Jesus - Herr über Raum und Zeit | Weitere Sprachen
Chinesisch: Jesus - Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat.
10 Seiten, Best.-Nr.: 139-39
Englisch: Jesus - Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat. Jesus - Lord of Space and Time Horizons beyond the natural sciences Reading the Bible attentively, one repeatedly comes across passages which, despite all our modern scientific knowledge, are hard for us in the 21st century to understand: In Psalm 139:5 it says: “You hem me in, behind and before, and lay your hand upon me.” Someone reading the Bible in London sees that, and is glad that God surrounds him in this way. But a reader in Sydney—on the opposite half of our globe—reads the same verse and also believes the Word. How is it possible for God to be in all places simultaneously—even on the moon? After His Resurrection, locked doors and walls were no barrier for Jesus to enter the room in which his disciples had hidden, for in John 20:26 it says: “Although the doors were locked, Jesus came and stood among them [the disciples] and said …”. How can one imagine such a thing? Philosophical materialism in contrast to the Bible The thinking of our time has been strongly shaped by philosophical materialism. Our society has in fact largely been ensnared by it; only that which can be derived from the material—matter and energy—is permitted to exist. Reality is viewed as limited to our three-dimensional world. Thinking in this way consistently leads to godlessness and evolutionary belief. In the former Soviet Union, such thinking was mandated by the state. When the first Sputnik was launched into Earth orbit on 4 October 1957, Soviet propaganda proclaimed: “Sputnik has now finally abolished God from the scene” and “Dialectical materialism is now taking the place of faith”. Where did such ideas come from? People had been influenced by communist agitation. Friedrich Engels (1820–1895), one of the cofounders of communism, had taught: “The material world perceived by the senses, to which we ourselves belong, is the only reality.” By contrast, the Bible declares in 2 Corinthians 4:18: “For the things that are seen are transient, but the things that are unseen are eternal.” The Americans revealed their own space program some time later, and several of their astronauts professed to have experienced the God of the Bible. James Irwin (1930–1991) was on the Apollo 15 mission from 26 July to 7 August 1971. He landed on the moon, and was the first person to drive a vehicle on the moon. He described his experiences as follows: “We were on the moon for three days, and were only able to be there because God had permitted it. We also experienced substantial difficulties for which we were unprepared. In all these situations I always prayed, and the Lord helped.” How do such differing views come about? All this brings up further questions, including: Where is God, and why don’t we see Him? Can we explain the return of Jesus as an event simultaneously visible to all people on Earth? In the following, we will enable a new approach to key accounts in the Bible by elucidating two specialised scientific terms. These are the physical ‘event horizon’ and the mathematical ‘dimension’. Event horizon If we observe a star with an optical telescope, the light beam is noticeably deflected as it passes a large mass. The highest density of matter in our universe is found inside a ‘black hole’. If we could compress our Earth to be the same density, it would shrink down to a sphere only one centimetre in diameter. The closer a light ray passes by a black hole, the stronger it is deflected towards it. Between the point of deflection and the total disappearance of the light ray into the black hole is a boundary region in which the beam is forced into an orbit around the black hole. Inside this region is the ‘event horizon’, so-called because everything which takes place beyond (inside) it is in principle neither discernible nor measurable, and so no longer accessible to scientific research. No light can escape the black hole through this event horizon; it would be turned back on itself. Dimension N dimensions is the number of coordinate axes spanning a geometric space. A point does not extend in any direction and thus has zero dimensions (figure 1). One-dimensional space extends in only one direction, the x direction. We refer to a designated segment in this ‘space’ as having the property of length. Because a surface has two possible directions of extension, it is a two-dimensional entity, which can be described by way of an x-y coordinate system. The outline of a regular figure (e.g. triangle) can be determined using specifications of length and width. By adding a further vertical axis z to the x-y system, we have established the third dimension. Length, width and height then determine the measurements of a three-dimensional body. The three existing axes are all perpendicular to one another; to these we now add a fourth coordinate axis, u, which is also perpendicular to all three of the others. Our ability to imagine this spatially has already come to an end, even though the mathematical formulae cope with it effortlessly. A body in this fourth dimension has the dimensions of length, breadth, height and depth. Is it realistic to assume the existence of a fourth dimension? In the New Testament we find a clear confirmation: “… [that you] may have strength to comprehend with all the saints what is the breadth and length and height and depth” (Ephesians 3:18). Higher dimensions in the Bible Looking into the Bible with these considerations in mind, we surprisingly come across many analogies to higher-dimensional spaces. God, Jesus, and the world of the heavenly angels exist outside of our third dimension—in which one, we do not know. The first such characteristic we encounter is permeation. We saw that in Psalm 139, the Psalmist refers to how God is all around him in whatever place he might be. In verses 5–10 he says of God, “You hem me in, behind and before, and lay your hand upon me. ... where shall I flee from your presence? If I ascend to heaven, you are there! ... If I take the wings of the morning and dwell in the uttermost parts of the sea, even there ... your right hand shall hold me.” This affirms that God completely surrounds and permeates all aspects of our world. That is only possible if God lives in a higher dimension. In Acts 17:28 we are told: “In him [God] we live and move and have our being”. Considered spatially, we are thus localized in God; He surrounds and permeates us completely. No one can escape God God further tells us in Jeremiah 23:24: “Can a man hide himself in secret places so that I cannot see him? declares the Lord. Do I not fill heaven and earth? declares the Lord.” There is no place on this earth or indeed in the entire universe where we can hide from Him; He is present everywhere and sees us. This is why in Genesis 16:13, God is called “the God of seeing” or “the God who [always] sees”. In our earlier contemplation of two-dimensional beings, we recognized that from our viewpoint, they could neither flee nor hide from us. This is why we saw from Psalm 139 earlier that whether we are in the depths of the sea or on the highest mountain peak, or in outer space, God is also there—we cannot escape from Him. Overcoming the event horizon We could never surmount the ‘event horizon’ between our dimension and God’s in and of ourselves, but with God that can happen. The Bible contains several reports of how individuals temporarily overcame this event horizon. Acts 7:55 speaks of this in connection with the stoning of Stephen: “But he, full of the Holy Spirit, gazed into heaven and saw the glory of God, and Jesus standing at the right hand of God.” The Lord had opened Stephen’s eyes such that he was able to see into the higher dimension of God. The ‘curtain of the event horizon’ had been drawn aside for him, so that from where he stood before the gates of Jerusalem he could look directly into Heaven. Heaven is thus not somewhere beyond the universe, but directly all around us, though in another dimension. The Resurrection of Jesus After His Resurrection, the body of Jesus was not comparable to our body any more. It was no longer constrained to the third dimension, but it could appear in our dimension at will, and transfer again to the heavenly dimension. The philosopher Martin Heidegger, who was not arguing from the standpoint of belief, correctly affirmed: “If Jesus of Nazareth rose from the dead, then every scientific finding is only provisional.“ He recognised that if Jesus really did rise from the dead, all our scientific knowledge can never be the be-all and end-all of understanding. In 1 Corinthians 15:6 Paul tells us: ”Then he (= Jesus) appeared to more than five hundred brothers at one time“. In the original Greek, this is expressed even more precisely as: ”He was made visible“. This means that Jesus was present before that, too; it’s just that He had then been made visible in our dimension. The Ascension of Jesus Mark 16:19 attests to Jesus’ ascension into Heaven: “So then the Lord Jesus, after he had spoken to them, was taken up into heaven and sat down at the right hand of God.” So Jesus was merely taken up into the dimension that for us is still invisible. In Acts 1:9 we read: “And when he had said these things, as they were looking on, he was lifted up, and a cloud took him out of their sight.” And then the angels said (v. 11): “This Jesus, who was taken up from you into heaven, will come in the same way as you saw him go into heaven.” Here the key phrase is “in the same way”, i.e. transiting between dimensions. He will emerge from the other dimension and will be visible to all people at the same time, regardless whether we live in America or Australia, or in China or Germany. The Return of Jesus According to Matthew 24:27 the return of Jesus will be a sudden event: “For as the lightning comes from the east and shines as far as the west, so will be the coming of the Son of Man.” The Lord will be instantly and simultaneously visible to all people. Even someone who at that moment finds themselves 1000 metres below the earth’s surface in a salt mine will see Him. There will be no barrier to His visibility. It will be as at Jesus’ ascension: ”And they will see the Son of Man coming on the clouds of heaven with power and great glory” (Matthew 24:30). Luke’s gospel makes it clear that at the time of the Lord’s return, on one side of the globe it will be day, and on its opposite side, night: “I tell you, in that night there will be two in one bed. One will be taken and the other left. There will be two women grinding together. One will be taken and the other left“ (Luke 17:34–35). How precise the Bible is! The task of grinding is normally done in the day. It will be simultaneously night and day; which it is for us will depend on which part of the rotating earth we find ourselves upon at that moment. A new home for us In John 14:2 Jesus says to His followers: “In my Father's house are many rooms. If it were not so, would I have told you that I go to prepare a place for you?“ These are situated beyond our dimension, and are planned by Jesus as eternal abodes in the heavenly world. His statement “Come to me“ (Matthew 11:28) invites us all to be there. There is only one way that leads to this house of the Father, and that is Jesus: “Whoever believes in the Son [of God] has eternal life“ (John 3:36a). The second part of this verse does not shrink from presenting the alternative: “Whoever does not obey the Son shall not see [eternal] life, but the wrath of God remains on him“ (3:36b). Director and Professor (retired) Dr Werner Gitt Ph.D. Information scientist
10 Seiten, Best.-Nr.: 139-3
Jesus – Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat. Jesus - Herr über alle Dimensionen Horizonte jenseits der Naturwissenschaften Wer die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind: In Psalm 139,5 heißt es: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Ein Bibelleser in Braunschweig liest das und ist froh, dass Gott ihn ringsherum umgibt. Aber ein Leser in Sydney – also auf der gegenüberliegenden Seite unserer Erdkugel – liest dasselbe, und er glaubt auch dem Wort. Wie ist das für Gott möglich, gleichzeitig an allen Orten – ja sogar auf dem Mond – zu sein? Nach seiner Auferstehung waren verschlossene Türen und Wände für Jesus keine Hinderungsgründe, den Raum zu betreten, in dem sich die Jünger versteckt hatten, denn in Johannes 20,26 heißt es: „Kommt Jesus (zu den Jüngern), als die Türen verschlossen waren, und tritt mitten unter sie und spricht…“ Wie kann man sich so etwas vorstellen? Der philosophische Materialismus im Kontrast zur Bibel In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, weil es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Weiterhin wird unsere dreidimensionale Welt als Wirklichkeitsgrenze angesehen. Solche Gedanken führen konsequenterweise in die Gottlosigkeit und in den Evolutionsglauben. In der früheren Sowjetunion wurden solche Gedanken staatlicherseits verordnet. Als am 4. Oktober 1957 der erste Sputnik in eine Erdumlaufbahn geschossen wurde, behauptete die sowjetische Propaganda: „Der Sputnik hat nun Gott endgültig von der Bildfläche weggewischt“ und „Der Dialektische Materialismus tritt nun an die Stelle des Glaubens.“ Woher kommen diese Ideen? Die Menschen waren beeinflusst durch die kommunistische Agitation. Friedrich Engels (1820-1895), einer der Mitbegründer des Kommunismus, hatte gelehrt: „Die stoffliche, sinnlich wahrnehmbare Welt, der wir selbst angehören, ist das einzig Wirkliche.“ Im Gegensatz dazu stellt die Bibel in 2. Korinther 4,18 fest: „Denn was sichtbar ist, das ist zeitlich, was aber unsichtbar ist, das ist ewig.“ Die Amerikaner eröffneten etwas später ihr eigenes Raumfahrtprogramm, und ihre Astronauten bekannten, den Gott der Bibel erlebt zu haben. James Irwin (1930-1991) war vom 26. Juli bis 7. August 1971 mit Apollo 15 unterwegs. Er landete auf dem Mond, und er war der erste Mensch, der mit einem Auto auf dem Mond umherfuhr. Er beschrieb seine Erlebnisse wie folgt: „Drei Tage waren wir auf dem Mond und durften nur dort sein, weil Gott es zugelassen hat. Es sind uns auch große Schwierigkeiten begegnet, auf die wir nicht vorbereitet waren. In allen diesen Fällen habe ich stets gebetet, und der Herr hat geholfen.“ Wie kommt es zu so unterschiedlichen Auffassungen? Uns bewegen dabei u.a. folgende Fragen: Wo ist Gott, und warum sehen wir ihn nicht? Kann man die Wiederkunft Jesu als gleichzeitiges sichtbares Ereignis für alle Menschen auf der Erde verständlich machen? Im Folgenden wollen wir zwei wissenschaftliche Fachbegriffe erläutern, die uns einen neuen Zugang zu zentralen Berichten der Bibel ermöglichen. Es sind dies der physikalische „Ereignishorizont“ und die mathematische „Dimension“. Ereignishorizont Wenn wir einen Stern mit einem optischen Teleskop beobachten, fällt auf, dass der Lichtstrahl abgelenkt wird, wenn er an einer großen Masse vorbeizieht. Die größte Massendichte in unserem Universum finden wir in einem „Schwarzen Loch“. Könnten wir unsere Erde auf seine Massendichte komprimieren, würde sie auf eine Kugel von nur einem Zentimeter Durchmesser zusammenschrumpfen. Je näher ein Lichtstrahl an einem Schwarzen Loch entlangläuft, umso stärker wird er abgelenkt. Zwischen der Ablenkung und dem völligen Verschwinden eines Lichtstrahls liegt ein Grenzbereich, in dem der Lichtstrahl in eine Kreisbahn um das „Schwarze Loch“ gezwungen wird. Diese Kreisbahn nennt man den „Ereignishorizont“, weil alles, was sich jenseits dieser Grenze abspielt, für uns prinzipiell nicht mehr erkennbar, nicht messbar, also der naturwissenschaftlichen Forschung nicht mehr zugänglich ist. Dimension Die Dimension n gibt die Anzahl der Koordinatenachsen an, wodurch ein geometrischer Raum aufgespannt wird. Ein Punkt ist ohne jegliche Ausdehnung, darum hat er die Dimension Null (Bild 1). In der 1. Dimension gibt es nur eine einzige Ausdehnungsrichtung, und das ist die x-Richtung. Einen bestimmten Abschnitt in diesem „Raum“ bezeichnen wir als Länge. Die Fläche ist wegen zweier möglicher Ausdehnungsrichtungen ein zweidimensionales Gebilde, das in einem x-y-Koordinatensystem beschreibbar ist. Mit den Angaben von Länge und Breite können die Abmessungen einer regelmäßigen Figur gekennzeichnet werden. Würden wir eine weitere senkrechte Achse z zu dem x-y-System hinzufügen, dann hätten wir damit die dritte Dimension errichtet. Länge, Breite und Höhe legen dann die Abmessungen eines dreidimensionalen Körpers fest. Zu den jetzt drei bestehenden und senkrecht zueinander stehenden Achsen fügen wir nun noch eine vierte Koordinatenachse u hinzu. Diese u-Achse steht auch wiederum senkrecht auf jeder der drei anderen Achsen. Unser räumliches Vorstellungsvermögen setzt nun bereits aus, obwohl der mathematische Formelapparat damit mühelos zurechtkommt. Ein Körper in dieser 4. Dimension hätte die Abmessungen Länge, Breite, Höhe und Tiefe. Ist es realistisch, von einer 4. Dimension auszugehen? Im Neuen Testament finden wir eine klare Bestätigung: „...auf dass ihr begreifen möget mit allen Heiligen, welches da sei die Breite und die Länge und die Höhe und die Tiefe“ (Epheser 3,18). Flachland Um wesentliche Merkmale der höheren Dimensionen und des Ereignishorizontes besser verstehen zu können, betrachten wir einmal die für uns einfachere zweite Dimension. Wir nennen dieses Gebiet „Flachland“ und positionieren dort Wesen der zweiten Dimension, die wir „Flachländer“ nennen. Sie unterscheiden sich von uns insbesondere dadurch, dass sie die Höhe Null haben. Zwischen ihrer und unserer Dimension liegt ein Ereignishorizont. Sie können uns nicht sehen, weil ihnen der Blick in die höhere Dimension verwehrt ist. Wir hingegen aus der höheren Dimension sehen sie alle mit einem Blick. Für alle Gesetzmäßigkeiten, die in einer jeweiligen Dimension Gültigkeit haben, erweist sich die nächsthöhere Dimension als eine nicht überschreitbare Grenze. Nur die eigene Dimension n wird als realistisch angesehen; schon die nächst höhere (n + 1) gehört zu einer für n unsichtbaren und unerforschlichen Welt. Wir können die niederen Dimensionen als Untermenge eines höherdimensionalen Raumes ansehen, d. h., die höhere Dimension durchdringt alle darunterliegenden. Der dreidimensionale Raum eines Würfels enthält die in ihm enthaltenen Teilflächen vollständig. Höhere Dimensionen in der Bibel Nach diesen Überlegungen schauen wir in die Bibel und sind überrascht, dort viele Analogien zu höherdimensionalen Räumen anzutreffen. Gott, Jesus und die himmlische Engelwelt befinden sich jenseits unserer dritten Dimension – in welcher, wissen wir nicht. Zunächst stoßen wir auf die Eigenschaft der Durchdringung. In Psalm 139,3+5 lesen wir: „Ich gehe oder liege, so bist du um mich und siehst alle meine Wege. Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Ein vollständiges Umgeben und Durchdringen von Gott wird uns hier bezeugt. Das ist nur möglich, wenn Gott in einer höheren Dimension lebt. In Apostelgeschichte 17,28 wird uns gesagt: „Denn in ihm (= Gott) leben, weben und sind wir.“ Räumlich gesehen sind wir somit in Gott lokalisiert; er umgibt und durchdringt uns vollständig. Weiterhin sagt uns Gott in Jeremia 23,23+24: „Bin ich nur ein Gott, der nahe ist, spricht der Herr, und nicht auch ein Gott von ferne her? Meinst du, dass sich jemand so heimlich verbergen könne, dass ich ihn nicht sehe?“ Es gibt weder einen Ort auf dieser Erde noch eine Stelle im Universum, wo wir uns vor ihm verstecken könnten; überall ist er gegenwärtig und sieht uns. Darum heißt es in 1. Mose 16,13: „Du bist ein Gott, der mich (immer) sieht!“ Niemand kann Gott entrinnen In unseren Vorüberlegungen über zweidimensionale Wesen erkannten wir, dass diese aus unserer Sicht heraus nicht vor uns fliehen oder sich auch nicht vor uns verstecken können. Genau das sagt Gott von uns bezüglich unseres dreidimensionalen Raumes. In Psalm 139,7-10 heißt es darum: „Wohin soll ich gehen vor deinem Geist, und wohin soll ich fliehen vor deinem Angesicht? Führe ich gen Himmel, so bist du da. Bettete ich mich bei den Toten, siehe, so bist du auch da. Nähme ich Flügel der Morgenröte und bliebe am äußersten Meer, so würde auch dort deine Hand mich führen und deine Rechte mich halten.“ Überwindung des Ereignishorizontes Aus uns heraus können wir den gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden, aber mit Gott gelingt es. Die Bibel berichtet mehrfach davon, wie einzelne Menschen zeitweise Ereignishorizonte überwanden. Davon spricht Apostelgeschichte 7,55 im Zusammenhang mit der Steinigung des Stephanus: „Er aber, voll Heiligen Geistes, sah auf gen Himmel und sah die Herrlichkeit Gottes und Jesus stehen zur Rechten Gottes und sprach: Siehe, ich sehe den Himmel offen und des Menschen Sohn zur Rechten Gottes stehen.“ Der Herr hatte Stephanus die Augen so geöffnet, dass er in die höhere Dimension Gottes hineinschauen konnte. Die „Gardine des Ereignishorizontes“ wurde nur für ihn beiseitegeschoben, so dass er von seinem Standort vor den Toren Jerusalems direkt in den Himmel hineinsehen konnte. Der Himmel ist also nicht irgendwo jenseits des Universums, sondern direkt um uns herum, jedoch in einer anderen Dimension. Die Auferstehung Jesu Nach seiner Auferstehung war der Leib Jesu nicht mehr mit unserem Leib vergleichbar. Er war nicht mehr an die 3. Dimension gebunden, sondern er konnte nach Belieben in unserer Dimension erscheinen und wieder in die himmlische hinüberwechseln. Der Philosoph Martin Heidegger, der nicht vom Glauben her argumentierte, stellte richtig fest: „Ist Jesus von Nazareth von den Toten auferstanden, dann ist jede naturwissenschaftliche Erkenntnis vorletztlich.“ Er hatte erkannt, alle unsere wissenschaftliche Erkenntnis kann niemals der Weisheit letzter Schluss sein, wenn Jesus tatsächlich von den Toten auferstanden ist. In 1. Korinther 15,6 berichtet uns Paulus: „Danach ist er (= Jesus) gesehen worden von mehr als 500 Brüdern auf einmal.“ Im griechischen Grundtext ist das Geschehnis noch genauer ausgedrückt: „Er ist sichtbar gemacht worden.“ Damit ist gesagt, Jesus war auch vorher gegenwärtig; nun aber ist er auch in unserer Dimension sichtbar gemacht worden. Die Himmelfahrt Jesu Von der Himmelfahrt Jesu wird uns in Markus 16,19 bezeugt: „Und der Herr, nachdem er mit ihnen geredet hatte, ward er aufgehoben gen Himmel und setzte sich zur rechten Hand Gottes“ – Jesus wurde also nur aufgehoben in jene für uns noch unsichtbare Dimension. In Apostelgeschichte 1,9 lesen wir: „Und als er das gesagt hatte, wurde er zusehends aufgehoben, und eine Wolke nahm ihn auf vor ihren Augen weg.“ Und dann sagten die Engel (V.11): „Dieser Jesus, der von euch weg gen Himmel aufgenommen wurde, wird so wiederkommen, wie ihr ihn habt gen Himmel fahren sehen.“ Hier kommt es auf das Wort „so“ an. Er wird dann bei seiner Wiederkunft in gleicher Weise aus der anderen Dimension hervortreten und für alle Menschen gleichzeitig sichtbar sein, unabhängig davon, ob wir in Deutschland oder in Australien oder in China oder Amerika wohnen. Die Wiederkunft Jesu Nach Matthäus 24,27 wird die Wiederkunft Jesu ein plötzliches Ereignis sein: „Denn wie der Blitz ausgeht vom Osten bis zum Westen, so wird auch das Kommen des Menschensohnes sein.“ Der Herr wird augenblicklich und gleichzeitig für alle Menschen sichtbar sein. Auch derjenige, der sich dann gerade 1000 Meter unter der Erdoberfläche in einem Salzbergwerk befindet, wird ihn sehen. Für sein Sichtbarwerden gibt es keinen Hinderungsgrund. Es wird so sein, wie bei seiner Himmelfahrt: „...und werden sehen den Menschensohn kommen auf den Wolken des Himmels mit großer Kraft und Herrlichkeit“ (Matthäus 24,30). Im Lukasevangelium wird deutlich, dass es zum Zeitpunkt der Wiederkunft des Herrn auf der einen Erdhälfte Tag und auf ihrer entgegengesetzten Seite Nacht sein wird: „In jener Nacht werden zwei auf einem Bett liegen; der eine wird angenommen, der andere wird verworfen werden… Zwei werden auf dem Felde sein; einer wird angenommen, der andere wird verworfen werden.“ (Lukas 17,34+36). Auf dem Felde arbeitet man normalerweise am Tage. Wie präzise die Bibel doch ist: Da wird es gleichzeitig Tag und Nacht geben, je nachdem, an welcher Stelle der rotierenden Erde wir uns dann gerade befinden. Eine Wohnung für uns Jesus sagt in Johannes 14,2: „In meines Vaters Hause sind viele Wohnungen. Wenn’s nicht so wäre, hätte ich dann zu euch gesagt: Ich gehe hin, euch die Stätte zu bereiten?“ Diese Wohnungen befinden sich jenseits der dritten Dimension und sind von Jesus als ewiger Aufenthaltsort in der himmlischen Welt geplant. Durch sein „Kommet her zu mir“ sind wir alle dorthin eingeladen. Nur ein einziger Weg führt in dieses Vaterhaus, und das ist Jesus: „Wer an den Sohn (Gottes) glaubt, der hat das ewige Leben“ (Johannes 3,36). Direktor und Professor a. D.Dr.-Ing. Werner Gitt
10 Seiten, Best.-Nr.: 139-0
Jesus-Herr über Raum und Zeit?
Vortragsreihe: Vom Denken zum Glauben 2/3 Ein Vortrag von Prof. Dr.-Ing.Werner Gitt auf DVD.
Best.-Nr.: 1540
Polnisch: Jesus - Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat.
10 Seiten, Best.-Nr.: 139-20
Russisch: Jesus – Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat. Иисус Христос Владыка всех пространственных измерений Горизонты по ту сторону естественнонаучного исследования Тот, кто внимательно читает Библию, вновь и вновь наталкивается в ней на утверждения, которые нам в XXI веке – при всём современном научном знании – трудно понять: так, в псалме 138 говорится: «Сзади и спереди Ты [Господи] объемлешь меня, и полагаешь на мне руку Твою» (Псалом 138:5). Читающий Библию в немецком Брауншвейге радуется, что Бог окружает его со всех сторон. Однако человек в австралийском Сиднее – то есть на противоположной стороне земного шара – читает то же самое и также верит Слову Божьему. Но каким образом Бог может в одно и то же время быть повсюду – и даже на Луне? После того, как Иисус Христос воскрес, ни стены, ни запертые двери не являлись для Него препятствием, чтобы войти в комнату, где, опасаясь преследования, закрылись Его ученики. Об этом говорится в Евангелии от Иоанна (20:26): «После восьми дней опять были в доме ученики Его... Пришел Иисус, когда двери были заперты, стал посреди них и сказал: мир вам!»Как можно представить себе что-либо подобное? Философский материализм в противоположность Библии[1] В наше время, отмеченное печатью философского материализма, большинство из нас попалось в ловушку мышления, в соответствии с которым существовать может только материя и производное от неё. Кроме того, наш трёхмерный мир рассматривается как единственно реальный и как граница реального. Такие мысли неизбежно приводят к безбожию и вере в теорию эволюции. В бывшем Советском Союзе данное мировоззрение насаждалось и поддерживалось самим государством. 4 октября 1957 г., когда Советский Союз впервые в истории вывел на околоземную орбиту первый искусственный спутник Земли, советская пропаганда заявила, что «“Спутник“ окончательно стёр Бога с лица Земли» и что «на смену вере в Бога теперь пришёл диалектический материализм». Откуда берутся эти идеи? Люди находились под влиянием коммунистической пропаганды. Фридрих Энгельс (1820-1895), один из основателей коммунизма, учил: «Вещественный, чувственно-воспринимаемый мир, к которому мы сами принадлежим, есть единственная реальность». В противоположность этому Библия утверждает, что «видимое временно, а невидимое вечно» (2-е послание Коринф. 4:18). Несколько позже освоением космоса занялись американцы, а их космонавты свидетельствовали о том, что чувствовали там присутствие Бога Библии. Джеймс Ирвин (1930-1991) был одним из тех, кто отправился в полёт на корабле «Аполлон 15» (с 26 июля по 7 августа 1971 г.), совершил посадку на Луну и стал первым человеком, проехавшим по её поверхности на луноходе. События, которые он пережил там, Джеймс Ирвин охарактеризовал так: «Три дня мы были на Луне и могли находиться там только потому, что это допустил Бог. А ещё мы столкнулись с большими трудностями, к которым не были подготовлены. В каждом таком случае я постоянно молился и Господь помогал». В своих молитвах Джеймс Ирвин обращался к Иисусу Христу. В чём кроется причина столь разных представлений? Кроме этого вопроса нас волнуют и другие: где находится Бог и почему мы его не видим? Как можно объяснить второе пришествие Иисуса Христа как событие, которое все люди на Земле увидят одновременно? Ниже мы рассмотрим два научных термина, которые дадут нам ключ к пониманию центральных сообщений Библии. Речь пойдёт о физическом термине «горизонт событий», а также о «размерности пространства» (пространственных измерениях) как математическом понятии. Горизонт событий Когда мы наблюдаем через оптический телескоп какую-нибудь звезду, становится ясно, что исходящий от неё луч света, проходя рядом с небесным телом большой массы, отклоняется от прямой линии за счёт гравитации. Наибольшую плотность массы во вселенной имеют чёрные дыры. Если бы нам удалось сжать нашу Землю до плотности массы чёрной дыры, то тогда земной шар стал бы диаметром всего в один сантиметр. Чем ближе к черной дыре проходит световой луч, тем сильнее он будет отклоняться от прямой. Между его отклонением и полным исчезновением в ней находится пограничная зона гравитации, где луч света будет вынужден вращаться вокруг чёрной дыры. Граница этой области называется «горизонт событий», так как происходящее по ту сторону от неё для нас уже принципиально непознаваемо: мы не можем это ни наблюдать, ни измерять, т.е. оно недоступно для естественнонаучного исследования. Пространственные измерения (размерность пространства) Размерность n задаёт число координатных осей, которые охватывают геометрическое пространство. Произвольная точка некоторого пространства не имеет никаких линейных размеров: это – нульмерный объект и у неё нульмерное пространство (поэтому на рис. 1 мы видим всего лишь её графическую иллюстрацию). В одномерном пространстве есть одно-единственное направление расширения и это – направление х. Определённый отрезок в этом «пространстве» мы называем длиной. Плоскость, благодаря двум возможным направлениям расширения, является уже двумерным образованием, которое описывается в прямоугольной системе координат, заданной осями x и y. Задав равные параметры длины и ширины, мы можем обозначить размеры правильной геометрической фигуры. Если мы к системе координат x – y добавим под прямым углом ещё одну ось z, то построим тем самым третье измерение. Тогда длина, ширина и высота будут определять размеры геометрического тела (в нашем случае – куба). Теперь к трём имеющимся взаимно перпендикулярным осям мы добавим ещё одну – четвёртую – координатную ось u. И эта ось, в свою очередь, тоже построена под прямым углом по отношению к каждой из трёх других осей. Однако тут наше пространственное мышление уже даёт сбой: мы не в состоянии представить это себе, хотя математический аппарат формул решает данную задачу без проблем. Тело в этом, четвёртом, измерении имело бы параметры длины, ширины, высоты и глубины (на рис. 2 показана проекция на плоскость 4-х мерного гиперкуба – куба четвёртого измерения). Здесь возникает вопрос: а реалистично ли вообще исходить из существования четырёхмерного пространства? В Новом Завете мы находим этому ясное подтверждение: «чтобы вы, ...в состоянии были вместе со всем святым народом Его постичь, что есть широта и долгота, высота и глубина...» (Послание к Ефесян. 3:18, Библия, перев. под. ред. Кулаковых). Плоская Страна Чтобы лучше понять существенные особенности пространств более высоких измерений и горизонта событий, рассмотрим это на примере более простого для нас двухмерного пространства. Назовём эту область широко распространённым словом «Флатландия» – «Плоская Страна» (введено Эдвином Эбботом) и разместим на ней существ двухмерного пространства – флатландцев (плоских жителей). Они отличаются от нас главным образом тем, что их высота равна нулю. Между их пространством и нашим простирается горизонт событий. Плоские жители не могут видеть нас, так как взгляд в пространство большей размерности для них «заблокирован». Мы же, в противоположность им, глядя на них из следующего измерения, видим их всех как на ладони. Для всех законов, действующих в каком-либо отдельно взятом измерении, пространство последующей, большей размерности будет представлять собой непреодолимую преграду. Только своё собственное пространство n будет представляться реальным, а уже последующее, n + 1, является для n невидимым и непостижимым миром. Пространства меньшей размерности мы можем рассматривать как подмножества пространства большей размерности, а это значит, что оно пронизывает собою насквозь все «низлежащие». Так, например, трёхмерное пространство куба полностью включает в себя все содержащиеся в нём (вписанные в него) единичные плоскости и т. д. Пространства более высоких измерений в Библии Открыв после этих размышлений Библию, мы будем просто ошеломлены, обнаружив в ней множество аналогий с пространствами более высоких измерений! Бог-Отец, Иисус Христос и мир Ангелов находятся (исходя из нашей перспективы) за пределами нашего трёхмерного пространства; в каком – мы не знаем. Сначала мы наталкиваемся на следующее свойство этого пространства: оно насквозь пронизывает собою наше трёхмер ное пространство. В Псалме 138 мы читаем: «Иду ли я, отдыхаю ли – Ты окружаешь меня, и все пути мои известны Тебе <...> Сзади и спереди Ты объемлешь меня и полагаешь на мне руку Твою» (138:3, 5). Здесь засвидетельствовано, что Бог полностью окружает нас, со всех сторон, и что он целиком пронизывает наше пространство. Это возможно только тогда, когда Бог существует в более высоком измерении. В Деяниях святых Апостолов написано: «Ведь „в Нем [в Боге] мы живем, движемся и существуем“» (17:28. Нов. рус. перев.). Итак, в пространственном отношении мы локализованы непосредственно в Боге; Он окружает нас и полностью пронизывает нас: «Не сокрыты были от Тебя кости мои, когда я созидаем был в тайне, образуем был во глубине утробы. Зародыш мой видели очи Твои...» (Псалом 138:15-16). Далее, через пророка Иеремию Бог говорит нам: «Разве Я Бог только вблизи, говорит Господь, а не Бог и вдали? Может ли человек скрыться в тайное место, где Я не видел бы его? говорит Господь. Не наполняю ли Я небо и землю?» (Иеремия 23:23-24). Нет такого места ни на Земле, ни во Вселенной, где бы мы могли от Него скрыться: Он присутствует повсюду и видит нас везде, где бы мы ни находились. Поэтому Моисей в Книге Бытия пишет: «Ты Бог, видящий меня [всегда]» (16:13). Никто не может скрыться от Бога В предварительных размышлениях о двухмерных существах нам стало ясно, что они не могут от нас спрятаться, убежать или скрыться из виду. Именно это Бог говорит о нас, в отношении нашего трёхмерного пространства. Поэтому в 138-м псалме говорится: «Куда пойду от Духа Твоего, и от лица Твоего куда убегу? Взойду ли на небо – Ты там; сойду ли в преисподнюю – и там Ты. Возьму ли крылья зари и переселюсь на край моря, – и там рука Твоя поведет меня, и удержит меня десница Твоя» (Псалом 138:7-10). Преодоление горизонта событий Своими силами мы не можем преодолеть имеющийся горизонт событий, но вместе с Богом это удаётся вполне. Библия содержит несколько таких сообщений, когда отдельно взятые люди на какое-то время преодолевали горизонт событий. Так, об этом рассказывается в седьмой главе Деяний святых Апостолов, в эпизоде, когда Стефана, верного последователя Христа, допрашивали в синедрионе. «Стефан же, исполненный Святого Духа, поднял глаза к небу и увидел славу Божью и Иисуса, стоящего по правую руку от Бога. – Смотрите, – сказал он, – я вижу открытые небеса и Сына Человеческого, стоящего по правую руку от Бога!» (Деян. Апост. 7:55-56. Нов. рус. перев.). Господь помог Стефану открыть такое зрение, что тот сумел заглянуть в пространство более высокого измерения, в божественный мир. Только для Стефана «штора горизонта событий» была отодвинута в сторону, благодаря чему он смог с того самого места, где находился (в синедрионе, перед допрашивающими), заглянуть прямо в Небеса. Таким образом, Небеса находятся не где-то там, за пределами нашей вселенной, а непосредственно вокруг нас, только в другом пространственном измерении. Здесь следует отметить, что наши слова «небо» и «Небеса» на библейском иврите передаются одним словом: «шамаим», которое встречается только во множественном числе и имеет одно из трёх разных значений: (1) это – атмосфера, окружающая нашу планету, включая тот воздушный слой, где летают птицы и пр., (2) это – астрономическое небо (пространство со звёздами и прочими небесными телами) и (3) это – местопребывания Бога, т.е. место, где люди, получившие спасение через Иисуса Христа, будут жить с Ним вечно. Какое именно из этих значений имеется ввиду, в каждом конкретном случае вытекает из самого контекста, в котором это слово употребляется в Библии. Воскресение Иисуса Христа Тело Иисуса Христа после Его воскрешения уже невозможно сравнить с нашим телом. Он не был «привязан» к трёхмерному миру, а мог по желанию появляться в нашем пространстве и вновь перемещаться в Божественное. Философ Мартин Хайдеггер (1889-1976 гг.), который аргументировал далеко не с позиции веры, пришёл к правильному заключению: «Если Иисус из Назарета воскрес из мёртвых, тогда всякое естественнонаучноезнание является всего лишь предварительным». Он хорошо осознал тот факт, что все наши научные познания не могут быть истиной в последней инстанции, если Иисус Христос действительно воскрес из мёртвых. В 1-м послании Коринфянам Апостол Павел пишет: «После этого Он [Иисус Христос] явился еще более чем пятистам братьям одновременно» (15:6. Нов. рус. перев.). В греческом источнике, с которого был сделан перевод, произошедшее событие выражено ещё точнее: «Он сделался видимым». Тем самым сказано: Иисус Христос присутствовал и раньше, но теперь Он сделался видимым и в нашем измерении. Вознесение Иисуса Христа Это событие – вознесение Иисуса Христа – было засвидетельствовано в Евангелии от Марка: «Когда Господь Иисус сказал им все это, Он вознесся на небеса и сел по правую руку от Бога» (Евангелие от Марк. 16:19. Нов. рус. перев.). Итак, Он был только вознесён в то измерение, которое для нас всё еще невидимо. В Деяниях святых Апостолов мы читаем: «Сказав это, Он на их глазах был поднят ввысь, и облако скрыло Его от их взглядов». И потом Ангелы сказали: «Этот Иисус, Который был взят от вас в небеса, придет точно таким же образом, каким вы видели Его возносящимся» (Деян. Апост. 1:9, 11. Нов. рус. перев.). Здесь особое значение придаётся словам «точно таким же образом». В этом случае – во время Своего Второго пришествия – Иисус Христос выйдет из другого измерения точно таким же образом и будет виден всем людям одновременно – независимо от того, где мы живём: в Германии или в Австралии, в России или в Америке. Второе пришествие Иисуса Христа Согласно Матфею, Второе пришествие Христа будет внезапным событием: «...как молния исходит от востока и видна бывает даже до запада, так будет пришествие Сына Человеческого...» (Евангелие от Матф. 24:27). Господь появится мгновенно и будет виден одновременно всем людям. Даже тот, кто в эту минуту будет находиться в соляной шахте на глубине 1000 метров под землёй, тоже Его увидит. Не существует никаких помех для Иисуса Христа, чтобы стать видимым. И будет это так, как во время Его Вознесения: «...и увидят Сына Человеческого, грядущего на облаках небесных с силою и славою великою...» (Евангелие от Матф. 24:30). Из Евангелия от Луки становится ясно, что на момент второго пришествия Господа на одной стороне Земного шара будет день, а на противоположной ей стороне – ночь: «в ту ночь будут двое на одной постели: один возьмется, а другой оставится; <…> двое будут на поле: один возьмется, а другой оставится» (Евангелие от Луки 17:34, 36). Но на поле работают обычно днём. Насколько же точна Библия! Здесь дано указание на шарообразную форму Земли: на планете будет одновременно и день и ночь! Какое время суток будет у нас, зависит как раз от того, на какой стороне вращающейся Земли мы будем находиться в данный момент. Обитель для нас Иисус Христос говорит: «В доме Отца Моего обителей много. А если бы не так, Я сказал бы вам: «Я иду приготовить место вам...» (Евангелие от Иоан. 14:2). Эти вышние чертоги находятся по ту сторону трёхмерного пространства и уже заранее подготовлены для нас Иисусом Христом как вечное местопребывание в Божественном Мире. Своими словами «придите ко Мне» Иисус Христос приглашает туда всех нас. И только один путь ведёт в этот дом Бога-Отца – это Сам Иисус Христос: «Верующий в Сына [Божия] имеет жизнь вечную...» (Евангелие от Иоан. 3:36). Профессор, доктор технических наук Вернер Гитт ________________________ [1] Является ли Библия достоверным источником? Да! Библия – единственная книга в истории человечества, несущая на себе божественную печать истинности. На основании 3268 уже исполнившихся пророчеств Библии с помощью математических расчётов доказана её истинность. Предположение, что такое высокое число пророчеств могло исполниться случайно (т.е. допущение, что за их исполнением не стоит Бог), легко опровергается, так как расчётная вероятность этого составляет 1,7 х 10– 984. Подробнее о пророческо-математическом доказательстве истинности Библии см.: Вернер Гитт, Ибо так написано, стр.167-209, CLV, 2012: https://clv.de/clv-server.de/wwwroot/pdf/256241.pdf Werner Gitt, Information – der Schlüssel zum Leben. Bielefeld, CLV, 6. erweiterte Auflage, 2018, S. 301-314 (нем): https://wernergitt.de/information Werner Gitt, Without Excuse, Atlanta, 2011, S. 210-219. ISBN 978-1-921643-41-5 (англ.).
12 Seiten, Best.-Nr.: 139-1
Spanisch: Jesus - Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat. Jesús - Señor de todas las dimensiones Perspectivas mas allá de las ciencias naturales Cuando leemos la Biblia con atención, damos una y otra vez con afirmaciones que son difíciles de entender a pesar de todos los conocimientos científicos del siglo 21: El Salmo 139:5 dice: “Detrás y delante me rodeaste, y sobre mí pusiste tu mano.” Alguien en Barcelona lo leerá estando contento de que Dios lo rodee por todos los lados. Pero también habrá alguien en Sydney – es decir en el lado opuesto del globo – que lo leerá confiando igualmente en esta palabra. ¿Cómo es posible que Dios sea capaz de estar en todos los lugares a la vez – hasta en la luna? Después de resucitar las puertas cerradas y las paredes no pudieron impedir que Jesús pasara a la habitación donde los discípulos se hallaban escondidos, porque Juan 20:26 dice: “Llegó Jesús, estando las puertas cerradas, y se puso en medio y les dijo: paz a vosotros” ¿Cómo explicar semejante cosa? El materialismo filosófico en oposición con la Biblia En nuestro tiempo marcado por el materialismo filosófico, hemos caído en una trampa intelectual, porque sólo reconocemos la existencia de cosas de procedencia material. Hoy en día ya no se cree en una realidad más allá de nuestro mundo tridimensional. Estas ideas conducen lógicamente al ateísmo y al evolucionismo. En la antigua Unión Soviética estas ideas eran obligatorias y divulgadas por el Estado. Cuando lanzaron el primer satélite Sputnik en una órbita de la tierra, la propaganda soviética afirmó: “El Sputnik ha borrado definitivamente a Dios del mapa” y “El materialismo dialéctico está a punto de sustituir la fe.” ¿De dónde vienen estas ideas? Las personas estaban bajo la influencia de la propaganda comunista. Friedrich Engels (1820-1895), uno de los fundadores del comunismo, había enseñado: “El mundo sustancial, reconocible por los sentidos, al que pertenecemos nosotros mismos, es la única realidad.” En oposición con esto, la Biblia declara en 2 Corintios 4:18: “... pues las cosas que se ven son temporales, pero las que no se ven son eternas.” Los americanos iniciaron un poco más tarde su programa espacial, y los astronautas confesaron haber experimentado al Dios de la Biblia. James Irwin (1930 – 1991) viajó desde el 26 de julio hasta el 7 de agosto de 1971 en el astronave Apollo 15. Alunizó y allí recorrió varios kilómetros en coche, cosa que nunca había sido hecha antes. Describió sus experiencias así: “Estuvimos en la luna por tres días, y sólo pudimos estar allí porque Dios lo permitió. También surgieron dificultades serias para las que no estábamos preparados. En todos esos casos siempre me puse a orar, y el Señor nos ayudó.” ¿Cómo es que existen modos tan diferentes de ver las cosas? Las siguientes preguntas nos pueden ayudar a llegar más a fondo: ¿Dónde está Dios, y por qué no lo vemos? ¿Se puede entender el hecho de que Jesús en su segunda venida será visto por todos los hombres en la tierra a la vez? A continuación vamos a explicar dos términos científicos que nos permitirán comprender mejor algunos relatos importantes de la Biblia. Los dos términos son “el horizonte de sucesos” (que se usa en la física) y “la dimensión” (que se usa en las matemáticas). El horizonte de sucesos Cuando observamos una estrella con un telescopio óptico, nos damos cuenta de que el rayo de luz es desviado cuando pasa por delante de una gran masa. La mayor densidad de masa en nuestro universo existe en un “agujero negro”. Si pudiéramos comprimir nuestra tierra a la densidad de semejante agujero, su tamaño se reduciría a una bolita con sólo un centímetro de diámetro. Cuanto más se acerca un rayo de luz a un agujero negro, más es desviado. Entre la desviación y la desaparición completa de un rayo de luz existe un área fronteriza en la cual el rayo es forzado a girar alrededor del agujero negro. Esa vía circular se llama “horizonte de sucesos”, porque todo lo que sucede más allá de esa línea fronteriza queda fuera de nuestro alcance, es decir fuera de toda investigación científica, porque allí nada se puede conocer ni medir. La dimensión La dimensión n señala el número de ejes de coordenadas que abren un espacio geométrico. Un punto no tiene ninguna expansión, por lo cual corresponde a la dimensión cero (ilustración 1). En la primera dimensión hay una sola dirección de expansión, la dirección x. Un determinado trayecto en ese “espacio” se llama longitud. El plano es una estructura bidimensional porque tiene dos direcciones posibles de expansión, señaladas por los dos ejes en el sistema de coordenadas: el eje x y el eje y. Con las magnitudes de longitud y anchura podemos indicar la extensión de una figura regular. Si le añadimos otro eje vertical al sistema x-y, llegamos a la tercera dimensión. Aquí son las magnitudes de longitud, anchura y altura las que determinan la extensión de un cuerpo tridimensional. Ahora se trata de añadir aún otro cuarto eje de coordenadas u que también deberá estar en posición vertical a los tres ejes existentes. Esto ya es algo que sobre pasa nuestra capacidad de imaginación espacial, aunque las fórmulas matemáticas se pueden aplicar también en esa dimensión sin dificultad alguna. Un cuerpo en esa cuarta dimensión tendría por extensión la longitud, la anchura, la altura y la profundidad. ¿Es realista suponer la existencia de una cuarta dimensión? El Nuevo Testamento lo confirma claramente: “... [a fin de que] seáis plenamente capaces de comprender con todos los santos cuál sea la anchura, la longitud, la profundidad y la altura...” (Efesios 3:18). La llanura Para poder entender mejor las características significantes de las dimensiones más elevadas y del horizonte de sucesos, echemos una mirada a la segunda dimensión, que resulta ser más fácil de comprender. Vamos a llamar esa región “llanura” y vamos a poner allí seres de la segunda dimensión, los cuales vamos a llamar “llanureños”. Se diferencian de nosotros principalmente por el hecho de que su altura es cero. Entre su dimensión y la nuestra se encuentra el horizonte de sucesos. No pueden vernos porque la vista a la dimensión superior les está cerrada. Nosotros, en cambio, mirando desde la dimensión superior, los vemos todos con una sola mirada. Para las normas que tienen validez en una dimensión concreta, la dimensión más alta resulta ser una frontera infranqueable. Sólo la propia dimensión n es considerada la verdadera; la dimensión inmediatamente superior (n+1) ya representa un mundo invisible e insondable para n. Las dimensiones inferiores las podemos ver como subconjunto de un espacio de una dimensión superior, es decir que la dimensión superior traspasa todas las inferiores. El espacio tridimensional de un cubo abarca por completo los diferentes planos que contiene. Dimensiones superiores en la Biblia Después de esas reflexiones, echemos una mirada a la Biblia. Nos vamos a llevar una sorpresa al encontrar muchos textos con referencias a espacios con dimensiones superiores. Dios, Jesús y el mundo celestial de los ángeles se encuentran más allá de nuestra tercera dimensión, aunque ignoramos en cual. Primero se da la característica de que las dimensiones superiores traspasan las inferiores. En el Salmo 139:3+5 leemos: “Has escudriñado mi andar y mi reposo. Detrás y delante me rodeaste, y sobre mí pusiste tu mano.” Este texto testifica el hecho de que Dios nos rodea y traspasa por completo. Eso sólo puede ser si Dios vive en una dimensión superior. En Hechos 17:28 está escrito: “Porque en él (Dios) vivimos, y nos movemos, y somos.” Eso significa que el espacio de nuestra existencia está situado en Dios, Él nos rodea y traspasa por completo. Además Dios nos dice en Jeremías 23:23+24: “¿Soy yo Dios de cerca solamente, dice el Señor, y no Dios desde muy lejos? ¿Se ocultará alguno, dice el Señor, en escondrijos que yo no lo vea?” No hay lugar en esta tierra ni en el universo en el cual pudíeramos escondernos de Él; está presente en todas partes, viéndonos siempre. Por eso está escrito en Génesis 16:13: “Tú eres el Dios que (siempre) me ve.” Nadie puede escapar de Dios En nuestras reflexiones anteriores vimos que las criaturas bidimensionales (desde nuestro punto de vista) no pueden escapar o esconderse de nosotros. Dios dice exactamente lo mismo de nosotros acerca de nuestro espacio tridimensional. Salmo 139:7-10 dice por consiguiente: “¿A dónde me iré de tu Espíritu? ¿Y a dónde huiré de tu presencia? Si subiere a los cielos, allí estás tú; y si en el Seol hiciere mi estrado, he aquí, allí tú estás. Si tomare las alas del alba y habitare en el extremo del mar, aun allí me guiará tu mano, y me asirá tu diestra.” La superación del horizonte de sucesos De ninguna manera podemos remontarnos por encima del horizonte de sucesos con nuestros propios medios, pero con Dios sí que es posible. La Biblia cuenta con varios testimonios que describen como ciertas personas superaron tal horizonte de sucesos durante cierto tiempo. Hechos 7:55-56 cuenta de un tal acontecimiento en relación con el apedreamiento de Esteban: “Pero Esteban, lleno del Espíritu Santo, puestos los ojos en el cielo, vio la gloria de Dios, y a Jesús que estaba a la diestra de Dios, y dijo: He aquí, veo los cielos abiertos, y al Hijo del Hombre que está a la diestra de Dios.” El Señor le había abierto los ojos a Esteban de manera que pudiera mirar dentro de la dimensión superior de Dios. La “cortina del horizonte de sucesos” le fue quitada sólo para él, de manera que pudo mirar directamente dentro del cielo desde su sitio delante de las puertas de Jerusalén. Así entendemos que el cielo no está en alguna parte más allá del universo, sino directamente alrededor de nosotros, pero en otra dimensión. La resurrección de Jesús Después de su resurrección, el cuerpo de Jesús ya no era semejante al nuestro. Ya no estaba sujeto a la tercera dimensión, sino podía aparecer sin problema en nuestra dimensión y después cambiar otra vez a la dimensión celestial. El filósofo alemán Martin Heidegger, aún hablando desde la perspectiva de un incrédulo, declaró acertadamente: “Si Jesús de Nazaret ha resucitado de los muertos, todos los conocimientos científicos son sólo provisionales.” Se había dado cuenta del hecho de que todos nuestros conocimientos científicos nunca pueden llevar a una verdad definitiva si Jesús ha resucitado de verdad de los muertos. En 1 Corintios 15:6 nos dice Pablo: “Después apareció (=Jesús) a más de quinientos hermanos a la vez ...”. El texto original griego nos describe ese acontecimiento aún más exactamente: “(Él) ha sido hecho visible.” Eso quiere decir que Jesús también estaba presente antes, pero ahora había sido hecho visible también en la dimensión nuestra. La ascensión de Jesús En Marcos 16:19 leemos de la ascensión de Jesús: “Y el Señor, después que les habló, fue recibido arriba en el cielo, y se sentó a la diestra de Dios” – es decir que Jesús fue levantado a aquella dimensión aún invisible para nosotros. En Hechos 1:9 está escrito al respecto: “Y habiendo dicho estas cosas, viéndolo ellos, fue alzado, y le recibió una nube que le ocultó de sus ojos.” Y después dijeron los ángeles (versículo 11): “Este mismo Jesús, que ha sido tomado de vosotros al cielo, así vendrá como le habéis visto ir al cielo.” Aquí es importante tomar en cuenta la palabra “así”. Eso quiere decir que en su segunda venida Jesús saldrá de la otra dimensión de la misma manera, haciéndose visible para toda persona, esté donde esté en este planeta, si en Alemania o Australia, si en China o América. La segunda venida de Jesús Según Mateo 24:27, la segunda venida de Jesús ocurrirá de repente: “Porque como el relámpago que sale del oriente y se muestra hasta el occidente, así será también la venida del Hijo del Hombre.” El Señor aparecerá de inmediato y será visto por todos los hombres a la vez. También lo verá una persona que se encuentre a 1000 metros bajo tierra en una mina de sal. No hay impedimento para que todos lo vean. Será como cuando subió al cielo: “... y verán al Hijo del Hombre viniendo sobre las nubes del cielo, con poder y gran gloria” (Mateo 24:30). El Evangelio según Lucas aclara que en la segunda venida del Señor será de día en un hemisferio y de noche en el otro: “Os digo que en aquella noche estarán dos en una cama; el uno será tomado, y el otro será dejado … Dos estarán en el campo; el uno será tomado, y el otro dejado” (Lucas 17:34+36). El trabajo en el campo se hace de día normalmente. ¡Cuán exacta es la Biblia! Será de día y al mismo tiempo de noche, dependiendo de donde uno se encuentre en la tierra giratoria. Una morada para nosotros Jesús dice en Juan 14:2: “En la casa de mi Padre muchas moradas hay; si así no fuera, yo os lo hubiera dicho; voy, pues, a preparar lugar para vosotros.” Esas moradas se encuentran más allá de la tercera dimensión y están previstas por Jesús como morada eterna en el mundo celestial. Su llamamiento “Venid a mí” es una invitación a ese lugar para todos nosotros. El único camino que lleva a esa casa paterna es Jesús: “El que cree en el Hijo (de Dios) tiene vida eterna” (Juan 3:36). Werner GittDirector y Profesor jubiladoDoctor en Ingeniería
12 Seiten, Best.-Nr.: 139-22
Tschechisch: Jesus - Herr über Raum und Zeit
In unserer vom philosophischen Materialismus geprägten Zeit sind wir weithin in eine Denkfalle geraten, wonach es nur noch das geben darf, was aus der Materie abgeleitet werden kann. Wer aber die Bibel aufmerksam liest, stößt immer wieder auf Aussagen, die für uns im 21. Jahrhundert bei aller modernen wissenschaftlichen Erkenntnis schwer verständlich sind. So heißt es z.B. in Psalm 139,5: „Von allen Seiten umgibst du mich und hältst deine Hand über mir.“ Werner Gitt erklärt in diesem Artikel, dass wir aus uns heraus den uns gegebenen Ereignishorizont nicht überwinden können, aber mit Gott gelingt es. Gott ist nicht an unsere dreidimensionale Welt gebunden. Die Bibel weist uns auf höhere Dimensionen hin. Dies erklärt, dass Gott auf übernatürliche Weise in unser Leben eingreifen kann. Sie zeigt uns aber auch, dass Gott uns einlädt zu ihm zu kommen und dass derjenige, der an Jesus glaubt, das ewige Leben hat. Ježíš - Pán nade všemi rozměry Kdo čte Bibli pozorně, naráží stále znovu na výpovědi, které jsou nám v 21. století, při všem tom moderním vědeckém poznání, těžko pochopitelné: V Žalmu 139,5 čteme: „Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.“ Čte to čtenář Bible v Hradci Králové a je rád, že Bůh je všude okolo něho. Ale čtenář v Sydney – tedy na protilehlé straně zeměkoule – čte totéž, a i on tomu slovu věří. Jak je to pro Boha možné, že může být současně na všech místech – dokonce i na Měsíci? Po jeho zmrtvýchvstání nebyly zavřené dveře ani stěny domu pro Ježíše žádnou překážkou, aby mohl vstoupit do prostoru, ve kterém se učedníci ukryli, neboť u Jana 20,26 čteme: „Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed (mezi učedníky) a řekl…“ Jak si něco takového můžeme představit? Filozofický materialismus v kontrastu k Bibli V naší době poznamenané filozofickým materialismem jsme se dostali do hluboké myšlenkové pasti, neboť přijatelné je pouze to, co se dá odvodit od hmoty. Kromě toho je za hranici skutečnosti považován náš trojrozměrný svět. Takové myšlenky pak logicky vedou k bezbožnosti a k evolučnímu myšlení. V bývalém Sovětském svazu byly takové názory nařizovány na úrovni státu. Když byl 4. října 1957 vypuštěn na oběžnou dráhu kolem Země první Sputnik, tak sovětská propaganda tvrdila: „Sputnik definitivně vymazal Boha z obrazu světa“ a „Dialektický materialismus teď nastoupil místo víry.“ Odkud se tyto myšlenky berou? Na lidi působila komunistická agitace. Friedrich Engels (1820-1895), jeden ze spoluzakladatelů komunismu, učil: „Hmotný, smysly poznatelný svět, ke kterému patříme i my sami, je ten jedině skutečný.“ V protikladu k tomu Bible ve 2. listu Korintským 4,18 říká: „Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“ Američané otevřeli svůj kosmický program o něco později, a jejich astronauti vyznali, že přitom prožili Boha Bible. James Irwin (1930-1991) byl na oběžné dráze od 26. června do 7. srpna 1971 na lodi Apollo 15. Přistál na Měsíci, a byl prvním člověkem, který se po Měsíci projel autem. Své zážitky popsal takto: „Byli jsme na Měsíci tři dny a směli jsme tam být jen proto, že to Bůh dovolil. Potkaly nás také velké těžkosti, na které jsme nebyli připraveni. Ve všech těchto případech jsem se vždy modlil, a Pán pomohl.“ Proč dochází k tak odlišným přístupům? Napadají nás přitom mimo jiné následující otázky: Kde je Bůh, a proč ho nevidíme? Můžeme rozumět Ježíšovu příchodu na tuto zem jako na událost, která je současně viditelná pro všechny lidi na světě? V následujícím textu chceme objasnit dva vědecké odborné pojmy, které nám umožňují nový přístup k ústředním zprávám Bible. Je to jednak fyzikální pojem „horizont událostí“ a dále matematický pojem „dimenze“. Horizont událostí Pokud pozorujeme nějakou hvězdu optickým teleskopem, zjišťujeme, že se světelný paprsek odklání, pokud prochází kolem velké hmoty. Největší hustotu hmoty nacházíme v našem vesmíru v objektu, kterému říkáme „černá díra“. Pokud bychom na takovou hustotu stlačili naši Zemi, smrštila by se na kouli o průměru pouhého jednoho centimetru. Čím blíže světelný paprsek míjí černou díru, tím větší je odchylka jeho dráhy. Mezi odchýlením paprsku a jeho úplným zmizením v černé díře leží hraniční oblast, ve které je paprsek přinucen k oběžné dráze okolo „černé díry“. Tuto oběžnou dráhu označujeme jako „horizont událostí“, protože všechno, co se odehrává za touto hranicí, není pro nás z principu už pozorovatelné a měřitelné, není tedy už přístupné vědeckému zkoumání. Dimenze Dimenze (rozměr) n udává počet souřadnicových os, kterými je vymezen geometrický prostor. Bod je bez jakékoli rozměru, a proto má dimenzi nula (obr. 1). V 1. dimenzi existuje rozměr pouze v jediném směru, a to je souřadnice x. Určitý úsek v tomto „prostoru“ označujeme jako délku. Plocha je z důvodu dvou možných rozměrových směrů dvourozměrný útvar, který je popsatelný v systému souřadnic x-y. Velikost nějakého pravidelného tvaru je zde možné zaznamenat pomocí údajů délky a šířky. Pokud k systému x-y přidáme další kolmou osu z, vytvoříme tím třetí rozměr. Délka, šířka a výška pak udávají velikost trojrozměrného tělesa. K těmto třem stávajícím a navzájem kolmým osám nyní přidáme ještě čtvrtou souřadnicovou osu u. Tato osa u stojí rovněž kolmo ke každé ze třech ostatních os. Zde už naše schopnost prostorové představivosti končí, matematický popisný aparát s tím ale nemá žádný problém. Těleso v této čtvrté dimenzi pak má rozměry délku, šířku, výšku a hloubku. Je to vůbec realistické, vycházet z nějaké 4. dimenze? V Novém zákoně nacházíme jasné potvrzení: „...abyste mohli se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka, délka, výška i hloubka“ (Efezským 3,18). Plochozemě Abychom mohli lépe porozumět podstatným rysům vyšších dimenzí a horizontu událostí, podívejme se na systém o dvou dimenzích, který je pro nás jednodušší. Pojmenujme takovou oblast „plochozemě“ a dejme tam bytosti o dvou rozměrech, které označíme jako „plochozemci“. Odlišují se od nás zejména tím, že mají výšku rovnou nule. Mezi jejich a naší dimenzí leží horizont událostí. Nemohou nás vidět, protože pohled do vyšší dimenze je jim odepřen. Naproti tomu my je z vyšší dimenze všechny vidíme na první pohled. Pro všechny zákonitosti, které mají platnost v určité dimenzi, se nejbližší vyšší dimenze ukazuje jako nepřekročitelná hranice. Jako realistická je nahlížena pouze vlastní dimenze n; již ta další vyšší (n + 1) patří ke světu, který je pro n neviditelný a nepřístupný. Nižší dimenze můžeme považovat za podmnožiny prostoru s vyšší dimenzí, to znamená, že vyšší dimenze proniká všechny ty, které jsou pod ní. Trojrozměrný prostor nějaké kostky plně obsahuje všechny dílčí plochy (o dvou dimenzích), které v ní jsou. Vyšší dimenze v Bibli Po těchto úvahách se díváme do Bible a jsme překvapeni, že tam nacházíme mnoho analogií k vícerozměrným prostorům. Bůh, Ježíš a nebeský andělský svět se nacházejí vně naší třetí dimenze – ve které, to nevíme. Především narazíme na vlastnost proniknutí. V Žalmu 139,3+5 čteme: „Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Sevřel jsi mne zezadu i zepředu, svou dlaň jsi položil na mě.“ Máme zde svědectví o dokonalém obklopení a proniknutí od Boha. To je možné jen tehdy, pokud Bůh žije v nějaké vyšší dimenzi. Ve Skutcích 17,28 je nám řečeno: „Neboť v něm (= Bůh) žijeme, pohybujeme se, jsme.“ Prostorově viděno jsme tak lokalizováni v Bohu; on nás dokonale obklopuje a proniká. A dále nám Bůh u Jeremiáše 23,23+24 říká: „Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? je výrok Hospodinův.“ Na této Zemi ani v celém vesmíru není místo, kde bychom se před ním mohli ukrýt; všude je přítomen a vidí nás. Proto v 1. Mojžíšově 16,13 čteme: „Ty jsi Bůh, který mě (vždy) vidí!“ Bohu nemůže nikdo uniknout V našich předchozích úvahách o dvourozměrných bytostech jsme poznali, že tyto bytosti nemohou z našeho pohledu před námi utéci ani se před námi schovat. Přesně to říká Bůh o nás ve vztahu k našemu trojrozměrnému prostoru. V Žalmu 139,7-10 proto čteme: „Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mne tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.“ Překonání horizontu událostí Sami od sebe nemůžeme ten stávající horizont událostí překonat, ale s Bohem se to podaří. V Bibli je řada zpráv o tom, jak jednotliví lidé příležitostně horizonty událostí překonali. Mluví o tom Skutky 7,55 v souvislosti s kamenováním Štěpána: „Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Pán otevřel Štěpánovy oči tak, že mohl nahlédnout do vyšší Boží dimenze. „Závěs horizontu událostí“ byl pouze pro něho odhrnut stranou, takže ze svého místa před branami Jeruzaléma mohl vidět přímo do nebe. Nebe není tedy někde vně vesmíru, nýbrž přímo kolem nás, avšak v jiné dimenzi. Ježíšovo vzkříšení Ježíšovo tělo nebylo už po jeho vzkříšení srovnatelné s naším tělem. Nebyl už nadále vázán na 3. dimenzi, nýbrž se mohl po libosti objevovat v naší dimenzi a opět se vracet do té nebeské. Filozof Martin Heidegger, který neargumentoval z pozice víry, postřehl správně: „Pokud Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých, potom je každé vědecké poznání nedostatečné.“ Poznal, že pokud Ježíš opravdu vstal z mrtvých, nemůže být všechno naše vědecké poznání tou pravou cestou k dosažení moudrosti. V 1. listu Korintským nám Pavel sděluje: „Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou.“ V původním řeckém textu je ta událost popsána ještě přesněji: „Stal se viditelným.“ Tím je řečeno, že Ježíš tam byl přítomen už předtím; jen se pak stal viditelným i v naší dimenzi. Ježíšovo nanebevstoupení O Ježíšově nanebevstoupení čteme u Marka 16,19: „Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží“ – Ježíš byl tedy pouze přenesen do oné pro nás neviditelné dimenze. Ve Skutcích 1,9 čteme: „Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.“ A potom řekli andělé (v. 11): „Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“ Zde je důležité to slovo „tak“. Až potom přijde znovu, vystoupí stejným způsobem z té jiné dimenze a bude viditelný pro všechny lidi současně, nezávisle na tom, zda bydlíme v Německu nebo v Austrálii nebo v Americe. Ježíšův druhý příchod Podle Matouše 24,27 bude Ježíšův druhý příchod náhlou událostí: „Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.“ Pán bude viditelný okamžitě a současně pro všechny lidi. Uvidí ho i ten, kdo bude v té chvíli v nějakém solném dole 1000 metrů pod povrchem země. Nic nebude překážkou, abychom ho uviděli. Bude to tak, jako při jeho odchodu do nebe: „...a uzří Syna člověka přicházet na oblacích s velkou mocí a slávou“ (Matouš 24,30). Z Lukášova evangelia poznáváme, že ve chvíli Pánova návratu bude na jedné polovině Země den a na protilehlé straně noc: „Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán … Dva budou na poli, jeden bude přijat, a druhý zanechán…“ (Lukáš 17,34+36). Na poli se normálně pracuje ve dne. Jak je jen Bible přesná: Současně bude den i noc, podle toho, na které straně rotující Země se právě nacházíme. Místo našeho pobytu Ježíš u Jana 14,2 říká: „V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo.“ Tyto příbytky se nacházejí vně té třetí dimenze a jsou Ježíšem plánovány jako místo věčného pobytu v nebeském světě. Jeho výrokem „Pojďte ke mně“ jsme tam všichni zváni. Do tohoto otcovského domu vede jen jediná cesta, a tou je Ježíš: „Kdo věří v Syna (Božího), má život věčný“ (Jan 3,36). Ředitel a profesor v. v.Dr.-Ing. Werner Gitt
12 Seiten, Best.-Nr.: 139-2