čak kad bi pretpostavili, da je mogućnost polnog razmnožavanja „pala sa neba“, tada pri mešanju genetskog materijala ne bi nastala nikakva principijelno nova informacija. Odgajivači biljaka i životinja su kroz bezbroj svojih pokušaja pokazali da hibridno odgojene krave ostaju krave i da od pšenice nikad nije postao suncokret. Takozvana mikro-evolucija (promene u okviru jedne vrste) je dokazana; za makro-evoluciju (promene izvan granice jedne vrste) nema nikakvih dokaza. Genijalna tehnika crvenih krvnih zrnaca U svakom kubnom milimetru (1 mm³ = 1 µl = 1 mikrolitar) krvi imamo oko 5 miliona crvenih krvnih zrnaca; u jednoj kapi krvi to su znači 150 miliona. To su visoko specijalizovane podmornice koje ne nose smrtonosne torpede, već izvršavaju nešto što je neophodno za život: 175 000 puta tokom njihovog životnog veka od 120 dana one se pune kiseonikom, i istovremeno u plućima istovaraju kroz oksidaciju nastao odpadak ugljen-dioksid (CO2). Ti mali transportni brodovi su toliko sićušni, da mogu da se proguraju čak i kroz najuže kapilarne sudove kako bi stigle u svaki deo tela. U jednoj sekundi se stvaraju dva miliona novih crvenih krvnih zrnaca, koji sadrže crvenu boju krvi hemoglobin, jedan izvanredno kompleksan hemijski spoj. Hemoglobin je već tokom embrionalnog razvoja potreban za transport kiseonika. Do trećeg meseca je potreba za kiseonikom dosta drugačija nego u fetalnom stadijumu (od trećeg meseca), i zato su potrebne različite vrste hemoglobina sa drugim hemijskim sastavom. Kratko pre porođaja sve fabrike rade punom brzinom da bi izveli promenu na hemoglobin odraslog. Ove tri vrste hemoglobina ne mogu biti pronađene na evolutivnom putu kroz isprobavanje, jer većina drugih varijanti ne bi mogle transportovati dovoljno kiseonika, a to bi bilo smrtonosno. Čak ako bi u prva dva stadiјuma bio proizveden pravi molekul, značilo bi sigurnu smrt ako se treći ne bi uskladio. Za proizvodnju hemoglobina je potrebna tri puta osnovno drugačija biomašinerija koja još uz to u pravom trenutku treba da promeni način proizvodnje. Odakle dolazi tako komplikovana mašinerija? Svaka zamisao evolucije ovde se u temelju ruši jer u svojim polugotovim međustadijumima, koji bi, po evoluciji, doveli do ove kompleksne mašinerije, živa bića ne bi ni preživela. Ovaj kocept nesmanjivog kompleksiteta važi i za imuni sistem čovečijeg organizma ili za flagelum kojim se bakterije pokreću. I ovde živa bića „na putu“ do svog sadašnjeg stadijuma ne bi preživela. Bliže je pretpostaviti, da je sve od početka bilo gotovo, a to je samo moguće ako je mudar Tvorac sve tako koncipirao i stvorio da potpuno funkcioniše. Let zujavca zlatara Zujavac zlatar je prelepa ptica. Svako od ovih stvorenja se izleže u Aljaski. Zimi je tamo jako hladno, zato se ptice sele na Havajska ostrva. Cilj je sa 4500 km jako daleko a let mora biti neprekidan, jer za odmaranje usput nema ostrva a i ptica ne zna da pliva. Za let zujavcu zlataru potreban je rezervoar napunjen pogonskim materijalom u formi od 70 grama pojedene masnoće. U tu količinu je ukalkulisana i rezerva od 6,8 grama za slučaj suprotnog vetra. Zato što ptica mora tri i po dana neprekidno i danju i noći da leti i da pridržava na lučni minut tačan kurs, potreban joj je egzaktno funkcionirajući autopilot. Ako ne pogodi ostrvo, to bi značilo sigurnu smrt jer nadaleko ne postoji mogućnost sletanja. Kada ne bi imala tako precizno kalkulisanu količinu masnoće, ne bi preživela. I ovde su mutacija i selekcija nesposobni konstrukteri. Prihvatljivije je pretpostaviti da je zujavac zlatar već od početka takav stvoren – snabdeven svime što mu treba. Da li je evolucija upotrebljiv model razmišljanja? Kao što prethodni kratak pogled u prirodu ilustruje, i uostalom nalazimo koncepte koji su u visokom stepenu orijentisani ka cilju: Kit glavata uljarka, sisar, je tako građen da pri izronjavanju iz 3000 metara dubine ne ugine od gnjuračke bolesti, koje se ljudi tako plaše. Ogromna količina mikroskopski malih bakterija u našim crevima imaju ugrađene elektro-motore, koji mogu da se pokreću napred ili nazad. Život u većini slučajeva zavisi od potpune funkcionalnosti organa (npr. srce, jetra, bubreg). Organi koji su polugotovi ili koji su tek u razvoju su bezvredni. Ko ovde razmišlja u smislu Darvinizma, mora znati, da evolucija ne poznaje cilj perspektive u pravcu organa koji tek kasnije treba da funkcioniše. Nemački evolutivni biolog G. Oše (G. Osche) je tačno zapazio: „živa bića ne mogu tokom određenih faza evolucije poput preduzetnika da privremeno zatvore preduzeće zbog rekonstrukcije.“ Inteligencija i mudrost koja dolazi do izražaja u delima tvorevine je jednostavno veličanstvena. Zaključak od dela tvorevine do kreativnog inicijatora je više nego prihvatljiv. To znači da se naša zapažanja slažu sa onim što Biblija već u svom prvom stavku izražava: “u početku stvori Bog!“ Pod uticajem Darvinizma etablirala se biblijsko-kritička teologija, koja je priču o postanku kao poruku od Boga deklasifikovala. Međutim dobro činimo, ako hodamo „verujući sve što je napisano u zakonu i u prorocima“ (Dela apostola 24,14), jer „Bog nije čovek da laže“ (4. Mojsijeva 23,19). Odakle dolazi informacija? Najjača argumentacija nauke je uvek tada data kada se prirodni zakoni mogu upotrebiti u smislu isključivanja jednog procesa ili događaja. Prirodni zakoni ne poznaju izuzetke. Iz tog razloga je naprimer Perpetum mobile, znači mašina koja bez snabdevanja energije neprestano radi, nemoguća mašina. Danas znamo ono što Darvin nije mogao znati, da se u ćelijama svih živih bića nalazi skoro nezamisliva količina informacije i još uz to u najvećoj gustini koja nam je poznata. Formiranje svih organa je upravljano informacijom, svi događaji u živim bićima funkcionišu upravljani kroz informaciju i proizvodnja substanci tela (npr. 50 000 proteina u čovečjem telu) se događa upravljano kroz informaciju. Ceo sistem razmišljanja evolucije mogao bi samo funkcionisati kada bi u materiji postojala mogućnost da kroz slučajne procese nastane informacija. Ona je bezuslovno potrebna, jer se svi planovi gradnje pojedinki i svi kompleksni procesi u ćelijama odigravaju bazirani na informaciji. Informacija je nematerijalna veličina; prema tome ona nije osobina materije. O nematerijalnim veličinama prirodni zakoni, naročito oni o informaciji, iskazuju da materija nikad ne može da proizvеde nematerijalnu veličinu. I dalje važi: informacija može samo da nastane kroz Tvorca koji poseduje inteligenciju i volju. Time je već jasno: ko evoluciju smatra mogućom, veruje u „Perpetum mobile informacije“, dakle u nešto, što opšte važeći prirodni zakoni zabranjuju. Time je pogođena Ahilova peta evolucije i postavljen je KRAJ nauke. U svojoj knjizi “Am Anfang war die Information“ („U početku je bila informacija“ - izdavačka kuća Hänssler) sam opširno izlagao taj put. Odakle dolazi život? Pored svih tih glasnih evolucijskih tutnjava naših dana ljudi se pitaju „оdakle li život stvarno dolazi?“ Evolucija nema ni najmanje objašnjenje na pitanje kako može iz mrtvog da nastane živo. Stenli Miler (Stanley Miller 1930-2007), čiji je „eksperiment prasupe“ (1953) spomenut u svakoj knjizi biologije, 40 godina kasnije je priznao, da nijedna od današnjih hipoteza o nastanku života nije ubedljiva. Sve skupa ih je nazvao „besmislicama“ ili „hemijskim izmišljotinama mozga.“ Mikrobiolog Luj Paster (Louis Pasteur 1822-1895) je prepoznao nešto vrlo temeljno: „život može da dođe samo iz života.“ Samo jedan je mogao reći: „Ja sam život“ (Jovan 14,6), a to je bio Isus. O njemu se u Kološanima 1,16 kaže: „jer kroz njega bi stvoreno sve što je na nebu i na zemlji, što se vidi i što se ne vidi“ i dalje u Jovanu 1,3: „sve je kroz njega (= Isusa) postalo, i bez njega ništa nije postalo što je postalo.“ Svaka teorija o nastanku sveta ili života u kojoj se ne spominje Isus kao izvor i prauzrok života, je stoga mrtva tvorevina koja će se neizbežno razbiti na steni koja je Isus. Evolucija je dakle jedna od najvećih zabluda svetske istorije i odvukla je miliona ljudi u propast neverovanja. Šta mnogi savremenici nažalost ne promišljaju: provaliji neverovanja sledi sa one strane linije smrti provalija večne izgubljenosti (pakao). Pravo siromaštvo razmišljanja našeg sveta je, da pravi Tvorac svih stvari ne dobija priznanje uvodnim člancima sa „Hvala Isuse!” Mnogi ne znaju ništa o tome da nam je Isus Hrist napravio izvanrednu ponudu. On je rekao: „ja sam vrata“ (Jovan 10,9) a time je mislio ulaz na nebo. Ko se njemu obrati, ima večni život. Direktor i Profesor u.p. Dr. inž. Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-49
Slowenisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Česar Darwin še ni mogel vedeti Še pravi čas na začetku Darwinovega leta 2009 je 31. decembra 2008 v nemškem časopisu »DIE ZEIT« izšel dvostranski članek z naslovom »Hvala, Darwin!«, poleg tega pa so bile temi evolucije posvečene štiri cele strani. Hvala velja moškemu, ki je bil rojen pred 200 leti in čigar revolucionarna knjiga »O nastanku vrst« je izšla pred 150 leti. Že filozof Immanuel Kant (1724-1804) je ponosno zahteval: »Dajte mi materijo, iz nje hočem zgraditi svet.« Tudi francoski matematik in astronom Laplace (1749-1827) se je 50 let kasneje postavljal pred Napoleonom: »Moje teorije ne potrebujejo hipoteze ‚boga’«. Ti in drugi očetje znanstvenega ateizma so iskali razlago za izvor življenja, v kateri ne bi bilo več Boga. Navidezno odrešilni odgovor je dal Darwin, ki je omogočil misel, po kateri je bilo mogoče nastanek življenja razložiti na »naraven način«. Medtem ko je sam posledico svoje izjave še omahujoče tehtal, današnji svet, ki postaja čedalje bolj brezbožen, navdušeno vzklika svojemu pokrovitelju v uvodnikih brez konca. Do Darwinovega potovanja h Galapaškim otokom (1835) je svet zaupal nauku grškega filozofa Aristotela, po katerem so vrste nespremenljive. Iz različnih oblik kljunov tam živečih ščinkavcev je Darwin pravilno sklepal: vrste se lahko prilagajajo in spreminjajo. Njegovega nadaljnjega sklepa, češ da vse življenje izhaja iz skupnega rodovnika, pa znanstveno ne moremo zagovarjati. Darwin sam je že videl, da je velika pomanjkljivost njegove teorije v tem, da v naravi skoraj niso našli nobenih fosilnih vmesnih oblik. Kljub temu: človek je po Darwinovem nauku izgubil svoj poseben položaj, ki mu ga je namenil Stvarnik sam, in je bil od tedaj naprej zgolj še povzpetnik iz živalskega sveta. Gonila evolucije Kot gonila evolucije danes imenujejo mutacijo, selekcijo, izolacijo, veliko časa, naključje, nujnost in smrt. Vsi ti dejavniki obstajajo; a vendar nobeden ni dajalec nove ustvarjajoče informacije. Mutacija lahko zgolj spremeni obstoječo dedno informacijo. Brez že obstoječe informacije DNK se evolucija sploh ne more sprožiti. Mutacija je po definiciji naključni mehanizem brez vsakršne določitve cilja, tako da sledeč iz tega načeloma ne more porajati novih konceptov (npr. organov). Selekcija daje prednost živim bitjem, ki so bolj sposobna preživetja in skrbi za to, da daje dedne zasnove z večjo verjetnostjo naprej. Selekcija pa zgolj izloča ali iztreblja že obstoječa bitja; nič pa se s selekcijo ne more izboljšati oz. nič novega ne more s selekcijo nastati. Tudi drugi zgoraj omenjeni dejavniki evolucije ne pridejo v obzir kot kreativni oblikovalci. Oglejmo si nekaj primerov s področja živih bitij in ob tem preverimo, ali so mogli ti dejavniki evolucije, ki učinkujejo, kakor da bi bili brez cilja, ustvariti naslednje koncepte. Spolno razmnoževanje Po evolucijski teoriji je »iznajdba« spolnega razmnoževanja odločilen dejavnik za višji razvoj živih bitij. Po vedno novih genskih kombinacijah nastaja mnogo različic, od katerih preživijo proces selekcije samo tiste, ki se najbolj prilagajajo svojemu okolju. Ta proces pa iz dveh razlogov ne pride v obzir za želeno evolutivno težnjo k višjemu v splošnem razvoju: 1. Seksualno razmnoževanje se sploh ne more sprožiti po procesu evolucije. Mogoče bi bilo zgolj tedaj, kadar bi oba spola imela istočasno popolnoma delujoče organe. Pri evoluciji pa po definiciji ni usmerjajočih strategij, ki bi imele cilj ali načrt. Kako naj bi potekal razvoj potrebnih organov v več ko tisoč generacijah, ko pa se ta par živih bitij brez teh organov niti ne more razmnožiti? Če pa lahko izključimo počasen razvoj, kako bi se potem lahko nenadoma pojavili tako različni in poleg tega kompleksni organi, ki morajo biti do zadnjih podrobnosti medseboj usklajeni? Sicer pa bi morali biti razpoložljivi tudi na istem kraju. 2. Tudi če bi kdaj predpostavljali, da je možnost za spolno razmnoževanje padla »z neba«, pri pomešanju dedne zasnove načeloma ne bi nastala nova informacija. Rejci in gojitelji so s svojimi neštetimi poskusi pokazali, da so plemenito rejene krave vedno ostale krave in da iz pšenice nikoli niso nastale sončnice. Tako imenovano mikroevolucijo (spremembe znotraj ene vrste) je mogoče preveriti; za makroevolucijo (spremembe prek meja posameznih vrst) ni dokazov. Genialna tehnika pri rdečih krvničkah V vsaki kapljici krvi imamo okoli 150 000 milijonov rdečih krvničk. To so zelo specializirane podmornice, ki nimajo s seboj nikakih torped, ki bi uničila življenje, temveč opravljajo zelo pomembno, za življenje potrebno funkcijo. 175 000-krat jih napolnjuje kisik v življenjski dobi 120 dni, istočasno pa izločajo v pljučih kot stranski izdelek ogljikov dioksid (C02), ki nastane zaradi oksidacije. Te male transportne ladjice so tako majhne, da se prerinejo tudi skozi najožje lasnice, da bi dosegle vse dele telesa. Na sekundo se porajata dva milijona novih rdečih krvničk, ki vsebujejo rdeče krvno barvilo hemoglobin, ta pa je izredna in zelo kompleksna kemična spojina. Hemoglobin je potreben za prenos kisika že v času embrionalnega razvoja. Do tretjega meseca je poraba kisika povsem drugačna kakor v fetalni razvojni stopnji (od 3. meseca naprej), zato pa je potrebna vsakokrat drugačna vrsta hemoglobina z drugo kemično sestavo. Tik pred rojstvom delajo vse „tovarne” s polno paro, da bi se ponovno prilagodile hemoglobinu odraslega človeka. Teh treh vrst hemoglobina ni mogoče najti po evolutivni poti s poskusom, ker večina drugih različic ne bi prenašala dovolj kisika, kar pa bi bilo smrtonosno. Celo če bi nastala v dveh razvojnih stopnjah pravilna molekula, bi to bila zanesljiva smrt, če tretja ne bi bila pravilna. Trikrat je za proizvodnjo hemoglobina potrebna povsem drugačna biološka naprava, ki mora v ustreznem trenutku preurediti produkcijo. Odkod tako komplicirana mašinerija? Vsaka predstava o evoluciji tu povsem odpove, kajti v svojih napol dokončanih vmesnih razvojnih stopnjah, ki naj bi po evoluciji pripeljale k tej kompleksni mašineriji, ta živa bitja ne bi preživela. Ta koncept kompleksnosti, ki je ni mogoče zreducirati, velja tudi za imunski sistem človeškega organizma, ali za biček, s katerim se premikajo bakterije. Tudi tu živa bitja »na poti« do svoje zdajšnje razvojne stopnje ne bi preživela. Lažje je domnevati, da je bilo vse potrebno pripravljeno od samega začetka, to pa je mogoče le, če je moder stvarnik vse to načrtoval in ustvaril tako, da je popolnoma sposobno delovati. Let prosenke Prosenka je čudovito lepa ptica. Vsako teh bitij se izleže na Aljaski iz jajca. Pozimi tam postane zelo mrzlo, zato se ptice selijo na Havaje. S 4500 kilometri je cilj zelo daleč, zato pa je potreben nonstop-polet, ker do počitka do tja ni nobenega otoka in ptica tudi ne zna plavati. Za polet potrebuje prosenka napolnjen zbiralnik za gorivo v obliki 70 gramov použite maščobe. Od te je še vračunanih 6,8 gramov rezerve za primer nasprotnega vetra. Ker mora ptica leteti tri dni in pol brez prekinitve ponoči in podnevi ter se držati smeri za ločno minuto natančno, potrebuje avtopilota, ki precizno deluje. Če otoka ne bi dosegla, bi jo zanesljivo doletela smrt, saj daleč naokrog ni nobene možnosti za pristanek. Če ne bi imela natančno zračunane količine maščobe, ne bi preživela. Mutacija in selekcija sta tudi tu nesposobni graditeljici. Veliko bolj sprejemljivo je, če domnevamo, da je bila prosenka od vsega začetka tako ustvarjena – opremljena z vsem, kar potrebuje. Je evolucija uporaben miselni model? Kakor nam kaže kot primer zgornji pogled na področje živih bitij, najdemo tudi sicer vsepovsod koncepte, ki so v največji meri naravnani na cilj: Glavač, ki je sesalec, je tako opremljen, da lahko iz 3000 metrov globine priplava na površje, ne da bi poginil zaradi potapljaške bolezni, ki se je človek tako boji. Ogromna množica mikroskopsko majhnih bakterij v našem črevesnem traktu ima vgrajene elektromotorje, ki lahko tečejo naprej in nazaj. Od popolne funkcije organov (npr. srca, jeter, ledvic) je v največ primerih odvisno življenje celotnega organizma. Organi, ki še ne bi bili dokončani in bi se šele razvijali, bi bili brez vrednosti. Kdor tu razmišlja v smislu darvinizma, mora vedeti, da evolucija ne pozna ciljne perspektive v smer organa, ki naj bi pozneje kdaj deloval. Nemški evolucijski biolog G. Osche je pravilno pripomnil: »Živa bitja med nekaterimi razvojnimi stopnjami vendar ne morejo začasno zapreti svojega podjetja kakor podjetnik.« Inteligenca in modrost, ki se izražata v delih stvarstva, sta naravnost veličastni. Sklep od delov stvarstva na kreativnega začetnika je torej več kakor očiten. Dobro je usklajen z našim opazovanjem, kar Biblija izraža že v svoji prvi vrstici: »Na začetku je Bog ustvaril...« Pod vplivom darvinizma se je uveljavila teologija, ki je kritična do Svetega pisma in je razvrednotila poročilo o stvarjenju kot sporočilo Boga. Za nas pa je dobro, če »verujemo v vse, kar je zapisano v postavi in prerokih« (Apostolska dela 24,14), kajti »Bog ni človek, da bi lagal« (4. Mojzesova knjiga 23,19). Odkod prihaja informacija? Najmočnejša argumentacija v znanosti je dana vedno tedaj, kadar naravne zakone lahko uprabljamo tako, da izključujejo kak proces ali pojav. Naravni zakoni ne poznajo izjeme. Zaradi tega je recimo perpetuum mobile, torej stroj, ki bi deloval brez dovajanja energije, nemogoč. Danes vemo, česar Darwin ni mogel vedeti. Namreč, da se v celicah vseh živih bitij pojavi naravnost nepredstavljiva količina informacij, in poleg tega še v najvišji nam znani gostoti. Vsi organi nastanejo tako, da jih usmerja informacija, vse poteke v živih bitjih usmerja informacija, in tudi proizvodnja vseh substanc, ki so lastne telesu (npr. 50 000 proteinov v človeškem telesu) usmerja informacija. Miselni sistem evolucije bi sploh lahko deloval samo, če bi bilo mogoče, da bi zaradi naključnih postopkov v materiji nastala informacija. Ta pa je nujno potrebna, ker vsi gradbeni načrti posameznikov in vseh kompleksnih postopkov v celicah potekajo tako, da temeljijo na informaciji. Informacija je nematerialna veličina in torej ni lastnost materije same po sebi. Naravni zakoni o nematerialnih veličinah, še prav posebej o informacijah, pravijo, da materija nikoli ne more sama proizvesti nematerialne veličine. Še vedno velja: informacija lahko nastane samo z začetnikom, ki ima inteligenco in voljo. S tem pa je jasno: Kdor misli, da je evolucija mogoča, veruje v »perpetuum mobile informacije«, torej v nekaj, kar splošno veljavni naravni zakoni strogo prepovedujejo. S tem pa smo zadeli Ahilovo peto evolucije in ji zadali SMRTNI UDAREC v okviru znanosti. V svoji knjigi »Am Anfang war die Information« (»Na začetku je bila informacija« - v slov. še ni na voljo – op.prev.) sem to pot zelo izčrpno opisal. Odkod prihaja življenje? Ob vsem tem glasnem evolucijskem kričaštvu naših dni se lahko vprašamo: »Odkod zdaj to življenje resnično prihaja?« Evolucija nima niti najmanjše razlage za to, kako bi moglo življenje nastati iz česa mrtvega. Stanley Miller (1930-2007), čigar »poskus s prajuho« (1953) je omenjen v vsaki knjigi za biologijo, je 40 let po tem priznal, da nobena od takratnih hipotez o nastanku življenja ne more prepričati. Vse skupaj jih je imenoval kot »nesmisel« oz. kot »kemične izmišljotine«. Mikrobiolog Louis Pasteur (1822-1895) je spoznal nekaj zelo temeljnega: »Življenje lahko prihaja samo iz življenja.« Samo eden je lahko rekel: »Jaz sem življenje« (Janez 14,6), to pa je bil Jezus. O njem piše v Pismu Kološanom 1,16: »Kajti v njem je bilo ustvarjeno vse, kar je v nebesih in kar je na zemlji, vidne in nevidne stvari« in naprej pri Janezu 1,3: »Vse je nastalo po njej (= po besedi oz. Jezusu) in brez nje ni nastalo nič, kar je nastalo.« Vsaka teorija o nastanku sveta ali življenja, v kateri Jezus ni omenjen kot vir in prvi temelj življenja, je potemtakem mrtva tvorba, ki se nujno mora raztreščiti ob skali Jezusa. Evolucija je torej ena največjih zmot v svetovni zgodovini in je milijone ljudi pahnila v brezno nevere. Veliko sodobnikov na žalost ne pomisli naslednje: Breznu nevere sledi onstran smrtne meje brezno večne pogubljenosti (pekel). Prava stiska v mišljenju našega sveta je, da se resničnemu začetniku vseh stvari ne priklanja z uvodniki »Hvala, Jezus!«. Veliko ljudi ne ve nič o tem, da nam je Jezus ponudil nekaj sijajnega. Rekel je: »Jaz sem vrata« (Janez 10,9), s tem pa je mislil dostop do nebes. Kdor se ozre k njemu, ima večno življenje. Direktor in profesordr.-inž. Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-28
Spanisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! ¡Lo que Darwin no podía saber! El 31 de diciembre del 2008, y anticipando el año de Darwin 2009, el conocido periódico alemán “Die Zeit” publicó un extenso artículo titulado “¡Gracias, Darwin!”, además de dedicar otras 4 páginas completas al tema de la evolución. El agradecimiento era para un hombre que nació hace 200 años y cuyo libro revolucionario “El origen de las especies” apareció hace 150 años. El filósofo Immanuel Kant (1724-1804) ya declaró lleno de orgullo: “Dadme materia y con ella construiré un mundo”. También el matemático y astrónomo francés Laplace (1749-1827) 50 años más tarde le contestó a Napoleón con aire de triunfo: “Mis teorías no necesitan la hipótesis ‘Dios’”. Estos y otros padres del ateísmo científico buscaban una explicación para el origen de la vida, en la que Dios estuviera ausente. La aparente solución que les socorrió vino de Darwin, pues él hizo posible concebir y explicar el origen de la vida “de forma natural”. Mientras que él mismo, vacilante, consideró las consecuencias de esta afirmación, el mundo actual cada vez más impío aclama y celebra a su patrón con editoriales y artículos sin fin. Antes de que Darwin viajara al archipiélago de las islas Galápagos (1835) prevalecía la convicción de que las especies no podían cambiar, según la enseñanza del filósofo griego Aristóteles. Al observar las diferentes clases de picos de los pinzones que vivían en esas islas, Darwin dedujo muy acertadamente que las especies pueden adaptarse y cambiar. Sin embargo, no se puede justificar científicamente la otra conclusión que Darwin sacó: que todos los seres vivos proceden de un árbol genealógico común. Ya el mismo Darwin se dio cuenta que el gran punto débil de su teoría residía en que en la naturaleza no se habían encontrado ninguna clase de fósiles de transición. Después de Darwin, pues, el hombre perdió su posición extraordinaria que el Creador le había asignado, convirtiéndose desde ese momento en un mero advenedizo salido del reino animal. Los mecanismos que impulsan la evolución Hoy se sostiene que lo que impulsa la evolución es la mutación, la selección, el aislamiento, largos periodos de tiempo, casualidad y necesidad, y la muerte. Todos estos factores existen; pero ninguno de ellos puede generar nueva información creadora. La mutación sólo puede cambiar la información hereditaria ya existente. Sin la información del ADN presente, la evolución no puede ni siquiera comenzar. Por definición, la mutación es un mecanismo casual, sin meta fija, de modo que en principio, no puede producir nuevos conceptos tal y como, por ejemplo, inventar nuevos órganos. La selección favorece seres vivos más capaces de sobrevivir y asegura que su material hereditario sea transmitido con mayor probabilidad. Pero la selección sólo selecciona o elimina lo que ya existe; no puede mejorar nada, ni hacer que aparezca algo nuevo. Los otros factores mencionados tambien quedan eliminados, pues no tienen función creativa. Consideremos unos cuantos ejemplos de entre los seres vivos y examinemos si estos mecanismos evolucionistas (que actúan sin finalidad alguna) podrían haber producido los siguientes conceptos: La reproducción sexual Según la teoría evolucionista, el “invento” de la reproducción sexual fue la condición decisiva que llevó al desarrollo de organismos de nivel superior. Las combinaciones de genes nuevas que una y otra vez se repiten, producen muchas variantes, de las cuales sólo sobreviven el proceso de la selección aquellas que mejor encajan en su entorno. Pero por dos razones queda excluido este proceso para explicar el deseado desarrollo evolucionista a mejor: 1. La reproducción sexual no pudo comenzar por un proceso evolucionista, pues sólo sería posible al disponer ambos sexos de órganos terminados y que funcionen. Sin embargo, la evolución no conoce estrategias dirigidas hacia una meta, o una planificación activa. ¿Cómo sería posible el desarrollo de los órganos necesarios, por medio de un proceso gradual durante miles de generaciones, si los seres vivos no pueden multiplicarse sin estos órganos? Entonces, si tenemos que excluir un desarrollo lento, ¿cómo habrían podido aparecer espontáneamente estos órganos tan diferentes y complejos, y además tan perfectamente sintonizados y coordinados mutuamente y entre sí? 2. Aunque admitiéramos la posibilidad de que la reproducción sexual hubiese surgido de repente sin más ni más, entonces la mezcla del material hereditario en principio no produciría nueva información. Los criadores de plantas y animales han mostrado con sus innumerables experimentos que una vaca, por muy eficiente que la hayan cruzado con otras razas, sigue siendo una vaca, y que del trigo jamás saldrán girasoles. La así llamada micro evolución (cambios dentro de una especie) está más que probada; pero no hay prueba alguna para una macro evolución (o sea, cambios fuera de los límites de una especie). Una técnica genial en los glóbulos rojos En cada milímetro cúbico de sangre (1 mm³ = 1 µl = 1 microlitro) tenemos 5 millones de glóbulos rojos. Es decir, en una gota de sangre son 150 millones. Son submarinos sumamente especializados, que no llevan a bordo torpedos para matar, sino que desempeñan funciones vitales. Durante sus 120 días de vida repostan oxígeno 175.000 veces, descargando al mismo tiempo en el pulmón el dióxido de carbono (CO2), producto de desecho que resulta de la oxidación. Estas pequeñas naves de transporte son tan ínfimas, que pueden incluso meterse en las capilares más estrechas, para llegar a todas las partes del cuerpo Cada segundo, nuestro cuerpo produce dos millones de glóbulos rojos nuevos, los cuales contienen el pigmento rojo de la sangre, la Hemogolbina, un compuesto químico notable y muy complejo. Durante el desarrollo embrionario ya se necesita la hemoglobina para transportar el oxígeno. Hasta el tercer mes de gestación la necesidad de oxígeno es marcadamente diferente que en el estadio fetal (a partir del tercer mes), y por eso se requiere entonces otra clase de hemoglobina con una composición química diferente. Un poco antes del parto todas las fábricas van a marchas forzadas para llevar a cabo otro cambio y producir la hemoglobina de los adultos. Las tres clases de hemoglobina no pueden haber surgido por un proceso evolutivo, mediante ensayo y error, porque la mayoría de las variantes no podrían transportar la cantidad suficiente de oxígeno, y eso sería mortal. Aunque en dos de los tres estadios se produjera la molécula correcta, no obstante sobrevendría la muerte segura, si el tercer estadio de hemoglobina no fuese correcto. Para la producción de la hemoglobina es necesaria tres veces una maquinaria bioquímica totalmente diferente. Además, el cambio de la producción tiene que ocurrir en el momento preciso. ¿De dónde viene una maquinaria tan complicada? Aquí fracasan completamente todas las explicaciones evolucionistas, pues los organismos no hubiesen sobrevivido con maquinarias a medio terminar. El desarrollo paulatino en el que creen los evolucionistas, no es posible, pues los individuos morirían antes, por falta de oxígeno. Este principio de la complejidad irreducible es aplicable también al sistema inmunológico del organismo humano, o al flagelo, con el que se mueven las bacterias. Los organismos “en camino” a su estado actual tampoco hubiesen sobrevivido. Más lógico es suponer que todo estaba terminado desde el principio, y eso es sólo posible si que un Creador sabio ha concebido y creado todo de tal forma que funcione plenamente. El vuelo del chorlito dorado El chorlito dorado es un pájaro precioso. Cada una de estas criaturas sale del huevo en Alaska. Como en invierno hace mucho frío allí, estos pájaros emigran entonces a Hawaii. Este destino está a 4.500 kilómetros y requiere un vuelo directo sin escala alguna, porque no hay ninguna isla en todo el trayecto, donde el pájaro pudiera descansar, y además, el animal no sabe nadar. Para el vuelo, el chorlito dorado necesita un bidón lleno de combustible, en materia de 70 gramos de grasa que ha ido acumulando comiendo más de lo normal. Dentro de esta cantidad hay 6,8 gramos de reserva, por si el viento fuera contrario. Puesto que tiene que volar tres días y medio de día y de noche sin parar, necesita un autopiloto de alta precisión para no desviarse de su curso ni un arcominuto (1′). Si el ave no da con la isla, eso significaría su muerte segura, porque en toda la redonda no hay ningún lugar para el aterrizaje. Si no tuviera la cantidad de grasa escrupulosamente calculada, no podría sobrevivir. En este caso también, la mutación y la selección resultan ser constructores ineptos. Es más admisible suponer que el chorlito dorado desde el principio fue creado de tal forma que desde el principio estuviera equipado ya con todo lo que necesitara. ¿Es la evolución un modelo de pensamiento aprovechable? Tal y como el breve vistazo que hemos echado a algunos seres vivos ha mostrado, en lo que sigue también se ve ejemplarmente que todos ellos presentan conceptos hechos con un propósito específico: El cachalote, un mamífero, está de tal forma preparado, que puede ascender a la superficie de 3000 m de profundidad sin morir de la enfermedad del buzo tan temida. Un número enorme de ínfimas bacterias dentro de nuestro intestino disponen de varios electromotores en su interior, que pueden andar también marcha atrás. En la mayoría de los casos, la vida depende de la manera de funcionar los órganos (p.ej. el corazón, el hígado o el riñón) Órganos a medio terminar o en plan de desarrollo no valen para nada. La persona que piense así en consonancia con el darwinismo, debe saber que la evolución no tiene una meta en mente, con el fin de producir al final un órgano que funcione en su día. El biólogo evolucionista alemán G. Osche comentó con mucho acierto: “Los seres vivos en ciertas fases de su evolución, no pueden hacer como los empresarios con su negocio, que ponen un cartel “cerrado temporalmente por reformas”. La inteligencia y sabiduría expresadas en las obras de la creación son imponentes. Deducir por estas obras que debe haber un Autor creador es lo más razonable. Lo que acabamos de observar, encaja perfectamente con lo que la Biblia ya dice en su primer versículo: “En el principio creó Dios”. Influenciado por el darwinismo, se estableció la teología histórico-crítica que rechaza el relato literal de la creación y niega que sea un mensaje de Dios. Pero nosotros sí haremos bien en creer todas las cosas que están escritas (Hechos 24:14), porque “Dios no es hombre, para que mienta;” (Números 23:19). ¿De dónde viene la información? En las ciencias, el razonamiento con más fuerza es siempre aquel donde las leyes naturales hacen imposible un proceso. Porque las leyes naturales rigen sin excepción. Por esta razón, el perpetuum mobile, por ejemplo, que es una máquina que anda perpétuamente sin recibir ninguna energía adicional, es una máquina imposible. Hoy sabemos lo que Darwin no podía saber, que en las células de todos los seres vivos hay almacenada una cantidad inconcebible de información. Comprimida de la forma más compacta que se conoce. La formación de los órganos ocurre controlado por la información. Todos los procesos dentro de los seres vivos funcionan controlados por la información, también la producción de las sustancias propias del cuerpo (p. ej. 50.000 proteínas en el cuerpo humano). El sistema de la evolución sólo podría funcionar, si existiera la posibilidad de que dentro de la materia se produjera información por casualidad. Pues la información es imprescindible, porque todos los planos de construcción de los individuos y todos los procesos complejos transcurren controlados por la información. La información es una entidad no material; por lo tanto no es una propiedad de la materia. Las leyes naturales para las entidades inmateriales, y en especial para la información, dicen que la materia jamás puede producir algo inmaterial. Otro hecho es que la información sólo puede crearla un autor dotado de inteligencia y voluntad. Queda claro, pues, que el que crea que la evolución es concebible, cree en un perpetuum mobile de la información, o sea, algo que las leyes naturales vigentes no permiten. Aquí hemos herido el talón de Aquiles de la evolución, y hemos puesto punto final a su carácter científico. En mi libro “Am Anfang war die Information” (En el principio era la información) explico este punto con más detalle . ¿De dónde viene la vida? Con todo el barullo evolucionista de nuestros días, uno se pregunta “¿de dónde viene la vida realmente?” La evolución no tiene la menor explicación de cómo puede surgir la vida de algo muerto. Stanley Miller (1930-2007), cuyo experimento con la “sopa prebiótica” (1953) está mencionado en todo libro de biología, reconoció 40 años más tarde que ninguna de las hipótesis actuales acerca del origen de la vida era convincente. Él mismo las clasificó de “bobadas” y “devaneo químico-cerebral”. El microbiólogo Louis Pasteur (1822-1895) dijo algo muy básico: “Vida sólo puede venir de vida”. Sólo Uno pudo decir: “Yo soy la vida” (Juan 14:6), y ese fue Jesús. De él leemos en Colosenses 1:16: “Porque por él fueron creadas todas las cosas que están en los cielos, y que están en la tierra, visibles é invisibles; sean tronos, sean dominios, sean principados, sean potestades; todo fué creado por él y para él.” En Juan 1:3: “Todas las cosas por él (= Jesús) fueron hechas; y sin él nada de lo que es hecho, fué hecho.” Cualquier teoría sobre el origen del mundo o de la vida, en la que Jesús no se mencione como fuente y causa es, por lo tanto, una cosa muerta que tiene que estrellarse en la roca que es Jesús. Así que la evolución es uno de los mayores errores de la historia del mundo, que ha arrojado a millones de personas en el abismo de la incredulidad. Lo que muchos contemporáneos nuestros lamentablemente no consideran, es que después del abismo de la incredulidad viene el abismo de la perdición eterna (el infierno), después de la muerte. La verdadera tragedia en la forma de pensar de nuestro mundo es que no se honra al verdadero autor de las cosas, con editoriales tituladas “¡Gracias, Jesús!”. Muchos no saben, que Jesucristo nos ha hecho una oferta magnífica. Él dijo “Yo soy la puerta” (Juan 10:9), y se refería a la entrada al cielo. El que acude a Él tiene la vida eterna. Dr.-Ing. Werner Gitt Profesor y director retirado
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-22
Tschechisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Co Darwin ještě nemohl vědět 31. prosince 2008 vyšel v německých novinách „DIE ZEIT“ dvoustránkový článek s titulkem „Díky, Darwine!“, přesně načasovaný k začátku „Darwinova roku“ 2009; tématu evoluce tam byly věnovány ještě další čtyři strany. Poděkování patřilo muži, který se narodil před 200 lety a jehož revoluční kniha „O vzniku druhů“ vyšla před 150 lety. Už německý filozof Immanuel Kant (1724-1804) pyšně prohlásil: „Dejte mi hmotu, a já z ní vybuduji svět.“ Také francouzský matematik a astronom Laplace (1749-1827) triumfoval o 50 let později před Napoleonem slovy: „Moje teorie hypotézu ‚Bůh’ nepotřebují.“ Tito a další otcové vědeckého ateismu hledali vysvětlení původu života, kde by Bůh nebyl potřebný. S odpovědí, která zdánlivě představovala řešení, přišel Darwin, který nabídl myšlenkový koncept, jak vznik života vysvětlit „přirozeným způsobem“. Zatímco on sám se k důsledkům svého tvrzení stavěl ještě váhavě, oslavuje dnešní, stále bezbožnější svět svého patrona nekonečným mediálním velebením. Až do Darwinovy cesty na Galapážské ostrovy (1835) lidé přijímali učení řeckého filozofa Aristotela, podle kterého druhy zůstávaly beze změny. Z různých tvarů zobáků pěnkav, které na ostrovech žily, Darwin správně usoudil, že druhy se mohou přizpůsobovat a měnit. Jeho další závěr, že veškerý život pochází ze společného předka, se však nedá vědecky odůvodnit. Už Darwin sám viděl, že velká slabina jeho teorie spočívá v tom, že se v přírodě nenašly vůbec žádné přechodné formy. Přesto však, podle Darwinova učení, člověk ztratil výjimečné postavení, které mu přisoudil Stvořitel a místo toho se stal jen posledním výhonkem ze světa zvířat. Hnací síly evoluce Za hnací síly evoluce jsou dnes pokládány mutace, selekce, izolace, dlouhá časová období, náhoda a nezbytnost a také smrt. Všechny tyto faktory existují; žádný ale není zdrojem nové tvořivé informace. Mutace může pouze měnit stávající dědičnou informaci. Bez již existující informace DNA nemůže evoluce vůbec ani začít. Mutace je z definice náhodným mechanismem bez orientace k nějakému cíli, takže už z principu nemůže vést ke vzniku nějakých nových systémů (např. k vynálezu nových orgánů). Selekce upřednostňuje životaschopnější jednotlivce a zajišťuje, že jejich dědičný materiál bude předán dál s vyšší pravděpodobností. Selekce ale vede jen k vytřídění či vyřazení toho, co už existuje; nemůže nic vylepšit nebo vyprodukovat něco nového. Podobně nemají žádnou tvořivou sílu ani ostatní výše uvedené evoluční faktory. Podívejme se na několik příkladů z oblasti živých organismů, abychom mohli posoudit, zda necíleně působící evoluční faktory mohou způsobit vznik níže uvedených koncepcí. Pohlavní rozmnožování Podle evolučního učení je „vynález“ pohlavního rozmnožování rozhodující podmínkou pro vývoj vyšších organismů. Neustále opakovanou kombinací genů vzniká velké množství variant, ze kterých selekční proces zajišťuje přežití těch, které jsou nejlépe přizpůsobeny podmínkám okolí. Tento proces je ale jako vysvětlení žádaného evolučního pokroku při vývoji druhů nepoužitelný ze dvou důvodů: 1. Sexuální rozmnožování nemůže evolučním procesem vůbec začít. Je přece možné jen tehdy, pokud obě pohlaví současně disponují plně funkceschopnými orgány. U evoluce přece z definice neexistují žádné cílené strategie či řídící plány. Jak by mohlo dojít k postupnému vývoji potřebných orgánů během tisíců generací, když by se bez nich organismy nemohly ani rozmnožovat? Pokud ale vyloučíme postupný vývoj, jak se tak odlišné a přitom složité orgány, které musí být do nejmenšího detailu navzájem přizpůsobené, mohly náhle objevit? A navíc ve stejném čase a na stejném místě? 2. A i kdybychom připustili možnost, že sexuální rozmnožování spadlo „z nebe“, tak by mícháním dědičné informace nemohla vzniknout zásadně nová informace. Šlechtitelé rostlin a zvířat svými nesčetnými pokusy ukázali, že i ty nejlépe vyšlechtěné krávy jsou stále kravami a že z pšenice se nikdy nestala slunečnice. Tak zvaná mikroevoluce (změny v rámci druhu) je ověřitelná věc; ale pro makroevoluci (změny přesahující rámec druhu) chybí jakékoliv důkazy. Geniální technika u červených krvinek V každém krychlovém milimetru (1 mm3 = 1 μl = 1 mikrolitr) krve máme 5 milionů červených krvinek; tj. v každé kapce krve 150 milionů. Jsou to vysoce specializované ponorky, které nemají na palubě smrtonosná torpéda, nýbrž zajišťují něco životně důležitého. Během svého 120denního života načerpají 175 000 krát kyslík a současně odeberou v plicích kysličník uhličitý (CO2), který je odpadním produktem oxidace. Tato malá transportní plavidla jsou tak nepatrná, že projdou dokonce i těmi nejužšími kapilárami a dostanou se tak do všech částí těla. Každou vteřinu vznikají dva miliony červených krvinek, které obsahují velice složitou chemickou sloučeninu – krevní barvivo hemoglobin. Hemoglobin je potřebný pro přenos kyslíku už během embryonálního vývoje. Až do třetího měsíce je potřeba kyslíku výrazně odlišná než u stádia zárodku (po třetím měsíci), a tomu odpovídá jiný druh hemoglobinu s odlišným chemickým složením. A krátce před narozením běží všechny továrny znovu na plné obrátky, aby ještě jednou zajistily přestavbu na hemoglobin dospělého organismu. Tyto tři druhy hemoglobinu nemohou vzniknout evolučním procesem pokusu a omylu, protože většina ostatních variant by nedokázala přenést dostatek kyslíku, a to by bylo zhoubné. I kdyby správná molekula vznikla ve dvou stádiích, tak by znamenalo jistou smrt, pokud by to nesouhlasilo v tom třetím. Třikrát je pro produkci hemoglobinu použit naprosto jiný biochemický postup, který také musí její změnu správně načasovat. Odkud pochází tak složitý postup? Všechny evoluční představy zde naprosto selhávají, neboť žádné neúplné mezičlánky, které by k tomuto složitému postupu vedly, by organismy nemohly přežít. Tento koncept neredukovatelné složitosti platí jak pro imunitní systém lidského těla, tak pro bičík, kterým se pohybují bakterie. Také zde by živé organismy „svou cestu“ ke své současné podobě nepřežily. Nabízí se proto vysvětlení, že všechno bylo hotové už od začátku, což je možné jen tak, že to všechno moudrý Stvořitel navrhl a vytvořil tak, aby to bylo plně funkceschopné. Let kulíka zlatého Kulík zlatý je nádherný pták. Každé z těchto stvoření se vylíhne z vejce na Aljašce. V zimě je tam ale velmi chladno, a tak se ptáci stěhují na Havajské ostrovy, nějakých 4 500 km daleko. To vyžaduje let bez zastávek, protože na trase nejsou žádné ostrovy a ptáci neumějí plavat. Pro tento let potřebuje kulík zlatý naplněný zásobník paliva v podobě 70 gramů tuku, který získá důkladným krmením. Do toho je zakalkulována rezerva 6,8 gramu pro případ protivětru. Protože pták musí letět nepřetržitě ve dne v noci po dobu tří a půl dne a musí na úhlové minuty přesně udržovat správný kurs, potřebuje přesně pracující navigační systém. Pokud by ostrov minul, znamenalo by to jistou smrt, neboť široko daleko není žádná pevnina pro odpočinek. Pokud by neměl k dispozici přesně vypočítané množství tuku, tak by nepřežil. Také v tomto případě se mutace a selekce ukazují jako neschopní konstruktéři. Věrohodnější je předpokládat, že kulík byl takto stvořen už od počátku – plně vybavený vším, co potřebuje. Je evoluce použitelný myšlenkový model? K předchozímu stručnému pohledu do světa živých organismů můžeme ještě přidat řadu dalších příkladů vysoce složitých a cíleně řešených konceptů: Vorvaň, ačkoliv je to savec, je vybaven tak, že se může vynořit z hloubky 3 000 metrů, aniž by přitom zahynul na obávanou nemoc z potápění. Ohromné množství mikroskopicky malých bakterií v našem střevním traktu má zabudované elektromotory, které mohou běžet oběma směry. Život je v mnoha případech závislý na plné funkceschopnosti orgánů (jako jsou srdce, játra, ledviny). Neúplné orgány, které se teprve vyvíjejí, jsou bezcenné. Ten, kdo uvažuje ve smyslu darwinismu, musí vědět, že evoluce nezná žádný cíl ve směru k pozdějšímu plně fungujícímu orgánu. Německý evoluční biolog G. Osche zcela správně poznamenal: „Organismy nemohou provoz v určité evoluční fázi – na rozdíl od nějakého podnikatele – z důvodu přestavby přechodně uzavřít.“ Inteligence a moudrost, které se projevují v díle stvoření, jsou přímo přemáhající. Z díla stvoření je možno oprávněně usuzovat na tvůrčího původce. S naším pozorováním je tak plně v souladu to, co Bible prohlašuje už ve svém prvním verši: „Na počátku stvořil Bůh!“ Darwinismus ovlivnil liberální teologii, která zprávu o stvoření jako poselství od Boha zpochybnila. Naším postojem ale je, že „věříme všemu, co je napsáno“ (Skutky 24,14), neboť „Bůh není člověk, aby lhal“ (4. Mojžíšova 23,19). Odkud pochází informace? K nejsilnějším argumentům vědy vždy patří, když z přírodních zákonů vyplývá, že nějaký proces nebo událost nejsou možné. Přírodní zákony neznají žádné výjimky. Z tohoto důvodu není např. možné perpetuum mobile, tedy stroj, který by běžel bez dodávání energie. Dnes víme, co Darwin vědět nemohl: že buňky všech živých organismů obsahují nepředstavitelné množství informace, která je navíc uložena v nejkompaktnější podobě, jakou vůbec známe. Tvorba všech orgánů je řízena informací, průběh všech procesů v organismu je řízen informací, výroba všech tělesných substancí (např. 50 000 proteinů v lidském těle) je rovněž řízena informací. Celý myšlenkový systém evoluce může fungovat jen tehdy, pokud by hmota umožňovala, aby informace vznikla náhodnými procesy. To je nezbytně potřebné, neboť všechny stavební plány jednotlivců a všechny složité procesy v buňkách jsou založeny na informaci. Informace je nehmotná veličina; není to tedy žádná vlastnost hmoty. Přírodní zákony o nehmotných veličinách, zejména o informaci, říkají, že hmota nemůže nikdy nehmotnou veličinu vyprodukovat. Dále platí: Zdrojem informace může být jen původce vybavený inteligencí a vůlí. Z toho je jasné: Kdo považuje evoluci za myslitelnou, věří na „informační perpetuum mobile“, tedy na něco, co všeobecně platné přírodní zákony přísně zakazují. Tím je zasažena Achilova pata evoluce, v tom spočívá podstata vědeckého NE. Odkud pochází život? Všechen ten evoluční povyk současné doby nedává odpověď na otázku: „A odkud tedy pochází život?“ Evoluce nemá vůbec žádné vysvětlení toho, jak mohl život vzniknout z neživé hmoty. Americký biolog a chemik Stanley Miller (1930-2007), jehož „experiment s prapolévkou“ je zmiňován v každé učebnici biologie, po 40 letech připustil, že žádná ze současných hypotéz o vzniku života není přesvědčivá. Celkově je všechny označil jako „nesmysl“, resp. jako „papírovou chemii“. Francouzský mikrobiolog Louis Pasteur (1822-1895) rozpoznal něco zcela zásadního: „Život pochází jen ze života.“ Pouze jeden mohl říci: „Já jsem život“ (Jan 14,6), a to byl Ježíš. V listu Koloským 1,16 je o něm napsáno: „Neboť v něm bylo stvořeno všechno na zemi i na nebi – svět viditelný i neviditelný“ a dále u Jana 1,3: „Všechno povstalo skrze ně (= Ježíše), a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ Každá teorie o vzniku světa a života, která nepočítá s Ježíšem jako zdrojem a původcem života, je proto mrtvým výtvorem, který se nutně musí roztříštit o skálu, kterou je Ježíš. Evoluce je proto jedním z největších omylů dějin a strhla miliony lidí do propasti nevěry. Žel mnoho lidí nemyslí na to, že po propasti nevěry následuje po smrti propast věčné záhuby (peklo). Velikou nouzí našeho světa je to, že skutečnému původci všech věcí nikdo pod úvodním titulkem „Díky, Ježíši!“ nevzdává úctu. Mnozí nevědí nic o tom, že Ježíš Kristus nám učinil velkorysou nabídku. On řekl „Já jsem dveře“ (Jan 10,9), a myslel tím vstup do nebe. Kdo se k němu obrátí, ten má věčný život. Emeritní ředitel a profesorDr.-Ing. Werner Gitt
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-2
Ungarisch: Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Amit Darwin még nem tudhatott Éppen a 2009-es Darwin-év előtt, 2008. december 31-én a „DIE ZEIT” folyóiratban megjelent egy kétoldalas cikk „Köszönjük, Darwin!” címmel, amelyhez négy további egész oldalas cikk társult. A köszönet annak az embernek szólt, aki 200 évvel ezelőtt született, és akinek 150 éve jelent meg „A fajok eredete” című forradalmian új könyve. Már Immanuel Kant filozófus (1724–1804) büszkén állította: „Adjatok nekem anyagot, és én építek belőle egy világot”. Laplace francia matematikus és csillagász (1749–1827) 50 évvel később ezt válaszolta Napóleon kérdésére: „Elméleteimnek nincs szükségük Isten feltételezésére”. A tudományos ateizmus eme és későbbi atyái az élet eredetének olyan magyarázatát keresték, amelyben Isten nem fordul elő. A látszólag „mentő” választ Darwin adta meg, akinek nyomán elképzelhetőnek tartották, hogy az élet keletkezése „természetes módon” magyarázható. Míg ő e kijelentés következményét tétovázva fogadta, a mai, egyre istentelenebbé váló világ vezércikkekben vég nélkül magasztalja védnökét. Darwin Galápagos-szigetekre való utazásáig (1835) az emberek Arisztotelész görög filozófus (Kr. e. 384–322) tanításában hittek, miszerint a fajok változatlanok. Az ott élő pintyek különböző csőrformáiból Darwin helyesen következtetett: A fajok alkalmazkodhatnak és változhatnak. További következtetése azonban, miszerint minden élőlény egyetlen törzsfából alakult ki, tudományosan nem igazolható. Már maga Darwin látta, hogy elméletének egyik nagy nehézsége, hogy a természetben úgyszólván egyetlen fosszilis átmeneti forma sem található. Ennek ellenére Darwin tanítása szerint az ember elveszítette a Teremtő által neki szánt különleges helyet, és ettől kezdve csak egy, az állatvilágból felkapaszkodott lény volt. Az evolúció mozgatórugói Az evolúció mozgatórugóiként manapság a mutációt, a szelekciót, az izolációt, a hosszú időtartamokat, a véletlent és a szükségszerűséget nevezik meg, Mindezek a tényezők léteznek, de egyik sem produkál új kreatív információt. A mutáció csak már létező öröklődési információt tud megváltoztatni. A már rendelkezésre álló DNS-információ nélkül el sem kezdődhet az evolúció. A mutáció definíció szerint egy minden cél nélküli véletlen mechanizmus, ennek következtében elvileg nem képes új terveket létrehozni (pl. szerveket feltalálni). A szelekció előnyben részesíti az életképesebb élőlényeket, és gondoskodik arról, hogy öröklési anyaguk nagyobb valószínűséggel továbbadódjék. Szelekció által azonban a már csak létező élőlények válogatódhatnak vagy selejteződhetnek ki; semmi sem javulhat meg és semmi új nem keletkezhet. A fent nevezett többi evolúciós tényező sem jöhet számításba mint kreatív alkotó. Lássunk néhány példát az élőlények köréből, és vizsgáljuk meg, vajon a céltalanul működő evolúciós tényezők létrehozhatták-e az alábbi koncepciókat. Az ivaros szaporodás Az evolúciótan szerint az ivaros szaporodás „feltalálása” döntő tényező volt az élőlények továbbfejlődése szempontjából. Az egyre újabb génkombinációk által sok variáns keletkezik, amelyek közül azok élik túl a szelekciós folyamatot, amelyek a legjobban alkalmazkodnak környezetükhöz. Ez a folyamat azonban két okból is kiválik a kívánt evolúciós továbbfejlődés szempontjából a törzsfejlődésben: 1. A szexuális szaporodás nem kezdődhet egy evolúciós folyamattal. Ez csak akkor lenne lehetséges, ha mindkét nem egyidejűleg teljesen működőképes szervekkel rendelkezne. Az evolúcióban azonban definíció szerint nincsenek irányító, célorientáltan tervező stratégiák. Hogyan történhetne az ehhez szükséges szervek fejlődése generációk ezrein keresztül, ha az élőlények még egyáltalán nem képesek szaporodni e szervek nélkül? Ha azonban kizárt a lassú fejlődés, hogyan jelenhetnének meg hirtelen olyan különböző és ráadásul összetett szervek, amelyeknek az utolsó részletig összehangoltnak kell lenniük? Ezenkívül még mindkét nemnél a megfelelő helyen is azonnal rendelkezésre kellene állniuk. 2. Még ha el is fogadjuk, hogy az ivaros szaporodás lehetősége „az égből pottyant”, az öröklési anyag keveredésekor semmilyen elvileg új információ nem keletkezne. A növénytermesztők és állattenyésztők számtalan kísérletükkel megmutatták, hogy a sokáig tenyésztett tehenek mindig tehenek maradtak, a búzából pedig sohasem lett napraforgó. Az úgynevezett mikroevolúció (változások egy fajon belül) bizonyítható, míg a makroevolúcióra (változások a fajok határain keresztül) semmilyen bizonyíték sincs. Zseniális technika a vörösvértesteknél Minden vércseppünkben kb. 150 millió vörösvértestecske van. Ezek rendkívül specializált tengeralattjárók, amelyek fedélzetén nincsenek gyilkos torpedók, hanem valami létfontosságú dolgot végeznek. 120 napos élettartamuk alatt 175 000-szer tankolnak oxigént, és egyidejűleg kiürítik a tüdőbe az oxidáció alatt keletkezett széndioxidot (CO2). Ez a kis szállítóhajó olyan apró, hogy akár a legszűkebb hajszáléren is áthatol, hogy a test minden részét elérje. Másodpercenként kétmillió új vörösvértest képződik, amelyek a vér vörös festőanyagát, a hemoglobint tartalmazzák, amely figyelemreméltó, nagyon összetett vegyület. A hemoglobinra már az embrionális fejlődés alatt szükség van az oxigén szállításához. A harmadik hónapig az oxigénigény teljesen más, mint a fetális stádiumban (a harmadik hónaptól), ezért egy más hemoglobinfajtára van szükség, amelynek más a kémiai összetétele. Röviddel a születés előtt aztán minden kémiai gyár teljes gőzzel dolgozik, hogy végrehajtson még egy átállást a felnőtt hemoglobinra. A három hemoglobinféle nem próbálható ki evoluciós úton, mert a két másik variáns nem szállítana elegendő oxigént, ami halálos lenne. Még ha két stádiumban a helyes molekula termelődne is, a biztos halál lenne, ha a harmadik nem lenne megfelelő. A hemoglobingyártás háromszor igényel alapvetően más biogépezetet, amelyeknek épp a megfelelő időpontban kell átállítaniuk a termelést. Honnan származik egy ilyen bonyolult gépezet? Itt minden evolúciós elképzelés csődöt mond, mivel félkész köztes stádiumaikat, amelyek az evolúciótan szerint ezekhez az összetett gépezetekhez vezettek, az élőlények nem élték volna túl. A nem csökkenthető bonyolultságnak ez az elgondolása az emberi szervezet immunrendszerére is érvényes, vagy a flagellumra (csillósejt), amellyel a baktériumok mozognak. Itt is az a helyzet, hogy az élőlények nem élték volna túl a mostani állapotukhoz vezető utat. Kézenfekvőbb azt feltételezni, hogy minden kezdettől fogva készen van, és ez csak akkor lehetséges, ha egy bölcs Teremtő mindent úgy tervezett és alkotott, hogy az teljesen működőképes legyen. A pettyes lile repülése A pettyes lile egy csodálatosan szép madár. A fiókák Alaszkában kelnek ki a tojásból. Ott télen azonban nagyon hideg van, ezért a madarak Hawaiiba költöznek. A 4500 kilométerre fekvő cél nagyon messze van, és a madaraknak megállás nélkül kell repülniük, mert odáig nincs semmilyen sziget, ahol megpihenhetnének, úszni pedig nem tudnak. A repüléshez a pettyes lilének teli üzemanyagtartályra van szüksége, 70 gramm felhalmozott zsír formájában. Ebből 6,8 gramm tartalék ellenszél esetére. Mivel a madárnak három és fél napig, éjjel-nappal szüntelenül repülnie kell, és egy szögpercre pontos útirányt kell tartania, pontosan működő robotpilótára van szüksége. Ha eltéveszti a szigeteket, az a biztos halált jelenti számára, mivel közel-távol semmilyen leszállási lehetőség nincs. Ha nem rendelkezne ezzel a pontosan kiszámított zsírmennyiséggel, nem élné túl az utazást. A mutáció és a szelekció itt is alkalmatlan konstruktőr. Kézenfekvőbb elfogadni, hogy a pettyes lile kezdettől fogva így lett megteremtve – mindennel felszerelve, amire szüksége van. Vajon használható gondolkodási modell az evolúció? Amint a fenti rövid bepillantás az élőlények birodalmába példaszerűen mutatja, még sok más helyen találunk magas fokúan célorientált terveket: Az ámbrás cet, amely emlősállat, úgy van felszerelve, hogy 3000 méteres mélységből képes felemelkedni anélkül, hogy a rettegett keszonbetegségbe belehalna. Mikroszkopikusan kicsiny baktériumok óriási halmaza a béltraktusunkban beépített elektromotorral rendelkezik, amely képes előre és hátra forogni. A szervek (pl. szív, máj, vese) tökéletes működésétől függ a legtöbb esetben az élet. A nem kész, először csak fejlődő szervek értéktelenek. Aki itt a darwinizmus értelmében gondolkodik, tudnia kell, hogy az evolúció nem ismer célperspektívát egy később majd működő szerv irányában. G. Osche evolúcióbiológus helyesen jegyezte meg: „Az élőlények bizonyos evolúciós fázisokban nem zárhatják be az üzemet, mint egy vállalkozó az üzem átépítése miatt.” A teremtés műveiben kifejeződő intelligencia és bölcsesség egyszerűen lenyűgöző. A teremtés műveiből egy kreatív Alkotóra való következtetés ezért több mint csupán kézenfekvő. Jól illik megfigyelésünkhöz, amit a Biblia már az első versében kifejez: „Kezdetben teremtette Isten…” A darwinizmus által befolyásolva szilárdult meg az a bibliakritikai teológia, amely a teremtéstörténetet mint Isten üzenetét leminősítette. Mi azonban helyesen cselekszünk azzal, hogy „hiszünk mindabban, ami meg van írva a próféták könyvében” (Csel 24,14), hiszen „nem ember az Isten, hogy hazudjék” (4Mózes 23,19). Honnan származik az információ? A tudományban a legerősebb érvelés az, ha valaki természeti törvényeket abban az értelemben tud alkalmazni, hogy azok kizárnak egy folyamatot. A természeti törvények nem ismernek kivételt. Ez okból pl. egy örökmozgó (perpetuum mobile), tehát egy olyan gép, amely energiaközlés nélkül működik, lehetetlen. Ma már tudjuk, amit Darwin nem tudhatott, hogy az összes élőlény sejtjeiben elképzelhetetlen mennyiségű információ van, méghozzá az általunk ismert legnagyobb sűrűségben. Az összes szerv képződése információ-vezérelt, az élőlényekben zajló folyamatok információ-vezéreltek, és a test összes anyagának (kb. 50 000 fehérje) előállítása információ-vezérelt. Az evolúció gondolati rendszere csak akkor működhetne, ha az anyagban lenne olyan lehetőség, hogy véletlen folyamatok által információ keletkezne. Ez feltétlenül szükséges, mert az egyedek összes építési terve és a sejtekben zajló összes komplex folyamat információn alapszik. Az információ nem-anyagi mennyiség; ezért nem az anyag tulajdonsága. A nem-anyagi mennyiségekre vonatkozó természeti törvények, különösképpen az információéi, azt mondják, hogy anyag sohasem hozhat létre nem-anyagi mennyiséget. Továbbá: Információ csupán egy intelligenciával és akarattal rendelkező Alkotó által keletkezhet. Tehát világos: Aki elgondolhatónak tartja az evolúciót, az hisz az információ egy örökmozgójában, tehát valami olyasmiben, amit az általánosan érvényes természeti törvények szigorúan tiltanak. Ezzel eltaláltuk az evolúciótan Achilles-sarkát és tudományosan hatályon kívül helyeztük. „Kezdetben volt az információ” című könyvemben (Evangéliumi Kiadó, 2004) részletesen tárgyaltam ezt az utat. Honnan származik az élet? Napjaink minden hangos evolúciós lármájában ezen töprengenek az emberek: „Valójában honnan származik az élet?” Az evolúciótannak semmilyen magyarázata sincs arról, hogyan keletkezhet élő élettelenből. Stanley Miller (1930–2007), akinek „ősleves-kísérletét” minden biológiakönyv megemlít, 40 évvel a kísérlet után beismerte, hogy az élet keletkezéséről szóló semmilyen jelenlegi hipotézis nem meggyőző. Ezeket „badarságoknak” vagy „kémiai elmeszüleményeknek” nevezte. Louis Pasteur mikrobiológus (1822–1895) felismert valami nagyon alapvetőt: „Élő csak élőből keletkezhet.” Csak egy valaki mondhatta: „Én vagyok az élet” (János 14,6), ez pedig Jézus volt. Róla mondja a Kolossé 1,16 verse: „Mert benne teremtetett minden a mennyen és a földön, a láthatók és a láthatatlanok”, továbbá János 1,3 verse: „Minden általa lett, és nélküle semmi sem lett, ami létrejött.” Minden elmélet a világ vagy az élet keletkezéséről, amely Jézust nem mint az élet forrását és okát említi, halálra ítélt vállalkozás, amely Jézuson, a sziklán darabokra törik majd. Az evolúciótan tehát a világtörténelem egyik legnagyobb tévedése, és sok millió embert rántott a hitetlenség szakadékába. Amit sok kortárs nem gondol végig: A hitetlenség szakadékát a túlvilágon az örök kárhozat szakadéka (a pokol) követi. Világunk tulajdonképpen gondolkodási szükségállapotban van, amit az mutat, hogy minden dolgok Teremtője előtt nem „Köszönjük, Jézus” kezdetű vezércikkekkel hódolnak. Sokan nem tudnak arról, hogy Jézus Krisztus egy rendkívüli ajánlatot tett nekünk. Ezt mondta: „Én vagyok az ajtó” (János 10,9), és ezen a mennybe való bejutást értette. Aki hozzá fordul, örök életet nyer. Werner Gittny. igazgató és professzor
8 Seiten, Best.-Nr.: 124-24
Was Darwin noch nicht wissen konnte
Heutzutage bringt man die beiden Begriffe "Evolution" und "Theorie" nicht mehr zusammen - die Entwicklung des Lebens über Milliarden von Jahren gilt als erwiesen. Dass sie es nicht ist, möchte Prof. Dr. Werner Gitt in diesem Traktat beweisen. Anhand einiger konkreter Beispiele zeigt er die Schwächen der Theorie auf und führt auch ein allgemeines Argument an, das der unerklärlichen Herkunft der Information, um letztlich das "wissenschaftliche AUS" für die Evolutionstheorie zu erklären. "Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung ,DIE ZEIT' ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift ,Danke, Darwin!' [...] Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln ,Danke, Jesus!' gehuldigt wird." Dieses Traktat eignet sich besonders gut zur Weitergabe an suchende Menschen! Was Darwin noch nicht wissen konnte Rechtzeitig zu Beginn des Darwinjahres 2009 erschien am 31. Dezember 2008 in der Zeitung „DIE ZEIT“ ein doppelseitiger Artikel mit der Überschrift „Danke, Darwin!“, dazu waren weitere vier Ganzseiten dem Thema Evolution gewidmet. Der Dank gilt einem Mann, der vor 200 Jahren geboren wurde und dessen revolutionierendes Buch „Die Entstehung der Arten“ vor 150 Jahren erschien. Schon der Philosoph Immanuel Kant (1724-1804) behauptete voller Stolz: „Gebt mir Materie, ich will eine Welt daraus bauen.“ Auch der französische Mathematiker und Astronom Laplace (1749-1827) trumpfte 50 Jahre später gegenüber Napoleon auf: „Meine Theorien benötigen nicht die Hypothese Gott“ Diese und andere Väter des wissenschaftlichen Atheismus suchten nach einer Erklärung für die Herkunft des Lebens, in der Gott nicht mehr vorkommt. Die scheinbar rettende Antwort gab Darwin, der es denkmöglich machte, die Entstehung des Lebens auf „natürliche Weise“ zu erklären. Während er selbst die Konsequenz dieser Aussage noch zaudernd bedachte, jubelt die heutige, immer gottloser gewordene Welt ihrem Schirmherrn in Leitartikeln ohne Ende zu. Bis zu Darwins Reise zu den Galapagosinseln (1835) vertraute man der Lehre des griechischen Philosophen Aristoteles, nach der die Arten unveränderlich seien. Aus den verschiedenen Schnabelformen der dort lebenden Finken schloss Darwin richtig: Arten können sich anpassen und verändern. Seine weitere Schlussfolgerung, dass alles Leben auf einen gemeinsamen Stammbaum zurückgeht, ist jedoch wissenschaftlich nicht zu rechtfertigen. Schon Darwin selber sah, dass eine große Schwäche seiner Theorie darin lag, dass sich in der Natur so gut wie keine fossilen Zwischenformen fanden. Dennoch: Der Mensch verlor nach Darwins Lehre seine ihm vom Schöpfer zugedachte Extrastellung und war fortan nur noch ein Emporkömmling aus dem Tierreich. Die Triebfedern der Evolution Als Triebfedern der Evolution werden heute Mutation, Selektion, Isolation, lange Zeiten, Zufall und Notwendigkeit und der Tod genannt. Alle diese Faktoren gibt es; keiner jedoch ist ein Geber neuer kreativer Information. Mutation kann nur bereits vorhandene Erbinformation verändern. Ohne bereits vorhandene DNS-Information kann die Evolution aber gar nicht erst starten. Die Mutation ist definitionsgemäß ein Zufallsmechanismus ohne jegliche Zielvorgabe, so dass sie demzufolge prinzipiell keine neuen Konzepte (z. B. Organe erfinden) hervorbringen kann. Selektion bevorzugt überlebenstüchtigere Lebewesen und sorgt dafür, dass ihre Erbanlagen mit höherer Wahrscheinlichkeit weitergegeben werden. Durch Selektion wird aber nur bereits Vorhandenes aussortiert oder ausgemerzt; es kann nichts verbessert werden oder Neues entstehen. Auch die anderen oben genannten Evolutionsfaktoren scheiden als kreative Gestalter aus. Schauen wir uns einige wenige Beispiele aus dem Bereich der Lebewesen an und prüfen wir dabei, ob die ziellos wirkenden Evolutionsfaktoren die folgenden Konzeptionen zuwege gebracht haben könnten. Die geschlechtliche Vermehrung Nach der Evolutionslehre ist die „Erfindung“ der geschlechtlichen Vermehrung eine entscheidende Bedingung für die Höherentwicklung der Lebewesen. Durch immer wieder neue Genkombinationen entstehen viele Varianten, von denen jene im Selektionsprozess überleben, die am besten in ihre Umwelt passen. Dieser Prozess scheidet aber aus zwei Gründen für den gewünschten evolutiven Aufwärtstrend in der Stammesentwicklung aus: 1. Die sexuelle Fortpflanzung kann überhaupt nicht durch einen Evolutionsprozess beginnen. Sie wäre doch nur möglich, wenn beide Geschlechter gleichzeitig über fertige voll funktionsfähige Organe verfügen. Bei der Evolution gibt es aber definitionsgemäß keine lenkenden, zielorientiert planenden Strategien. Wie sollte eine Entwicklung der dazu notwendigen Organe über Tausende von Generationen geschehen, wenn die Lebewesen sich doch noch gar nicht ohne diese Organe vermehren können? Wenn aber die langsame Entwicklung auszuschließen ist, wie könnten dann so unterschiedliche und zudem komplexe Organe, die bis in die letzten Details aufeinander abgestimmt sein müssen, plötzlich auftreten? Außerdem müssten sie noch ortsgleich verfügbar sein. 2. Bei der großen Anzahl unterschiedlicher Lebewesen, die sich geschlechtlich vermehren (z. B. tausende von Insekten- und Säugetierarten), ist auch eine entsprechende Vielfalt unterschiedlich strukturierter Geschlechtsorgane erforderlich, die hierfür sehr spezifische Erbinformationen benötigen. Selbst, wenn wir annähmen, die geschlechtliche Vermehrung sei ein einziges Mal durch Zufall geschehen, dann würde bei der Durchmischung des Erbgutes keine prinzipiell neue Information entstehen, die für andere Arten verwendbar wäre. Außerdem können Artgrenzen nicht übersprungen werden. Das haben Pflanzen- und Tierzüchter durch ihre unzähligen Versuche gezeigt, denn auch hochgezüchtete Kühe sind stets Kühe geblieben, und aus Weizen wurde niemals eine Sonnenblume. Demzufolge müsste die Sexualität entsprechend oft immer wieder neu durch Zufall „erfunden“ werden. Das aber ist unmöglich! Die so genannte Mikro-Evolution (Änderungen innerhalb einer Art) ist nachprüfbar; für eine Makro-Evolution (Änderungen über die Artgrenzen hinweg) fehlen jegliche Belege. Geniale Technik bei den roten Blutkörperchen In jedem Kubikmillimeter (1 mm3 = 1 μl = 1 Mikroliter) Blut haben wir 5 Millionen rote Blutkörperchen; d.h. in einem Bluttropfen sind es 150 Millionen. Es sind hochspezialisierte U-Boote, die keine lebenstötenden Torpedos an Bord haben, sondern etwas äußerst Lebensnotwendiges verrichten. 175 000-mal werden sie während der 120-tägigen Lebensdauer mit Sauerstoff betankt, und gleichzeitig entladen sie in der Lunge das durch die Oxidation entstandene Abfallprodukt Kohlendioxid (CO2). Diese kleinen Transportschiffchen sind so winzig, dass sie sich sogar durch die engsten Kapillargefäße zwängen, um alle Teile des Körpers zu erreichen. Pro Sekunde werden zwei Millionen neue rote Blutkörperchen erzeugt, die den roten Blutfarbstoff Hämoglobin enthalten, eine bemerkenswerte, sehr komplexe chemische Verbindung. Hämoglobin wird für den Sauerstofftransport schon während der Embryonalentwicklung benötigt. Bis zum dritten Monat ist der Sauerstoffbedarf deutlich anders als im fetalen Stadium (ab dem 3. Monat), und darum wird eine jeweils andere Hämoglobinart mit einer anderen chemischen Zusammensetzung benötigt. Kurz vor der Geburt laufen dann alle Fabriken auf Hochtouren, um nochmals eine Umstellung auf das Erwachsenenhämoglobin durchzuführen. Die drei Hämoglobinarten können nicht auf evolutivem Wege durch Ausprobieren gefunden werden, weil die meisten anderen Varianten nicht genügend Sauerstoff transportieren würden, und das wäre tödlich. Selbst wenn in zwei Stadien das richtige Molekül hergestellt würde, dann wäre es der sichere Tod, wenn das dritte nicht stimmen würde. Dreimal wird für die Hämoglobinherstellung eine grundlegend andere Biomaschinerie gebraucht, die auch noch zum richtigen Zeitpunkt die Produktion umstellen muss. Woher kommt eine solch komplizierte Maschinerie? Jegliche Evolutionsvorstellung versagt hier gründlich, denn in ihren halb fertigen Zwischenstadien, die laut Evolution zu dieser komplexen Maschinerie geführt hätten, hätten die Lebewesen gar nicht erst überlebt. Dieses Konzept der nichtreduzierbaren Komplexität gilt auch für das Immunsystem des menschlichen Organismus oder für das Flagellum, mit dem sich Bakterien fortbewegen. Auch hier hätten die Lebewesen „auf dem Weg“ zu ihrem jetzigen Stadium nicht überlebt. Naheliegender ist es anzunehmen, dass alles von Anfang an fertig gewesen ist, und das ist nur möglich, wenn ein weiser Schöpfer alles so konzipiert und geschaffen hat, dass es voll funktionsfähig ist. Der Flug des Goldregenpfeifers Der Goldregenpfeifer ist ein wunderschöner Vogel. Jedes dieser Geschöpfe schlüpft in Alaska aus dem Ei. Im Winter wird es dort aber sehr kalt, und so ziehen die Vögel dann nach Hawaii. Mit 4500 Kilometern ist das Ziel sehr weit entfernt, und es wird ein Nonstop-Flug erforderlich, weil es zur Rast bis dorthin keine Insel gibt und der Vogel auch nicht schwimmen kann. Für den Flug braucht der Goldregenpfeifer einen gefüllten Treibstofftank in Form von 70 Gramm angefressenem Fett. Davon sind noch 6,8 Gramm Reserve für den Fall von Gegenwind einkalkuliert. Da der Vogel dreieinhalb Tage ununterbrochen bei Tag und Nacht fliegen muss und einen auf Bogenminuten genauen Kurs einhalten muss, braucht er einen exakt arbeitenden Autopiloten. Trifft er die Inseln nicht, wäre das der sichere Tod, weil es weit und breit keine Landemöglichkeit gibt. Hätte er nicht diese präzise kalkulierte Fettmenge, würde er nicht überleben. Mutation und Selektion sind auch hier wieder unfähige Konstrukteure. Plausibler ist es, anzunehmen, dass der Goldregenpfeifer bereits von Anfang an so geschaffen war – ausgerüstet mit allem, was er braucht. Ist die Evolution ein brauchbares Denkmodell? Wie der obige kurze Blick in den Bereich der Lebewesen beispielhaft zeigt, finden wir auch sonst durchweg hochgradig zielorientierte Konzepte: Der Pottwal, ein Säugetier, ist so ausgerüstet, dass er aus 3000 Meter Tiefe auftauchen kann, ohne dabei an der gefürchteten Taucherkrankheit zu sterben. Eine riesige Menge mikroskopisch kleiner Bakterien in unserem Darmtrakt hat eingebaute Elektromotoren, die vorwärts und rückwärts laufen können. Von der vollen Funktionsweise der Organe (z. B. Herz, Leber, Niere) hängt in den meisten Fällen das Leben ab. Unfertige, sich erst entwickelnde Organe sind wertlos. Wer hier im Sinne des Darwinismus denkt, muss wissen, dass die Evolution keine Zielperspektive in Richtung eines später einmal funktionierenden Organes kennt. Der deutsche Evolutionsbiologe G. Osche bemerkte ganz richtig: „Lebewesen können ja während bestimmter Evolutionsphasen nicht wie ein Unternehmer den Betrieb wegen Umbaus vorübergehend schließen.“ Die in den Werken der Schöpfung zum Ausdruck kommende Intelligenz und Weisheit ist geradezu überwältigend. Die Schlussfolgerung von den Werken der Schöpfung auf einen kreativen Urheber ist daher mehr als nur naheliegend. Es passt also gut zu unserer Beobachtung, was die Bibel bereits in ihrem ersten Vers ausdrückt: „Am Anfang schuf Gott!“ Beeinflusst durch den Darwinismus etablierte sich die bibelkritische Theologie, die den Schöpfungsbericht als Botschaft von Gott abklassifizierte. Wir tun jedoch gut daran, „allem zu glauben, was geschrieben steht“ (Apostelgeschichte 24,14), denn „Gott ist nicht ein Mensch, dass er lüge“ (4. Mose 23,19). Woher kommt die Information? Die stärkste Argumentation in der Wissenschaft ist immer dann gegeben, wenn man Naturgesetze in dem Sinne anwenden kann, dass sie einen Prozess oder Vorgang ausschließen. Naturgesetze kennen keine Ausnahme. Aus diesem Grunde ist z. B. ein Perpetuum mobile, also eine Maschine, die ohne Energiezufuhr ständig läuft, eine unmögliche Maschine. Heute wissen wir, was Darwin nicht wissen konnte, dass in den Zellen aller Lebewesen eine geradezu unvorstellbare Menge an Information und dazu noch in der höchsten uns bekannten Packungsdichte vorkommt. Die Bildung aller Organe geschieht informationsgesteuert, alle Abläufe in den Lebewesen funktionieren informationsgesteuert und die Herstellung aller körpereigenen Substanzen (z. B. 50 000 Proteine im menschlichen Körper) geschieht informationsgesteuert. Das Gedankensystem Evolution könnte überhaupt nur funktionieren, wenn es in der Materie eine Möglichkeit gäbe, dass durch Zufallsprozesse Information entstünde. Diese ist unbedingt erforderlich, weil alle Baupläne der Individuen und alle komplexen Vorgänge in den Zellen informationsbasiert ablaufen. Information ist eine nicht-materielle Größe; sie ist daher keine Eigenschaft der Materie. Die Naturgesetze über nicht-materielle Größen, insbesondere die der Information, besagen, dass Materie niemals eine nicht-materielle Größe erzeugen kann. Weiterhin gilt: Information kann nur durch einen mit Intelligenz und Willen ausgestatteten Urheber entstehen. Damit ist bereits klar: Wer Evolution für denkmöglich hält, glaubt an ein „Perpetuum mobile der Information“, also an etwas, was die allgemein gültigen Naturgesetze strikt verbieten. Damit ist die Achillesferse der Evolution getroffen und das wissenschaftliche AUS gesetzt. In meinem Buch „Information - Der Schlüssel zum Leben“ (CLV, ISBN: 978-3-86699-347-1) habe ich diesen Weg ausführlich dargelegt. Woher kommt das Leben? Bei all dem lauten Evolutionsgetöse unserer Tage fragt man sich „Woher kommt das Leben denn nun wirklich?“. Die Evolution hat nicht die geringste Erklärung dafür, wie Lebendiges aus Totem entstehen kann. Stanley Miller (1930-2007), dessen „Ursuppenexperiment“ (1953) in jedem Biologiebuch erwähnt wird, gab 40 Jahre danach zu, dass keine der gegenwärtigen Hypothesen über den Ursprung des Lebens zu überzeugen vermag. Er bezeichnete sie allesamt als „Unsinn“ bzw. als „chemische Kopfgeburten“. Der Mikrobiologe Louis Pasteur (1822-1895) erkannte etwas sehr Grundlegendes: „Leben kann nur von Leben kommen.“ Nur einer konnte sagen: „Ich bin das Leben“ (Johannes 14,6), und das war Jesus. Von Ihm heißt es in Kolosser 1,16: „Denn in ihm ist alles geschaffen, was im Himmel und auf Erden ist, das Sichtbare und das Unsichtbare“ und weiterhin in Johannes 1,3: „Alle Dinge sind durch das Wort (= Jesus) gemacht, und ohne dasselbe ist nichts gemacht, was gemacht ist.“ Jede Welt- oder Lebensentstehungstheorie, in der Jesus nicht als Quelle und Urgrund des Lebens erwähnt wird, ist somit ein totes Gebilde, das an dem Felsen Jesus zwangsläufig zerschellen muss. Die Evolution ist somit einer der größten Irrtümer der Weltgeschichte und hat Millionen von Menschen in den Abgrund des Unglaubens gerissen. Was viele Zeitgenossen leider nicht bedenken: Dem Abgrund des Unglaubens folgt jenseits der Todesmarke der Abgrund der ewigen Verlorenheit (Hölle). Der eigentliche Denknotstand unserer Welt ist, dass dem wirklichen Urheber aller Dinge nicht mit Leitartikeln „Danke, Jesus!“ gehuldigt wird. Viele wissen nichts davon, dass Jesus Christus uns ein großartiges Angebot gemacht hat. Er hat gesagt „Ich bin die Tür“ (Johannes 10,9), und damit meinte er den Eingang zum Himmel. Wer sich zu ihm hinwendet, der hat das ewige Leben. Direktor und Professor a. D.Dr.-Ing. Werner Gitt
10 Seiten, Best.-Nr.: 124-0